Strach z davů a doteku cizího člověka

Zajdi za psychologem my tady ti těžko pomůžeme.

Reaguji na mmenie: souhlasím...a hlavně tohle zní jako docela "vážné" nebo jak to říct...prostě to chce odborníka. Hodně štestí

Reaguji na Sailen: A tebe samotnou nenapadlo navštívit psychologa? Sama to tu dost odborně popisuješ. Tak se jen divím, že samotná nejdeš rovnou za odborníkem, když víš o svém problému.

Přeju hodně štěstí.

zrovna se učím na zítřejší zkoušku z psychopatologie a příznaky, které popisuješ jsou takřka totožné s agorafobii...

začni to okamžitě řešit s psychologem, nebo za pár let nebudeš třeba schopná vyjít z bytu, to je fobie jak z partesu

Ano, asi máte pravdu. Ono to není tak špatné, jak to vypadá. Jsem z malého města, takže se s takovými situacemi moc nesetkávám, v podstatě vždycky to bylo celkem v pořádku, zvládnutelné. O to víc mne překvapil zkrat v Praze, kde bylo opravdu hodně lidí a ukázalo se, že to asi taková "pohoda" nebude. Téměř nikdo to o mně neví, ani rodiče, přátele... a pokud bych opravdu k psychologovi šla, musela bych na to asi sehnat peníze a asi by se to celé provalilo, což nechci... Ale chápu, že je důležité se tomu postavit a budu se snažit. Jen mne zajímalo, jestli to někdo nezažívá obdobně a co mu pomohlo.

Reaguji na Sailen:
Jedná se o sociální fobii.
Je to třetí nejrozšířenější onemocnění na světě.
Trpěla jsem s ní 15 let, takže vím, co prožíváš.
Psychologové zpravidla moc nepomohou a psychiatr napíše tlumící léky, které jsou k ničemu.
Přesto, že se cítíš hrozně, jediné co pomáhá je, stále se vystavovat tomu, z čeho máš strach.
Kup si silný hořčík v tabletách. Ten mi hodně pomohl, protože vlivem neustálého stresu se daleko rychleji vyplavuje z těla.
Mě například i z fobie vyléčil.
http://empatia.cz/dotazy/socialni-fobie-0

jj taky v tom vidím příznaky sociální fobie a agorafobie

pro začátek nasaď hořčík a minerály a bez psychologa to bohužel nepůjde . Na tyhle fobie je vynikající regresní terapie

terapia a nacvik tzv. "chodenia medzi ľudí", podľa mňa by ti mohla pomôcť aj skupinová terapia

No tak takových lidí bude asi víc a neřekla bych, že to bude psychická nemoc..Já se třeba strašně štítím dotknout se s někým třeba v mhd. A nejvíc co nenávidím je, když sedím v mhd, někdo si ke mě přisedne a nalepí se na mě rukama a nejlíp i stehnama a vůbec to tomu člověku nevadí. A jak tu slečna psala, že jí je nechutný se dotýkat tyček v mhd, tak to mně je taky pěkně nechutný. Nosím u sebe neustále antibakteriální gel+vlhčený ubrousky, když vidím co za bezďáky, feťáky jezdí..Kdybych měla spočítat kolikrát za den si umyju ruky jen v práci (dělám v kanceláři). Prasata lidi jsou co si po záchodě neumývají ruky a takových lidí je! setkávám se s takovými ženy při každé návštěvě wc. A z lidí mám taky hrůzu všude jich je jak blázen, každej jde jiným směrem a všichni se sobě pletou pod nohy. Nakupovat chodím večer, kdy už není tolik lidí. Znám víc takových lidí, co tímhle trpí, takže aspoň si mám o tom s kým popovídat. Takže držím hodně palce zvládni to a na lidi ser

myslím, že by mohlo jít o panickou poruchu, nebo sociální fóbii.

Reaguji na Sailen:
Ahoj Sailen, byla jsem na tom podobně a to, co popisuješ, dobře znám. Taky jsem měla problém přejít volné prostranství, třeba Václavák mě přímo děsil. A o to víc, když tam byly davy lidí a že na Václaváku jsou, stejně tak MHD, přecpané obchoďáky atd. Pokaždé se to vystupňovalo do nesnesitelné úzkosti, bušení srdce, zrychlené dýchání, depersonalizace, pocit slabosti a na omdlení. Postupně jsem začala chodit nakupovat jen v noci do nonstopů a jednou jsem už nedokázala vyjít ani z bytu. Pomohly mi antidepresiva a terapie. U mě se jedná o úzkostnou poruchu, fobie (o agorafobii a sociální fobii) a panickou poruchu.
Podle mě už problém máš a pokud si o tom něco přečteš, nejspíše se v tom poznáš. Samo to po čase neodezní, musí se s tím včas něco dělat. A je dobře, že už jsi to začala řešit, protože to dokáže hodně omezovat život. Nutkání něčemu se vyhnout je hodně lákavé, ale podlehnout se mu nesmí, protože tím by se to jen zhoršilo. Naopak se musíš vystavovat tomu, co Tě nejvíce děsí.
Můžeš si najít psychologa, kterého hradí Tvá pojišťovna a při každé návštěvě pak platit jen 30kč. On Ti určitě pak doporučí, jaký druh terapie je pro Tebe nejvhodnější.
Kdysi jsem se to taky snažila utajit, ale zjistila jsem, že je lepší, když to o mně někdo ví, protože je důležité nebýt na to sama a opravdu blízký člověk Tě bude mít pořád stejně rád. Nejsi blázen. Máš jen problém, který řešíš a to je přeci velmi zodpovědný, ne.

obsedantně kompulzivní porucha v počátečním stadiu jak vyšitá
Reaguji na Ziki: má pravdu, je nutné to řešit a neříkat si, že je to normální, ba navíc, jak se snaží tvářit Reaguji na BlondGirl: snad i cnostné (čistotnější atd) a lepší než obyčejný lid
ve chvíli, kdy to otravuje život, je to problém a porucha, kterou je třeba řešit

ahojky..mám něco podobnýho a taky mě to docela znepříjemnuje život a chtěla bych se toho zbavit..např. taky nemůžu jít na koncert, kvůli davu těch lidí, co jsou na tebe přitisknutý a nebo když jdu do restaurace, tak nemůžu moct jíst nebo když jedu autobusem, tak se mi proste po chvíli udělá spatne, tak radsi budu chodit pěšky, je toho dost no a fakt mě to obtěžuje už asi bych to taky měla začít nějak řešit..