Vyčerpání a stres ze strachu o dosažení vzdělání a uplatnění se v životě

Můj příspěvek asi bude znít divně, ale zažila jsem něco podobného. Měla jsem strašný stres na VŠ, který se stupňoval a nakonec to dopadlo tak, že jsem školy nechala v posledním (pátém) ročníku studia. Velmi jsem se kvůli tomu pohádala s rodiči, ani sestra a někteří přátelé mě tenkrát nechápali. Nebyla jsem ani schopná pořádně vysvětlit, proč se školou končím- už jsem prostě nemohla! Doufám, že toho nikdy nebudu litovat a pokud ano, dokážu si vzpomenout, jak mi tenkrát v té škole bylo. Teď jsem v pohodě, mám dva roky práci v úplně jiném oboru, která mě baví a uživí, a jediné, čeho lituji je, že jsem se na té škole trápila tak dlouho. Tím rozhodně nechci říct, že zrovna ty bys tu školu měla vzdát, ale jen to, že pokud bys to udělala, určitě bys nebyla první ani poslední a nemusela mít nutně zkažený život. Přeji hodně sil ať už se rozhodneš jakkoliv.

Taky bych to tak viděla, zdá se mi to jako nejlepší řešení. Po zkouškovým přijde klid, vyraž si někam na dovolenou, výlety, do přírody, vyčistí se Ti hlava a sama pak třeba přijdeš na to, co vlastně chceš a jakým směrem se ubírat.

Reaguji na tyweee: Vím.. psala jsem výš, že slečna je nejspíš delší dobu ve stresu... :-/

U mě je to teda fakt síla Teď zkoušky přede mnou...a já se dokopávala do zápočtů....dneska jsem se ve škole už před všem rozbrečela, že nemůžu dál Nevím z čeho to všechno vychází....školu chci nějakou mít, hloupá nejsem, ale psychicky sem asi nějaká slabá

Jediná možnost je teď to dálkový...no, stejně nechápu, proč je to dneska všechno o titulech, často ten titul neznamená, že toho ten člověk umí víc než bez něj...a já snad budu kaput, než se k němu dobojuju...

Já si myslím, že je hloupost odsuzovat zakladatelku, že na to nemá. Každý přeci stres snáší jinak a neznamená to ihned, že na to člověk nemá hlavu.. Já na VŠ šla, protože to byl můj sen, dělala jsem normálně přijímačky a jsem tu.. Studuji management obchodních činností, některé předměty mi přijdou zajímavé, některé ale vůbec (třeba statistika, finance apod.). Myslím si, že na to hlavu mám, že blbá nejsem, ale jakmile přijde to zkouškový, tak se prostě objeví i ten stres a je to v háji, nejsem schopná se soustředit a jsem na odstřel..

Ahoj, naprosto ti rozumím a musím říct, že někdy je ten stres na škole horší než v práci...záleží na jaké škole studuješ a jaký obor. Já mám třeba dvouobor, šíleně těžký, je tím i pověstný, kdybych to tehdy věděla, ani bych se na něho nehlásila....Mám šílené stresy, před zkouškama tak stresuju, že třeba ani nespím, jak si psala ty, v noci se budím a říkám si, co všechno jsem se naučila a nenaučila apod...A nejsem psychicky narušená, neznamená, že máš stres a hned si psychopat, tohle je názor na hlavu a napsal ho ten, který těžkou školu nestudoval
Jinak taky dřu jak kůň, ale jsem na zkouškách tak nervózní, že všechno zapomenu a pak vypadá, jak bych tu látku neviděla ani z letadla. Teď se třeba učím na jednu zkoušku už 2,5 měsíce...Mám třebas i kamarádku, která se na látku podívá na 2 dny a zkoušku udělá, jelikož má štěstí na otázky a jen tak prostě proplouvá...A já se učím a stejně dám o půlku méně zkoušek, jak ona...
A věřím, že já až takové stresy z práce určitě mít nebudu, jelikož se už nesmírně těším, jak přijdu z práce domů a můžu si dělat zbytek dne co chci (nevadí mi, že budu vařit, prát, uklízet, pro mě to je teď už relax od školy) a nemusím furt jen stresovat, že se musím naučit to a to, a zítra to...jsem z toho už na prášky, díky bohu, že tento rok už končím, nejdu dál ani náhodou..

Jinak s tím uplatněním, jak holky psaly, mám tolik známých, co mají jen maturitu nebo výuční list a mají super práci a znám taky lidi co maj VŠ a práci si nemohou za nic na světě najít. Také jsem od spousty lidí slyšela, že je i více žádané Bc. než Ing./Mgr., protože zaměstnavatel za tebe odvádí nějaké menší částky či co...

