Ahoj holky,neveděla jsem jestli mám to sem napsat ale chtěla bych znát Vaše názory a jestli jste se některá s tímto setkala.Problém je ten že se začíná stupnovat takové více zvláštní chování rodičů ke mně.V pátek tak jsem nešla na doučko protože jsem byla u doktora a pak jsem měla jet poprvé k přítelovi domů.Vše probíhalo v klidu až na to že otec mi volal a ztropil mi scénu kdy na mě začal řvát že sem si to pos*ala jak si dovoluji nejít na doučko(chodím tam od ledna a ani jednou sem tam nebyla) a že tohle je nehorázné atd.dá se říct že mě vydeptal tak že jsem se rozbrečela a přítel to slyšel a byl vykulenej.Abych Vám to nastínila mé chování otce k mě je jako kdyby se mnou jednal jak s pra*etem.Je mi 17.Chápu možná jsem v nějakém přechodném věku,ale jeho dvouhodinové ultimáta kdy mužu ven a zpozdím se o 2 minuty tak už je nastartovaný u hodin a dá mi přednášku o tom jak jsem se zpozdila o minuty a že bych měla chodit radši 5 minut před.Vzhledem k tomu že mám přítele a bere mě ven(předtím sem byla většinu času doma) tak mužu tak na dvě hodiny,a když na víc tak musím prosit jak nejvíc umím,a uklidit tak že za mnou de a pořádně to kontroluje..To samé se školou mám jí ve městě a hned jak skončím tak šup domu a nesmím vylézt a jenom učit učit učit.(sem na gymnaziu a měla sem jen 1 trojku na vysvědčení)A dnes na mě že ho s tim učením s*ru jak furt neučím co si to dovoluju atd. že mu příde že mu jenom lžu s učením.Ted nak naladil i mamu na vlnu a ta už se se mnou ani nebaví.Tento týden se nese v programu odpovědí jenom "Ano" "ne".Takže si přídu hrozně sama a radši jim ani nelezu na oči...Přítel,i kamarádka mi řikají že se diví že tohle snesu..A nějak si o tom nepopovídám s nimi,jenže ono to nejde když jsou to takové ošklivé pohledy a už jenom čekám jak začne mi něco vyčítat a ponižovat.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Poslat SZZažívala jsem to také. Rodiče pouze měli strach. Ale od svých 19 let, kdy jsem úspěšně odmaturovala, našla práci a potkala svého nýnějšího přítele si dělam co chci, nikdo mě nekontroluje a nic mi nezakazuje, protože doma už pochopili, že se o sebe umím postarat sama a že jsem v dobrých rukou. Přítele znají osobně, a i když je potetovaný a propíchaný (doma tyto věci nechápou) tak mi ho schválili. S mamčou si rozumím jako nikdy předtim. Takže chce to čas, až budeš připravena chovat se jako "dospěla" rodiče to poznají. Jediné co ti můžu poradit je abys chodila na dlučování, včas domu a nebyla na rodiče drzá.
Galerie obrázkůCituji Rebecs: zpozdím se o 2 minuty tak už je nastartovaný u hodin a dá mi přednášku o tom jak jsem se zpozdila o minuty a že bych měla chodit radši 5 minut před.
Cituji Rebecs: tak mužu tak na dvě hodiny,a když na víc tak musím prosit jak nejvíc umím,a uklidit tak že za mnou de a pořádně to kontroluje.
Cituji Rebecs: o samé se školou mám jí ve městě a hned jak skončím tak šup domu a nesmím vylézt a jenom učit učit učit
Cituji Rebecs: .Tento týden se nese v programu odpovědí jenom "Ano" "ne"
Normální mě to nepřijde ani trošku,je to despota,který si myslí,že budeš donekonečna poslouchat jen rozkazy.Musí si uvědomit a to i máma,že dospíváš a nemůžou s Tebou takto jednat.
Ty jsi jedináček?Možná je otec na Tobě nezdravě závislý a proto dělá to,co dělá,ale ani to,ho neomlouvá.
