Vyčerpání a stres ze strachu o dosažení vzdělání a uplatnění se v životě

Všímám si (ne jen tady, ale i ve svém okolí), že VŠ studuje spousta lidí, kteří na ni nemají co dělat. Nezlobte se na mě, ale je to tak. Mám spolužačku, nejednu, která nehne ani prstem, maximálně si dělá nějaké taháky, škola ji nejde, má mezery a ví to, a místo toho, aby si prostě sedla na zadek a našprtala se určité věci, tak akorát nadává, že škola je na nic, a jak ji to nebaví a že by radši šla do práce...vždycky si řeknu: a co ti brání? Proč studuješ, když se tady akorát otravuješ a nadáváš? Můj obor mě baví, věnuju se tomu, chci školu dostudovat a když vidím, že budu mít stejný titul jako holka, která je absolutní flink, ale ty státnice dá (a já vím, že je dá...), tak si říkám, že je asi něco špatně. V dnešní době je tolik oborů, na které se dá zašít, aniž by člověk hnul prstem, někdy si říkám, že i ten můj k nim patří, ale snažím se být dobrá bez ohledu na to, co se říká...
Kdysi, když někdo šel na výšku, tak tam šel proto, že chtěl studovat něco, co ho baví, co chce dělat v budoucnu, v čem je ochoten se SÁM vzdělávat...nechci toto aplikovat na zakladatelku tématu, to vůbec, ale připadá mi, že taková je realita. Dneska studuje výšku opravdu každý, stačí se podívat na témata typu: Které vysoké školy ještě berou? Přitom těm lidem je snad úplně jedno, jestli studuje ekonomii nebo dějiny divadla...

Reaguji na Fides: Ne, ani nevím,že v Ostravě je něco krom Báňské...

Reaguji na Lalka01: A ty se zase nezlob, ale já jsem si neudělala za celou tuhle školu taháka, protože z nich neumim opisovat. Vím, že píšeš, že to nechceš aplikovat přímo na mě, ale v tom případě to sem vůbec nepatří, já se ptala, jestli je opravdu v dnešní době nutné tu vš mít, ne jestli se v dnešní době žáci chodí zašít na vš. Ale tohle co říkáš vím taky. Jen jsem se musela vyjádřit, že to já opravdu nejsem. Já dřu jako kůň, a teď vážně melu z posledního...nejde mi o učení, že by to na mě bylo náročné...jen už se necítím, že chci být ve škole, mám nervy z toho, co se mnou bude, když tu školu nedokončím, proto celá tahle diskuze. Nemám prostě finance, nikam nemůžu, protože při některých školách je brigáda nemožná. A to prostě taky přispívá k tomu, že být studentka mi leze krkem...O tom, že na vejšku lezou lidi, kteří se jen potřebují zdržet by mohlo být jiné téma- třeba zavedení poplatků na vš

A určitě máte většina pravdu, že v práci je stres taky...ale o tom tahle diskuze opět není, já jsem chtěla vědět, jak vidíte tu nutnost vysokou mít.

