Ignorace rodičů

Trošku mi to připadá,že je tvůj táta nejistý,že na něm nejsi tolik závislá jako malá a že nezvládá,že jsi samostatná.... Ale nevím....
Byl na tebe takhle přísný pořád? Nebo je to teď horší?

Ono celkově když mu řeknu že sem na střední a jde jenom o moje známky že on tam za mě nesedí tak řekne že stejně nak mě musí držet v lati...atd..někdy si přídu jako krypl...
Ne,ted je to akorat horší

Podle mě jen chce aby z tebe jednou bylo něco pořádného ale hold patří ty rodiče, kteří to přehánějí a berou to za ten horší konec. Na mě byla mamka taky hodně přísná a teď jsem jí vděčná, vím, že to myslela dobře jen hold tak přísná být také nemusela...

Jo a pokud ti to doučování tatínek platí, tak by bylo fajn kdybys tam chodila, je to i pro tvé dobro a jeho to něco stojí. Pokud si to platíš sama, tak je to tvoje věc, jest-li tam chodíš nebo ne ale zase, proč to vůbec platit a lhát doma...

Slečna píše, že tam nešla, protože byla u doktora. To by snad tatínek nemusel tak vyvádět, ne? Já myslím, že jeho chování souvisí s tím, že slečna má přítele.... Moji rodiče taky podobně vyváděli, když jsem začala chodit se svým prvním klukem. Mimochodem mi taky bylo 17 Sice jsem se s ním pak rozešla částečně i kvůli tomu, jaký přístup k němu měli (nikam mě s ním nechtěli pouštět, nějaké přespávání u něj nepadalo v úvahu atd.), ale mezitím naši poznali, že takové striktní zákazy atd. nemají cenu. Spoustu věcí jsem si vydupala a oni pochopili, že už nejsem malá holka. Takže já radím - k rodičům se chovat s úctou, ale asertivně

Reaguji na Rabbit Heart: To ano ale slečna má mít doučování od ledna a píše, že tam ještě nebyla ani jednou . Jinak by to otec určitě pochopil, pokud není blázen, ale když tam slečna nechodí vůbec :/.

Reaguji na Anette001: Já myslím, že měla na mysli, že tam ještě ani jednou nechyběla Protože jinak mi to nedává smysl. Ale jestli to je tak, jak říkáš Ty, tak to ho pak chápu, že byl naštvaný

Ahojky..tak já měla něco podobnýho. Táta byl na mě hodně přísnej, to stejné, jak říkáš, když jsem se zpozdila o 3 minuty, tak se mohl zvencnout, když jsem někam chtěla jít večer, tak jsem nesměla mít ve škole žádnou trojku,nedej bože pětku nebo čtyřku a musela jsem si to taky něčím odpracovat, třeba úklidem nebo tak..V tu chvíli jsem ho nenáviděla, ale je pravda, že jsem teď vděčná za to, jak přísnej byl, jinak by ze mě nebylo to, co ted Takže si myslím, že i něco špatného je k něčemu dobrý, tak hlavu vzhůru

Totéž můj otec...zpoždění pár minut a přiletěla mi taková,že druhou jsem chytla o stěnu. Výčitky a řev kvůli kravinám. A víš co? Jsem mu vděčná. Je ze mě slušný a pracovitý člověk.

Reaguji na Ewiczkaaa: Přesně tak ale to si slečna uvědomí až v pozdějším věku...

Nevím no, myslím že z mnohých z nás vyrostl slušný a pracovitý člověk i bez takového chování rodičů..

[cituji=Rebecs] pátek tak jsem nešla na doučko protože jsem byla u doktora

[cituji=Rebecs] že otec mi volal a ztropil mi scénu kdy na mě začal řvát že sem si to pos*ala jak si dovoluji nejít na doučko(chodím tam od ledna a ani jednou sem tam nebyla)[/cituji

dotaz : chodíš na to doučko alebo mal otec právo byť naštvaný...?

Reaguji na Gab123: Přesně myslím si že tohle je velice individuální.
Na jednu stranu je to takový člověk jak říkáš jiný nebyl takže bohužel ani jiný nebude. A možná tím že máš nyní přítele tak nechce vidět že už nejsi ta malá holka. A že dokážeš být i samostatná. Znám rodiče kteří se takto chovali k dětem a ty se nakonec v 18 sbalili a s rodiči se vídají jen sporadicky. Teď toho ty rodiče litují. Jinak nevím jestli jsi to napsala špatně nebo ne ale na to doučování by jsi chodit měla.

Taky si myslím, že se to dá řešit jinak než řvaním. Na druhou stranu, dva případy teď z mého okolí. 17 - ti letá slečna, jejíž rodiče šílí, protože má kluka tak BRZO ( mladšího mimochodem ), moc se o ní bojí, do tolika a do tolika musí být doma, ale nezakazují ho, tím pádem jim i ona víc věří. Druhá, sotva 15 -tiletá, těžká frajerka , ketrá si přivedla domů 18 - tiletýho borce, tak její maminka září štěstím a děsně jí to přeje ( v tomhle případě co vím tak papínek nesmí ani pípnout ) Je dobře, že o Tebe vaši mají strach, ale jsi člověk jako oni, s názory a vlastním myšlením a určitě by z Tebe neměli dělat troubu. Už proto, že z toho máš depky a sama říkáš, že jim ani na oči nechodíš - to je hodně špatně, že Tě dohnali až k tomu. Rodiče obecně se bojí, ale někdy dokářou být dost tvrdí.

Přesně to samé jsem měla doma také - táta byl v pohodě, teror začal až když mi bylo cca 12-13 a přetrvával až do mého odchodu z domu. Přesné příchody, jiná známka než jednička neexistovala, jiná střední škola než gymnázium nepřicházela v úvahu, stejně tak jedině medicína, nic jiného, učit se, učit se, učit se, uklízet, vařit, posluhovat, nechodit ven nebo jen na chvíli a jen na různé přínosné akce - kroužky, doučování, kurzy. Rande? - takže max 2 hodiny a po důkladném výslechu vyhlídnutého objevu. V 21-22 letech mě vyhodil (byla jsem na VŠ), já se fakt po té hádce sbalila a odešla. Moc tomu nevěřil, že odejdu. Myslel, že budu opět poslušná. Přibl. 2 roky jsme spolu nemluvili, nevídali se. A teď se už skoro 2 roky zase i normálně bavíme. Občas má tendence opět sklouznout k totální kontrole, ale to mu vždy hned ukážu hranice. Možná nemusel být až tak tvrdý,i když chápu, že občas to tvrdou ruku na puberťáka asi chce. Vděčná jsem za výchovu - to se mu několikrát už prověřilo, že vychovaná jsem dobře, ale za cenu, že jsem ho dlouho nenáviděla a i nyní je náš vztah...dá se říci napjatý... Takových chyb ve výchově se já v budoucnu budu chtít vyvarovat.