Život s egoistickým mužem

Ano, můj bývalý byl přímo super egoista, tak jsem ho poslala víte kam... Doteď to jeho ego nezkouslo

Reaguji na Adka:
Adko, tady je to fakt marná snaha ...ale třeba věkem spousta uživatelek pochopí, kde se stala chyba. Fandím každé, které dojde, jak se věci mají... někdy je to třeba až v padesáti, když manžel odhopká v rámci druhé mízy za dvacetiletou slečnou "konečně žít", ale i tak: pozdě, ale přece.

Spíš bych v dnešní době čekala, že takové chování nemá žádná holka (žena) zapotřebí. Uživí se každá, která chce. Už není tak společensky nepřijatelné být sama (i když uznávám, že pořád někdo uvažuje stylem chlap sám = borec, žena sama = divná stará panna, ale rozhodně se situace oproti dobám minulým přece jen změnila)...
Všem doporučuju Olgu Sommerovou a " O čem ženy nesní" - hodně drsná knížka, ale některým případům třeba otevře oči - ve smyslu, jak obětování se pro chlapa taky může dopadnout

Holky, používejte taky trochu mozky, o toho je máme

PS: nejsem zarytá nepřítelkyně mužů , chci lásku a život ve dvou jako každá tady..jen láska se tak nějak pojí i s úctou k tomu druhému... moc úcty u partnerů, kteří se tu probírají v diskusích, ale nevidím (pravda, spokojené nemají potřebu svou spokojenost ventilovat navenek)

a líp se dýchá, že jo

já osobně jsem před lety zažila hodně movitého pána s dobře prosperující firmou... co dodat, když jsem vycouvávala, protože už mě nebavilo poslouchat věčné já to, já tamhleto (otázka typu ty? nepadla snad nikdyy), nebavilo mě se podřizovat věčně jeho programu, být neustále poučovaná "holčička" vyslechla jsem si dost nabubřelých telefonátů, jak si nula mého typu dovolí oporovat JEMU, majiteli firmy a blablabla...

nechť je mu země lehká, nezlobím se na něj, je to pryč, asi taky bojoval nějaký svůj vnitřní
boj a léčil si to všude možně... život mi přihrál někoho tisíckrát lepšího ...takže opravdu věřím, že konec jednoho je začátek něčeho jiného... a přála bych to i těm "nešťastnicím" z mnoha diskusí tady...chce to jen sebrat odvahu a nebát se být sama sebou. nic víc

Já znám jednoho superegoistu, že to snad ani není možný. On je ještě navíc takovej zaměřenej na mužský pohlaví, protože všichni v jejich rodině jsou chlapi, ještě zatim se žádnýmu ze čtyř bráchů nenarodila holka a jsou takoví všichni :-/ i ti malí, je to vážně děsivý..
Tenhle zatím dítě nemá, ale už se připravuje na kluka (ne se mnou) Teď jsem se s ním dlouho neviděla, ale naposledy co jsem ho viděla, tak mi děsně vynadal že sem devatenáctiletej blonďatej spratek, za nějakou úplnou blbinu, kterou by kdokoliv jinej přešel bez povšimnutí, ale tohle se dotklo jeho ega asi, tak mě prostě musel sjet jak děcko a nejhorší je, že já sem vážně dlouho přemejšlela jak to napravit a co udělat, abych to odčinila naštěstí sem prohlídla a pěkně jsem se zpětně naštvala, co si to vůbec dovoluje mi tohle říct za takovou kravinu a pěkně se mi zhnusil

Ano, velmi lépe

Asi tak. Ženy, ja vás nechápem. Máte nejaký problém s chlapom, ktorý chcete riešiť, píšete ako sa strašne chová a následne ho začnete obhajovať, že on v skutočnosti až taký zlý nie je a vlastne celý vzťah je v pohode

ano, pokud se nerozpustil v pěně do koupele já ho nezabila

to je jak můj ex. někdy ještě rok po rozchodu mi psal a když jsem neměla zájem o nic společnýho s ním, řekl že jsem namyšlená zhrzená a že bych konečně měla překousnout to, že se se mnou rozešel Tak jsem mu řekla, že by to spíš měl překousnout on, když jsem ho kopla já. Teď už mám rok a půl klid ale po městě vypráví mým kámoškám jak jsem namyšlená, zlá atd

Reaguji na Týn.ka:
Tak s ním nevycházej a pěkně ho vypoklonkuj. Představ si, že spolu máte dítě, jak se bude chovat ....

Reaguji na mroskvicka:

Ano, ano, u nás to bylo dost podobné. Ó, jak jsem ráda, že jsem se ho zbavila