Proč lidé po svatbě opouští přátele

Jenže ona svoboda, o které mluvíš, nepřináší vždy výhody, zvláště nám ženám.

no, já už jsem zvyklá, většinu života jsem v podstatě sama, takže z 99% času si to tak neberu, to 1% je že bych šla nejradši skočit z mostu a pes by po mě neštěkl... no i když zrovna u mě a mých 3 psů by asi pes štěkl nicméně, mě práce a cestování do ní a z ní zabere 12 hodin denně, zbytek se učím - chodím dálkově do dvou škol nebo lítám venku se psema, v létě si jdu zajezdit na kole, občas jedu za ségrou, čtu si... prostě já to mám tak že když se někdo ozve, tak si čas udělám, sama se nikdy neozývám první - bo jsou všichni zaneprázdnění rodinami, partnery a nechci votravovat... takže já si tak nějak vystačím sama, je to prostě zvyk i když dobré to taky asi není... ale to se prostě nezmění a nedá se to moc ovlivnit... jo a taky někdy spím...

Docela mě zaujalo, že spousta z vás píše, že měla nebo má kamarádku, která když si našla přítele už nejevila takový zájem o přátelství. Ale neděláte to tak občas i vy sami?

Jinak co se mě týče, jsem asi třičtvrtě roku šťastně sama, protože poslední vztah mi dal opravdu zabrat a teď se ještě nechci do ničeho hrnout. Mám jednoho opravdu úžasného kamaráda - nejlepší přítel ženy gay, se kterým (i s jeho rodinou) mám opravdu nadstandartní vztah a jsem za to opravdu moc vděčná. I když má přítele nijak negativně se to na našem vztahu neprojevuje. Pravdou zůstává, že v hodně kamarádkách jsem se zklamala, například moje kamarádka z dětství studuje na stejné VŠ jako já a nesnese, když uspěju u zkoušky lépe než ona, což mě opravdu mrzí. Nikdy by mě nenapadlo, že naše dlouholeté přátelství ztroskotá právě na závisti.

Moje "kamarádky" vždcky s někým chodili a já ne. Nebyla jsem na to. Lítala jsem po diskotékách a každý pátek mě zajímal jiný kluk, blbla jsem s nima, úletovala a další týden zase někdo jiný... nechápala jsem jak mohou být zadané.

Pak jsem poznala svého pířtele a zjistila jsem o co všechno jsem přicházela. Pokud to nezažiješ tak to nepochopíš! Dělá mi hrozně dobře, když se k sobě večer přitulíme a vím že nejsem sama, když třeba vařím nebo se učím a on se zvedne od počítače a jde mi dát pusinku. Mám ráda když mě obejme. Znám ho opravdu dobře a je mi zároveň skvělým kamarádem. Když se s ním miluju je to mnohem intimější než s někým s kým jsem spávala před tím a zase tak dobře jsem je neznala.
Mám s kým jet na dovolenou a trávit svůj volný čas. Nepociťuji pocit samoty jako Malacek.

Kvůli tomuto všemu jsem obětovala těch pár povrchových kamarádství založených na pobavení se na diskotékách a nelituji toho. Opravdová přátelství zůstávají i když jsem zadaná.

A taky se lidé mění věkem. Já jsem za ty roky se změnila opravdu hodně a rozhodně by mě nebavilo to co před tím.

to jo, tomu věřím...

svůj život si nevybíráme,ale z velké části lze ovlivnit... to je fakt... já to nepociťuji, já sama jsem...

Naprosto a zcela souhlasím s názory na první stránce

Tři nejlepší kamarádky vídám třeba jednou za měsíc, dva, tři... protože žijeme a studujeme v jiných městech, ale píšeme a voláme si často a víme, že kdyby se cokoliv stalo, můžeme se spolehnout na to, že se uvidíme ze dne na den. Já jsem "ta zadaná", žiji s přítelem, pracuji, ony zatím studují. Tím, že nemám potřebu chodit na akce, zvolna jsem se přestala vídat s ostatními pseudo-kamarádkami, ale ty, na kterých mi záleží, mi nezabrání vídat vůbec nic

Trochu jinak to má partner. Jeho kamarádi studují nebo se různě flákají a on pracuje - po jeho státnicích jsme se sestěhovali a působí to tak, že kamarády zanedbává "kvůli přítelkyni", ve skutečnosti je to tak, že přijde z práce večer a když má volno, nechce ho prosedět v hospodě. I tak ale za kamarády jezdí nebo když si vyloženě nepotřebují pokecat sami, zveme je k nám.

