Partner oslovuje své kamarádky zdrobnělinami a milými slůvky

mě se taky nejdřív vysmál, ale pak hodně rychle pochopil, že to myslím smrtelně vážně.

tohle je nejhorší. My měli také takové období, kdy si byl partner mnou moc jistý nebo bůhví co v tom bylo, kdy mi dlouho neřekl nějak jemněji, příliš se netulil apod a já to brala, že je prostě tvrďák (dokonce se několikrát vyjádřil, že nemá rád na veřejnosti zdrobněliny) a zas tak moc mi to nevadilo. Ale jakmile jsem si všimla, že zdrobněliny lítají směrem k jeho kamarádkám, dostala jsem hysterák (nejdřív teda pocit šoku, smutku, který se rychle změnil na vztek ).
On se postup v takových situacích nedá přesně popsat slovy a každý chlap je jiný. Podle mne mu hlavně nelézt do zadní části těla... nenechat si vymýt mozek, že je normální něco, co nám osobně normální nepřijde, klidně se na chvíli stáhnout, trochu ho přehlížet... Všechno ale tak nějak s hrdostí - raději ne moc slz nebo dlouhého vyčítání....
No a když nic nepomůže, najít si někoho, kdo má ty hranice stejné jako my.

přesně tak - oni chlapi moc dobře ví co platí na ženské - ty kamarádky se takovým oslovením určitě nebrání... ale nic víc v tom skutečně nemusí být. Ikdyž lidem jako jsem já, kteří byli vychovaní jinak (že určitá oslovení jen pro partnera), se z toho obrací žaludek všemi směry.

Je ale pravda, že v určitých kruzích se takové oslovení běžně používá. Já na to také nebyla zvyklá, ale nastoupila jsem do jiné práce, v jiném oboru a najednou jsem se s tímhle oslovením musela poprat. Naštěstí jsem dostala nalejvárnu, jak to chodí a beru to jako součást určité profesní skupiny lidí. Holt to prostě k jejich branži patří. Většinou jsou to tzv. kreativci, reklamkáři, modeling, film, media, bulvar atd.

Pokud jsem dostatečně zralá a s odpovídajícím sebevědomím, nemůže to se mnou pohnout, ex je pořád jen ex.
Smutné žárlit na bývalé. Spousta lidí má slovo "ex" zafixované jako něco negativního, jako třeba tchyně, ale vždycky to tak být nemusí. Já vycházím se svými ex výborně a opravdu jsou to oboustraně uzavřené záležitosti.
Poslední půlrok jsem strávila v nemocnici, chodili za mnou s kytkama, nebo psali sms a oslovení "ahoj zlato, nebo kočko" bylo naprosto běžné a vůbec to nikdo neřešil.

Já reagovala především na název tématu, ne na konkrétní příběh.
Chtěla jsem tím pouze poukázat na to, že někdy se kolem oslovení dělá zbytečná hysterie. Jestli si s tou kamarádkou píše i nějaké intimnosti, to už je věc jiná a normální to není, ale tu informaci nemám, tak to nemůžu posoudit. Vyjadřuji se k názvu tématu. Ne k tomu, co se slečnou provozuje dál.

Taky jsem tu nějak přehlídla, jestli jsou to dlouholetí přátelé, nebo se s ní seznámil nedávno. Tyhle story se nedají posuzovat paušálně, jak to na Omlazení v poslední době bývá zvykem: "jasně, neni normální, rozejdi se s nim", ale musí se to posuzovat idividualně a k tomu nemáme dostatek informací.

Já také jen tohodle chlapa oslovuju zlato a není z toho jasné vůbec nic. Prostě ze zvyku.
Ani ho nevnímám jako "ex". Když se mě na něj někdo zeptá, odpovídám :kamarád.

Já to vidím stejně, jako by to byla móda poslední doby. Někteří se nakazili, někteří ne.

