Ahoj holky, už delší dobu se docela trápím tím, jak dál. Studuji na vysoké škole, mám zdravé rodiče i sestru, spoustu přátel. Jsem víceméně spokojená, do školy se připravuju a studuji bez větších problémů, celkem mě to i baví. Nemám úplně nejlepší vztah s tátou, protože nemluví a nikdy o ničem nemluvil, ale vím, že v něm a především v mamče mám oporu. Narozdíl od tatínka, já o všem mluvím hodně, potřebuju kolem sebe pořád spoustu kamarádů a přátel.. mám problém (velký) zvládat samotu. Takhle to mám zhruba od prváku na gymplu, kdy jsem po základce strávené nad knihami zjistila, jak báječné může být trávit čas s přáteli. Chodili jsme na koupák, do kina, do parku atak. Ovšem na vysoké škole se čas tráví jinak. Neříkám, že všichni, to rozhodně ne. Já jsem měla a asi vždycky budu mít blíž ke klukům než k dívkám, ikdyž pár přítelkyň taky mám. Už na gymplu jsme chodili o víkendu ho hospody, ale přes týden jsme zase trávili čas školou, učením atak. Na vysoké je vyučování méně, ne všechno je povinné, člověk bydlí na koleji a do hospody se chodí mnohem častěji. A to je ten problém. Poslední dobou si to vyčítám.. Samozřejmě jsem se seznámila se spoustou lidí, s některými blíž a jsem vždycky všemi zvanou, ať se děje cokoliv. Ano, občas jdeme na ping-pong, basket, plavat nebo do kina, ale většinou se jde do hospody. Já mám odjakživa velkou toleranci k alkoholu a 6-8 piv mi naprosto nedělá problém, "opilá" jsem až nad 8. Ikdyž nezvracela jsem nikdy, tvrdý nepiju vůbec a pivo s ničím nemíchám. Teď se snažím držet do 4, ale stejně je to strašně moc. Když se chodí skoro každý den a to naprotosto nepřeháním.. já neumím být sama a když pro mě přijdou, jdu. Ráda bych něco i zhubla, ikdyž nadváhu nemám a hlavně je mi ze sebe zle. Vím, že se to těžko chápe, asi si řeknete, proč prostě nepiju colu, ale je těžké nebýt jednou z ovcí a navíc všem vysvětlovat proč si to pivo nedám. Nebo tam vůbec nechodit? Přestat pít úplně, nebo třeba pití "zkrouhnout" na jednou týdně a jinak jít max. na tu colu? A jakou najít výmluvu? Ráda bych začala dodržovat zdravý dietnější jídelníček, ale s tím to taky moc nejde dohromady. A co přátelé? Sama se zhroutím.. jak jsem 2 dny sama, už jsem pomalu v depresích a cpu se čokoládou.. Děkuju každému, kdo to dočetl a každému, kdo mě nezavrhne. Nejsem tak špatný člověk, jen neumím být sama (ale to je zas jiný příběh). Je mi ze sebe zle, jak jsem to teď napsala.. ostatní s tím evidentně problém nemají.. většin kamarádů a přátel mi "závidí", že mě má každý rád, že vždycky, když potřebuju, najde se spousta lidí, kteří mi pomůžou. Já vím, že přátelé jsou jen někteří a taky to odděluju, ale já prostě potřebuju i ty kamarády a známé.. Alespoň, že si na tohle vydělávám sama, rodiče mi platí kolej a základní pořeby, jinak mám brigády.