Můj přítel je Ing. v dost dobrém oboru, ale říkal, že teď kdyby se měl rozhodovat zda jít na VŠ nebo ne, tak nejde už ani za nic a to mu učení šlo. Říkal, že by si udělal maturitu a šel raději makat i klidně rukama, že by si aspoň za těch 5 let, co strávil na VŠ vydělal nějaké peníze od budoucna..Je Ing. mám zodpovědnost, jak prase a stejně vydělává pár korun..

Zakladatelce naprosto rozumím...momentálně jsem v podobné situaci. Ke škole mám už odpor, dá se říci,že mi řídí život....vše se točí kolem školy. Kdo vš nestudoval nepochopí...ani já jsem nechápala příběhy jiných lidí, kteří odešly rok před koncem školy (resp. před státnicemi). Taky jsem si říkala proč? už to dotáhly tak daleko.... tak ať to už dodělaj.Je to stres, šílenej tlak...ani nevím jak to popsat...
Já třeba nepatřím k lidem,který něco vzdávaj...takže sama školu ukončit nepřipadá v úvahu..Tak rychle "útéct" a mít klid...přitom by to bylo tak jednoduché. Ani nedokážu být konkrétní co mi vlastně vadí...spíš mě po letech opustilo to nadšení pro studium, cítím tíživej pocit, tlak....stres.Přitom s učením také nemám problém...spíš jde o ty pocity, jako by mi docházely síly... Musím dodat, že Bc. už mám + 4 ročník navazujícího téměř za sebou (chybí mi zkouška)....Všechno mě děsí..diplomka, státnice...vím co mě čeká a že to nebude lehký. Potřebovala bych se těšit...získat nadšení a novou sílu ale nevím jak...

S tím souhlasím. zrovna lehkou školu taky nemám...rozvrh jsem měla po ty roky celý týden případně s maximálně jedním dnem volna a od 1 ročníku rozvrh od 8 (někdy od 7) +/- do 16-17 (mezi tím hodinka pauza případně 2...) a s tímto se třeba brigáda (případně praxe) opravdu dělat nedá...Než člověk nakoupí, dojde na kolej, příprava na další den a padla jsem (přiznám se, že i když nebyl potřeba nákup či príprava byla jsem ráda za chvilku volna kdy nemusím nic).....Takže narážky od lidí na lážo-plážo studentskej život moc nesnesu, protože žádnej nebyl...nebyl čas.

) Tak tak...jako bych to psala sama....jsem na tom stejně i s tím stresem, špatným spaním před zkouškama, učením.
Občas lituji, že jsem šla dál...byla to má volba s řečmi typu...jen to zkusím a když to nepůjde tak skončím ale ono to jde jen ta psychika mě ničí a teď končit...před cílem...by byla hloupost. Jen kdybych se alespoň tolik nestresovala...ale jak jsem to tu pročetla nejsem jediná koho válcuje právě ta psychika.

Reaguji na tarabell:
Stres do života přináší i práce. Dovolím si tvrdit, že dokonce daleko větší a trvalejší.
Rozhodně tě nechci strašit, ale je možné, že budeš na dobu "studenského" stresu a vypětí, ještě ráda vzpomínat.

musím říct, že taky nechápu kde ti lidi berou ten super studentský život.. já ho neměla.. Byla jsem rok na VŠ ekonomického směru a absolutně jsem to nezvládala..no a odešla jsem..Tento rok nastupuji konečně na můj vysněný obor a ten už musím udělat, i kdyby mě to nevím jak štvalo..takže ve stresu jsem vlastně už ted, protože vím, že to podruhé vzdát nesmím...je to obor, který chci strašně dělat(pedagogický), takže musím vydržet ale už ted vím, že se rozhodně nebudu chodit nikam bavit po večerech jako někteří studenti ale budu sedet doma a učit se

To já vím....každý byl někdy ve stresu a jsem si jistá,že mě ještě dost stresujících situací bude čekat nejen třeba v pracovním životě. Rozhodně to ale nebude takové jako teď....nemoci usnout x dní za sebou, probouzet se s bolením břicha (ve zkouškovém), slzy apod...je to vyčerpávajcí když to trvá delší čas a člověk musí vydržet, protože je škola potřeba dodělat. Předpokládám a doufám, že v zaměstnání nebudu v tak velkém a trvajícím stresu jako teď....a kdyby náhodou vždy se dá odejít a práce změnit (vzdělání mi ale zůstane). Na toto období rozhodně pozitivně vzpomínat nebudu....znovu bych tuto etapu života prožít nechtěla.