Já chápu,že rodiče se mají respektovat atd...,ale všeho s mírou.Já měla hodně přísné rodiče,ale toto jsem si nezažila,dostala jsem prostor jim ukázat,že se na mě mohou spolehnout a že už nejsem jejich malá holčička a fungovalo to.
Já bych to co ty máš doma nesnesla,to bych se těšila,až se jednoho dne sbalím a řeknu jim,pááá jdu si žít svůj život.
Cituji Ewiczkaaa: A víš co? Jsem mu vděčná. Je ze mě slušný a pracovitý člověk.
myslím že by ses divila kdybys třeba zjistila že by takovej člověk z tebe byl i kdyby se tvůj otec tak nechoval 
já třeba mám volnosti dost, a tím že ve mě rodiče vložili důvěru, tak jí ani nechci zklamat.. naopak kamarádka má taky takovýho despotickýho otce a když jí náhodou něco dovolí, tak je jako utržená ze řetězu.. (je nám oběma 19)
Tatínek bude asi trochu despota, ale tobě nezbyde nic jiného, než se s tím smířit..Kamarádčin tatínek třeba vyžaduje, ať je doma v osm přesně, i když oni ví, že ona je s přítelem, když se zpozdí i o minutu, je kravál..Rodiče chtějí své děti takto chránit před nebezpečným světem "tam venku", jenže ne všichni to dělají správným způsobem..Já jsem si třeba celou pubertu a někdy i teď, musela vyslechnout, jak hrozně vypadám, jaký mám vlasy, jak se oblíkám...žádná rodina není ta nej a bez poskvrnky, i když se nám to tak může zdát.
Reaguji na SOLU:
Ne nejsem jedináček,mám sestru o 7 let mladší která je miláček rodiny...Ta si na něj muže otevřít pusu apod...
Reaguji na Vendys123: Ja utržená ze řetězu nikdy nejsem a ani nebude mam to v povaze 
po mamce.
Vím,takhle se to těžko vysvětluje..děkuji za názory ledajaké..kdybych to měla vše napsat co se doma děje tak sepíšu knihu...
Možná je to tím že máš teď přítele a už najednou už tolik taťku nepotřebuješ a nesedíš pořád jen doma příjde mi to docela přehnaný, mně doma nikdy nic nezakazovali a já toho stejně nezneužívala pokud to půjde tak se zkus chovat podle toho jak bude chtít, ale to doučku kvůli návštěvě doktora tak hrotit nemusel
Cituji Rebecs: Ja utržená ze řetězu nikdy nejsem a ani nebude mam to v povaze po mamce.
no jasně, nemyslela jsem tebe, jen jsem reagovala na slečny které jsou teď za to otcům vděčné.. podle mého názoru když někdo je slušnej člověk, tak to neovlivní ani to, když bude mít trochu volnosti a bude se moct scházet se svým přítelem třeba...
Reaguji na Vendys123: Ano v pohodě.Já nikdy nic neprovedla za co by byl na mě můj otec takový..Jedna holka kterou znám jí bude teprve 15 a už ma za sebou buhví co.