A moc se mi líbí, když píšete, že váš partner je váš kamarád - nejen, že nás přitahují, ale hlavně před nimi můžeme být samy sebou, dokonale nás znají a máme v sobě vzájemnou důvěru. Já tomu mému jednou řekla, že je můj nejvíc nejlepší kamarád a úplně se mu orosily oči, pochopil, co tím myslím...

Reaguji na Mia_Sofia: hej úplně přesně . . . já měla vždycky partnera a stejně jsem se věnovala singl kamarádkám, pak si ony našly chlapy a konečná . . . už se nevídáme. v okolí žádné normální ženské nemám a tak je mou nejlepší kamarádkou prostě manžel, který mi rozumí a je s ním zábava

někdy mám pocit, že si všechny ženské prostě tak hlídají ty svoje těžce ulovené chlapy, až se úplně odříznou od světa . . .

A já jsem vzduch?!

Reaguji na chocolattecoffee: víý jak . . . píšu o blízkém okolí . . . ty jsi tajná kibernetická nejlepší kamarádka

Můžeš to prosím konkretizovat?

Ale snad to není tak horký....Kamarádky mám nějakých 15 - 20 let, poznaly jsme se jako náctileté, ještě jsem neměly ani tucha, co nás čeká. Přežily jsme vztahy vážné i nevážné, svatby, děti, už i rozvod. Já mám spíš pocit, že někdy ženský mají tendenci spíš než hlídat, přijmout svého partnera jako výhradní náplň svého života včetně jeho přátel. Někdy se vzpamatují, někdy ne, ale neřekla bych, že je to časté.

Já to mám trochu podobně jako Malacek, až na to, že mám přítele. Bohužel nemám tolik přátel nebo kamarádek. Dvě blízké kamarádky bydlí daleko, takže se vídáme jednou za čas, jinak si voláme a píšeme. Potom mám dvě kamarádky v místě, ale jedna má syna a druhá náročnou práci a studium, takže je to spíše na nich, kdy ony mají čas a můžeme něco podniknout. Takže jsem ráda za ty internetové kamarádky. Spíše jsem samotářka, a proto jsem ráda, že můj přítel má hodně podobné zájmy a široký rozhled jako já a dokážeme se zabavit a obohatit navzájem. Je to taky taková moje kamarádka. Osobně taky nerozumím, když se ženy po svatbě odmlčí a žijou už jen svým manželským životem, myslím si, že je to i chyba, ten vztah je třeba přece taky nějak rozvíjet a sama se toho bojím, protože to vypadá, že se v budoucnu budu stěhovat za přítelem na vesnici, kde nikoho neznám a on tam taky nemá žádné přátele. Za svými zájmy a kamarády budu muset dojíždět a třeba v zimě to bude velký problém. Myslím, že platí, pokud člověk nerozvíjí sám sebe, těžko se mu pak rozvíjí a udržuje opravdu kvalitní rovnocenný vztah.

Reaguji na LaArdilla: já jsem se taky přivdala na vesnici, kde nikoho neznám (a zdejší ženy ze mě zřejmě moc nadšené nejsou) a ten můj má jiné zájmy, než se tu s někým přátelit . . . bez auta bych umřela

v dnešní době se nedá na většinu lidí spolehnout...myslíš si, že někomu můžeš něco svěřt a nebo něco nekomu řekneš a pak se dozvíš že te propírá s nekym jinym..Kamarádů mám hodne, ale člověka na kterého bych se mohla 100% spolehnout a vědět, že za me dá ruku do ohně, nemam.- teda kromě přítele...nevím jestli máš smůlu na vztahy, nebo jestli tě partneři jen klamali, ale jestli někdy poznáš někoho , komu se opravdu otevřeš a budes s nim jak jedno tělo, tak poznáš, že to kamarádstvím nenahradíš...