Reaguji na e.eviiik: Nemáte psychologa přímo na škole? Určitě si zajdi ještě k jinému než co jsi byla. To, co cítíš, rozhodně není v pořádku. Stres do života patří, ale u Tebe už je toho přes míru, patříš asi mezi citlivější lidi. Chtěla bych se zeptat, jaká jsi studentka, ale jestli nechceš, nemusíš odpovídat. Víš, na vysoký jsme měli spolužačku a byla to taková ta typická šprtka. V prváku jsme spolu dokonce bydlely + ještě jednou spolužačkou. A tato "šprtka" opravdu dřela. Před jednou zkouškou z předmětu, který pro náš obor byl zbytečný, ale holt nám ho dali, byla docela vynervená. My s druhou spolužačkou jsme se ten den spolu učily v knihovně, vzaly jsme to s nadhledem, že se z toho nezblázníme, že nějaká filozofie nás rozhodit nemůže. Večer už jsme si na pokoji z těch termínů dělaly srandu, jen ta naše spolubydlící pořád seděla u stolu, šrotila a nechápala nás. Zkoušku jsme udělaly všechny, ale my dvě ve větší pohodě. To samé bylo v dalším roce. Psaly jsme zápočet z angličtiny (náš stěžejní předmět) a já s tou druhou jsme měly mnohem lepší výsledky. A ta šprtka? Ta si přede všema na chodbě stěžovala, jak to, že když ona se tak učila, dopadla hůř než my, které jsme tomu, podle ní, moc nedaly. To už jsme se musely smát a říct, že to není jen o šrocení, ale i o přirozené inteligenci.
Jestli je to ale tak, že Tě opravdu stresuje prostředí a určití vyučující, tak Ti nezbyde asi nic jiného, než zkusit přejít na jinou školu. Je to ale zvláštní, když ten obor Tě baví. Ale všude bude vždycky něco, co se Ti nebude líbit, co Tě bude stresovat.
Zkoušela jsi něco zklidňujícího? Meditace, chození do přírody, mít nějaký koníček, u kterého zapomeneš na čas a na starosti? Život není procházka růžovým sadem, člověk neustále překonává nějaké problémy a starosti a někdo si to holt bere víc a někdo to zas tak neřeší. Někdy je dobrý si připomenout, že když nejde o život, jde o h...o.

Já tomu celkově nemůžu uvěřit, že něco může byt horší, než to, že se v noci budím a mám před očima třicátou odmocninu z čehosi, chodím tam s hroznou nechutí, mám zašedlý vlasy a obličej, nemám na nic chuť, přítel už je ze mě na prášky....
strašně se mi nechce věřit, že to v práci má plno lidí ještě horší, to není možný..to by snad za chvíli všichni vymřeli...

Bohužel ano, je spousta zaměstnání, kde je člověk v hodně velkém stresu, k tomu si připočti tuto dobu, kdy hodně lidí má úvěry, hypotéky, děti, nabídky práce žádné, a proto si zaměstnavatelé můžou vymýšlet a klást na zaměstnance větší nároky, protože moc dobře ví, že ty lidi jen tak neodejdou, protože nové zaměstnání se těžko hledá a na to jejich místo má zájem hromada dalších lidí.

Reaguji na LaArdilla: Studentka jsem pravděpodobně dobrá, většinou mám prostě maxima bodů, procházím bez problémů, až na některé věci, které mě prostě otravují a dělám je s odporem, jako různé skupinové věci, to studium prostě obsahuje povinosti, které já nejsem schopna překousnout, těžko jmenovat, je toho víc, je to prostě studium...ale mě nejde vážně o to, kolik se nadřu na učivo....něco mi v té škole nesedí, prostě už citim, že bych nejradši vypadla do práce, měla peníze, ale právě řeším, jestli to dneska jde , ale zdá se že ne...jinak bych měla prostě jasno, že už nechci být školák, nebo jak tomu říct
Prostě mě ničí ta škola jako celek...nevím jak moc je to srozumitelné...

ahoj, zažila jsem úplně ale nachlup to samé. Nevím, přesně, jak dlouho to trvalo, ale vím, že to byla vleklá záležitost, která se odrazila na celé mé osobnosti. Stále jsem si kladla otázky, jaké s danou školou budu mít uplatnění, a také ty úkoly, co tam byly mi připadaly úplně mimo mísu, akční, přesně jak říkáš. Ve třetím ročníku jsem si v zimním semestru musela brát kvůli jednoho naprosto stupidního opravdu stupidního předmětu brát děkanský termín, byla jsem na tom s nervy psychicky opravdu špatně a tak jsem si říkala, že když to teď nedám ten zápočet, tak se na to prostě vykašlu, ale to se člověku hned zase sevře srdce, že tam nechal tři roky svého života a nic z toho. Bc. studium jsem nakonec dokončila, dokonce jsem se přihlásila na navazující magisterské, teď jsem v pátém ročníku, ke škole mám stejný odpor co dříve, takže bojuji se státnicema, diplomkou ap. mám to posunuto až na leden, ale nutno říct, že díky bc. studiu jsem našla skvělou práci, ve které jsem dosud. Ale zase na druhou stranu musím říct, že kdybych teď odstátnicovala a byla ze mně Mgr. tak nedám ruku do ohně, že práci najdu, spíš si myslím, že to opravdu není o škole (pokud se ovšem nejedná o právníky, lékaře,...) ale o tom, jaký člověk je! takže pokud tě ta škola takto ničí, tak ji ukonči, ale najdi si hlavně plán B, ten pro tebe bude motivační a bude tě držet nad vodou, nikdy neměj naději života připevněnou jen za jeden stěžeň. Já osobně bych šla třeba do těch řemesel a našla si v něčem zalíbení, a můj názor - kdo chce pracovat, práci si najde.