Jsem teď po úrazu práce neschopná, ale občas se zajdu podívat na kolegy a líbačka na uvítanou a podobná oslovení tam padají běžně. A to nejsem osoba, která by k podobnému chování nějak vyzývala. Zásadně nepoužívám zdrobněliny a když vidím na místním bazaru výrazy jako kabelečka nebo tričenko, chce se mi zvracet

Někteří kolegové mi od začátku připadali nevhodně familiérní a moc jsem těmhle projevům nefandila, ale jak jsem je poznala lépe, zjistila jsem, že jsou prostě trošku srdečnější a oslovují se mezi sebou různě - pro mnohé podivně.

Suma sumárum, kraviny od jisté doby neřeším

Zakladateľka písala, že slečna, ktorú tak jej priateľ oslovuje, je jeho bývalá spolužiačka, nie bývalá priateľka, ale to je asi jedno.

Nemyslím si, že osoba (partner/partnerka), ktorej takéto oslovenia vadia, musí byť nutne nevyzretá a s nízkym sebavedomím. Ide o to, že hranice ma každý niekde inde a zakladateľku chápem, ja by som s tým mala problém tiež a ako som sa dozvedela, priateľovi by sa to takisto nepáčilo a je to zrelý muž a už vobec nemá nízke sebavedomie.

U kluků zhruba v mém věku je to normální, to jo.Někteří, které znám osobně tak oslovují skoro každou pěknější holku.Když mě někdo nějakým takovým slůvkem osloví a je mi sympatický tak se třeba usměju a dál to neřeším.Ale chlap, který je dospělý by se podle mě neměl takto chovat, obzvlášť pokud má přítelkyni.Promluvila bych si s ním o tom a vysvětlila mu, že je mi to jako partnerce nepříjemné..

A co je jasné ? Mě se líbí, že každý má hned "jasno". Kdysi k nám přišel nový kolega, pan ing. po vojně, já o 2 roky starší. Nevím, jak to přišlo, začala jsem mu říkat "Milánku", byl nejmladší na pracovišti. Podotýkám, že byl mezi námi VŽDY jen pracovní vztah. Nejlepší bylo, že mu tak začali říkat všichni. A říkáme mu tak dodnes, byť už je dědečkem

Tak nějak

Reaguji na prskafka:
Můj nejlepší kamarád je kluk. Já jsem vdaná, on ženatý s rodinou, známe se od školy a nikdy jsme spolu nic neměli a ani nechtěli. Oslovujeme se miláčku, zlato, brouku, atd.
Takže mi to přijde normální. Třeba je to nejlepší kámoška.....

Promiň, ale takovéto slůvka, snad patří Tobě ne, a ne nějakým cizím ženským, sorry, ale po zkušenostech zásadně radím netolerovat.

Reaguji na amiris:
Ještě mne napadá : Kdyby říkal Tvým kamarádkám Evičko, Aluško, Věruško, to by nevadilo ?

Tak za mě teda taky sorry, ale právě proto, že se těmito slůvky dnes tituluje kde kdo, jsem ráda, že mě manžel oslovuje pouze našimi speciálními slůvky (jistě všichni taková ve vztahu máte) a podobná tuctová "zlato, kočko, broučku" necháváme těm bez fantazie.

Jen aby se vám holky nestalo, že jednou přestane tolerovat chlap vás celou a půjde kvůli zbytečné buzeraci jinam. Ono házet chlapy na základě nějaké konkrétní špatné zkušenosti do jednoho pytle není úplně dobré.

Ještě mám jednu takovou drobnost, můj manžel má nejlepšího kamaráda a ten mne zásadně oslovuje "kotě" (a to je mi 35) a to i v přítomnosti mého manžela, který se tomu směje. Trochu tolerance, dámy.

A ještě zavřít do klece, aby byla jistota . Mně na pracovišti všichni vykali a říkali mi zdrobnělinou mého jména. Pevně doufám, že žádný z kolegů neměl doma nepříjemnosti.