No co se dá dělat,snad to pak časem až budu "dospěla" mín odezní
Musím trochu reagovat na poznámky, že přísná výchova dělá lepší lidi...já si myslím, že tohle je dost individuální....já jsem měla vcelku volnou výchovu, s tátou jsme měli konflikty a koneckonců je máme dodnes, prostě jsem pro něj jeho malá holčička a jako dospělou ženu mě má problém akceptovat(chodím do práce, studuju VŠ, nedávno jsem se vdala-táta nepřišel ani na svatbu) a naopak znám ze svého okolí lidi, co měli přísné rodiče a naopak schválně vyváděli...pokud s tvými rodiči není domluva, co se poradit s babičkou/tetou, jiným dospělým, jak na to kouká...a třeba přes prostředníka si domluvit určitá pravidla..(ty se budeš dvě hodiny po škole učit, pak půjdeš na tři hodiny ven....atd)
Snad,mužu skusit..Ona to vidí i babička ze strany mámy,ale neudělá s tim nic
Můj táta se ke mně v mé pubertě taky choval velice přísně. Můj přítel, kterého jsem měla taky v 17-letech k nám nikdy nesměl přijít na návštěvu, táta měl můj rozvrh v práci a pokaždé jsem měla půl hodiny na to, abych ze školy došla k němu. Tam jsem dostala úkoly, co dělat, abych neměla čas na přítele a kamarády (od 15 let jsem se starala o mladšího bratra a domácnost, vařila, uklízela -rodiče začali podnikat, tak neměli čas.). Tátu jsem nenáviděla a našla si způsob (naprosto nesmyslný) jak se vzbouřit, začala jsem chodit za školu. Když na to táta přišel, tam mě začal do školy vozit, každý den do školy volal, jestli jsem byla na vyučování. Ještě před maturitou jsem mohla ven jen do půlnoci a to, jen 1x za 14 dnů. Když mě načapal, jak se líbám s přítelem před domem, tak mě seřezal, přítelovi zakázal se ke mně přibližovat. Takových věcí byla spousta, ale odmaturovala jsem, vystudovala VŠ a odjela do USA. Když jsem se vrátila, tak jsme si s tátou k sobě pomalu našli cestu, táta musel začít respektovat, že jsem dospělá. Pak jsem u našich bydlela až do 28 let. Těch 5 let do návratu z USA a mém stěhování, bylo báječných. Kdyby táta nebyl tehdy tak přísný, tak bych určitě nedostudovala. Ale na druhou stranu, stačí, aby se táta zamračil a já se hned stáhnu, říkám si, co jsem zase provedla. Ta přísná výchova na mě určitě zanechala stopy. Své děti vychovávám jinak, hodně je chválím, říkám jim, jak je mám ráda-věci, které jsem od táty nikdy neslyšela. Nevím, jak ti poradit, protože můj táta tehdy neposlouchal nikoho, přimlouvali se za mně tety, babička, tátovi kamarádi, ale táta měl svůj způsob výchovy. Kdykoliv si na svých náct vzpomenu, tak to nepovažuji za šťastné období.
Tvůj otec je psychopat a jediné co můžeš dělat je dostudovat,najít si práci a vypadnout z toho domu hrůzy! Nebo až ti bude 18...Sice by to byl krušný život ale pořád lepší než tohle si myslím...Já bych se z toho zbláznila!...To co tady ostatní píšou jak je to dobrá věc,to jako myslíte vážně?? Je na ní sprostý,řve na ní kvůli každé blbosti,nesmí v podstatě nic bez jeho svolení atd to je jako podle vás normální? Slušní lidé vyrostou i z lidí kteří neměli takovouto přísnou výchovu,jestli se tomu teda dá říct výchova...Mě je 20 a rodiče takovýhle pedanti nebyli a jsem jim za to vděčná protože na dětství mám hezké vzpomínky...Taky jsem si v 17 našla přítele se kterým jsem doted a ani jeden s tím neměli problém,jenom ho chtěli poznat aby věděli s kým trávím tolik času..Ale nepoznali ho taky hned po 14 dnech ale až po půl roce,prostě mi věřili...Prostě mě nechali at si třeba i nabiju nos,což jsem taky udělala ale taky jsem se z toho dost poučila...Takže asi tak...Tobě přeju hodně štěstí a pevné nervy!
Otce prostě ignoruj,poslouchej jeho stupidní příkazy,vydrž to a jak to půjde tak prostě odejdi a o matce která tě ignoruje nemá cenu ani mluvit..Prostě ji ignoruj taky když nemá ani snahu se s tebou bavit...
Reaguji na Janeis: Ano to mam v planu pak se nějak odstěhovat,a nak se zaopatřit..nevím už to promyšlím pomalu ted,protože kdybych to tak zhodnotila tak +- ještě vydržet tak 2 roky..a pak snad..no
jinak děkuji všem za nazory
Reaguji na Camilka: Děkuji
Reaguji na Rebecs: Musíš se obrnit velkou trpělivostí ...Najdi si třeba nějaké koníčky nebo zájmy aby si mohla být pryč z domu co nejdéle,pokud teda s tím otec nemá problém....Takže přeji Ti hodně štěstí a vydrž to!