Reaguji na Monus: A já si myslím, že nejsem psychicky narušená, jen totálně dlouhodobě ve stresu a vyčerpaná !
A to druhé je pravda, nevím proč bych lhala, kdyby mi ta škola nešla, tak už mě vyhodili po semestru.

Ale tak to zas asi ne... spíš dlouho pod stresem... jsou lidi, co jsou na to citlivější, mě třeba stres aktivuje - hecuje, někoho paralyzuje...

No to je trošku naivita... ale takových lidí znám víc, co se těší, až dostudují a budou mít "klídek"

Já znám zase kopec velmi )spěšným lidí, kteří se prosadili poze s maturitou. O vzdělání to není. Resp. je, ale přílišná buzerace a prodloužené vzdělávání je na ***. To, co člověk opravdu potřebuje, je 50% toho,co se ta učí. Já teda taky studuji Ale např. můj přítel má jenom maturita a podniká a musím říct, že se mu daří. Je to spíše o šikovnosti. On je hrozně chytrý, vypočítá z hlavy všechno, i logaritmy a ta škola ho taky bavila,ale zkrátka se na ní vy***.,ptž mu přišlo,že za tu dobu, co by seděl nad knihama, by si mohl vydělat x peněz. A taky že jo.
Já říkám - na prvním místě je DUŠEVNÍ ZDRAVÍ. Školu můžeš přerušit nebo můžeš přestoupit,můžeš dělat milion jiných věcí. Ale není nad to zbavit se stresu,. Neboj se toho. Mně se doteď splnilo vždy to,že i ten největší ****** byl ten největší dar. Být moudrý je důležité,ale být nabiflený a honit se za titulem...

Reaguji na Monus: Oni se ptali na to, zda je důležité vzdělání v této době a ti jim řekli, že prý než lepší zvdělání, tak je lepší znát ty správné lidi. Bylo to tak dva měsíce v Otázkách Václava Moravce, když tam řešili klientelismus.

Reaguji na e.eviiik: Já to měla takhle ze střední v Berouně. Nemohla jsem jíst, nervy, moc učení, lidi co jsem neznala a neměla jsem šanci se skamarádit, jelikož většina byla místních a tak dělali skupinky. Dokonce jsem chodila i za psychologem na dané škole.Pak jsem si našla sama jinou školu. Přešla jsem do Prahy a tam to bylo jiné - lidi byli lepší, lepší prostředí a nakonec mě to učení i chytlo.

VŠ nemám,ale taky jsem maturovala před 11 lety a tenkrát najít si práci se střední, bylo něco jiného, než v této době. Dodělej tento semestr, pak budeš mít volno a v tom volnu si rozmysli co a jak.

Reaguji na Christal: To spíš krátdkodobý stres, ten je dokonce pro tělo prospěšný. Ten dlouhodobý tělo niči

Reaguji na tyweee:
Přesně tak, stres je pro tělo špatný. Já když pracovala na jedné manažerské pozici,tak jsem zešedivěla a měla jsem žaludeční potíže, pořád jsem plakala, sedla jsem si třeba na obrubník a dvě hodiny jsem tam seděla a to mi bylo pouhých 19 let, dělala jsem náročnou práci a měla místo, na které se hodila právě nějaká vystudovaná vysokoškolačka. Místo jsem i tak dostala právě díky známostem a stálo mě to duševní zdraví...
Jinak se omlouvám za chyby v minulém mém příspěvku, nestihla jsem si to po sobě přečíst a hlavně kolik tam mám vyhvězdičkovaných slov přitom ani nebyla tak sprostá.