Napodobování druhých

já si občas uvědomím, že opakuju gesta a výrazy po lidech, se kterýma trávím hodně času.
stejně tak si všímám, že kámošky i přítel opakujou po mně, a určitými slovními obraty jsem nakazila široké okolí.
myslím, že na tom není nic divného, děje se to všem.

Nevíš, jak se jmenuje? Nějak mi to na mě sedí. Mám to stejné co zakladatelka, akorát já to dělám vědomě, přímo se snažím o stejná gesta, výrazy atd.

taky prosím o název té poruchy, přinejmenším pro zajímavost

Mě se to stalo, ale jinak. Chodívala jsem obyč oblečená, prostě mikiny, tenistky, obyč tílka apod. A pak jsem začala chodit do rořního kurzu a zkamarádila jsem se s krásnou holkou, a začala jsem se oblíkat podobně jako ona, nebo takhle- od té doby co jsem ji poznala jsem na sebe nedala mikinu ani tenistky xD

Děje se to nevědomky. Přejímáme nějaký model, který jsme viděli a víme, že měl úspěch.
Například říkáme vtipy, které jsme slyšeli od někoho, jehož publikum bylo příjemně pobaveno. Přejímáme grimasy, chůzi a postoje, které se setkávají s pozitivní reakcí okolí. Přetváříme svůj styl oblékání do toho, který okolí už někomu pochválilo a tak dále . Je za tím sociální pud.

Kamarádka zase používala slovo "Katastrofa" tak katastroficky na běžné problémy, že jsme to tak začali říkat všichni na všechno .

U hlášek to bývá extrémně nakažlivé .

Reaguji na RioGrande:
Všimni si, že na diskotéce (při tanci) se ženský taky hodně napodobujou. Vidí jednu dělat jeden pohyb a už ho zkouší taky...Podle mě je to do určité míry přirozené..

Jako bys popisovala mě! A taky mi to vadí, jsem o pár let starší než ty .. A právě je to jeden z důvodů, proč se moc před lidmi neprojevuji, nikdo mě vlastně pořádně nezná a to ani já sama ne. Pořád se hledám, pořád nevím, co by pro mě bylo to nejlepší. Každopádně nechci nikoho napodobovat. Nechci být ničí kopie, ale originál. Jenže jak toho dosáhnout, to opravdu nevím..

Jinak při mluvení mi to dělá problém takový, že se jako by zadrhnu, aby to náhodou nevypadalo hraně, ale pak to vypadá ještě hůř Asi se moc pozoruji no, sebevědomí nemám žádné..

Rozptýlená identita - je např. u hraniční poruchy osobnosti - ale to jenom například, ta porucha je jinak hlavně o něčem jiném (agresivní výbuchy a já nevím...).
Ale sama ta rozptýlená identita je prý např (skopčeno z zdravi.e15.cz ) : * Mnohočetnost zájmů a cílů bez schopnosti je hierarchizovat.
* Nedostatek autentičnosti, přebírání gest, pohybů, slovních frází z okolí, nekritické kopírování vzorů.
Souvisí to nějak s tím superegem a egem, že není vyvinuté jak by mělo, ale to už nevím

To jentak, že mě to napadlo, když jsem to četla,ale každý kdo někoho napodobuje, nemá hned poruchu

Reaguji na Berusska: Díky, tak to opravdu není můj případ

To ne no, dneska na brigádě napodobovala kámoška mě ve způsobu komunikace se zákazníkama. Potěšilo mě to a uklidnilo, že to asi opravdu dělá každý

Jo to dělám taky, ale snažím se to nedělat moc nápadně

To znám, taky se mi to dřív stávalo, paradoxně čím víc se soustředíš na to jak bys to chtěla říct, tím je menší šance, že se to povede

Je to naprosto normální, dělají to všichni. Lidé jsou tak ’’nastaveni’’. Údajně to lidem pomáhá se sbližovat s ostatními, zapadnout atd.