Stále něco řeším - sama se tím deprimuju

Venuše
Zkrátka jsem se snažila říct, že mi nemá kdo nějakého psychologa ani psychiatra doporučit.. Ne že bych snad hned měla začít brát antidepresiva. To rozhodně nutné nebude.

xFaithxXxGothx
Úplně tě chápu, ale fakt si myslím, že to souvisí jen s věkem.
Bude to dobrý, uvidíš.

Já sama bych nikdy nevřila, že se dokážu nad něco povznést.
Teď mě zrovna napadlo - přestala mě zdravit jedna sousedka a ani nevím proč. Jen jsem si řekla, že je hloupá a nevychovaná a spíš mi přijde trapná.
Dřív bych nad tím přemýšlela, měla bych potřebu to s ní řešit...

pessi

Čekám, že bude lepší.. děkuju, to se dobře poslouchá, že se to i třeba spraví.. Však ono to časem jít musí a do té doby z toho nezešílím

Zajímavé věci tu píšete...

xFaithxXxGothx
Já jsem ti radu poskytla,pakliže ti není dost dobrá,don´t worry..napsala jsem jak to vidím a o tom,že nemám tenhle problém vypovídá způsob jakým se dívám na svět,ten způsob jsem se tady snažila v kostce nastínit...někomu jinému to třeba pomůže...

Baarova
Chápu, že jsi chtěla holkám poradit, ale těžko radit v něčem co sama neprožíváš. Musíš pak počítat, že tvoje rady prostě fungovat nebudou.
To co holky popisují nesouvisí s tím, že by neměly správný pohled na svět.
Už se opakuju - jsou prostě mladý, asi citlivější a tak se v tom plácají.

A zas na druhou stranu - existují přeci mnohem horší věci, než odpověď, která třeba nepomůže

Mám to samé akorát s tím rozdílem ,že už mi není dvacet ,ale třicet .Neřeším už tolik cizí lidi ,ale minule mě také naštval jeden mladý floutek ,který na mě byl sprostý ,že parkuju na jeho oblíbeném místě ,myslela jsme na tohle individum celý den ...spíše mi vadilo ,že jsme se nezmohla na slovo .Každopádně ,teď asi řeším nejvíc mého syna a přítele ...včera mi nenapsal sms na dobrou noc co většinou píše a já si to dnes v sobě řeším ,proč nenapsal a dokážu se tím užírat celý den .Pak mi také stačí když mi můj přítel něco řekne a já pak nad tím přemýslím v tom smyslu ..jak to myslel ,proč to řekl ...jsme poslední dobou hodně přecitlivěla ...a taky nevím jak z toho ven..jak nemyslet na takové ptákoviny ..jak se tím neničit ..takže já radu rozhodně nedám ....antidepresiva beru 3 roky ,takže to mojí situaci neřeší

Ani věk tohle neřeší.
Ne u všech.

Není univerzální rada, každému pomůže něco jiného. Myslím, že je důležité, aby tady zazněly různé způsoby, jak co komu pomohlo nebo i nepomohlo. Ostatní si vyberou co by mohlo popoci jim konkrétně.

Venuše
...myslim si totez..

Nepomůže třeba občas zajít s nějakou kámoškou na vínko a vypovídat se z toho? Mě když můžu svoje problémy někomu říct,tak se mi uleví

Kniha Čtyři dohody, je tady o ní také diskuse.

Venuše
Souhlasím, určitě holkám víc pomůžou konkrétní rady, jak na to. Ale hlavně od někoho kdo to sám prožívá/prožil.

Hanik12
to mi nepomáhá ,prostě jak strácím jistotu ...tak mi nepomůže ani regiment kámošek

pliska
A máš nápad co by ti pomohlo?

No, já právě přemýšlím, jestli je můj stav natolik vážný, abych si zašla o tom s někým popovídat (moje kolegyně si šla taky takhle pokecat, protože nezvládla odchod od manžela a oni ji poslali do "blázince" si na měsíc poležet) Doma máme lexaurin, tak pokud mám nějaké šílené záchvaty pláče, tak si ho vezmu. Někdy zabere, jindy ne (máme nějaký slabší) ...většinu věcí co řeším je okolo mojí švagrové - nemáme se v lásce, taky mi sem tam hne žlučí budoucí tchýně a já se v tom potom pitvám...myslím si, že mám malé sebevědomí...strach z toho, že mě lidi nemají rádi, jak mě posuzují, samozřejmě i to - jak se někdy chovám...někdy bych chtěla nějak působit...ale nezvládnu to. Snažím se být přirozená...je mi 25 let...myslím, že musím ješte v životě najít určitou diplomacií ve vztazích...a hlavně ten duševní klid - neužírat se tím, že tchýně má raději švagrovou a podobně....