Alkohol, přátelé, výčitky

Mám dost podobný "problém" jako ty. Dost ráda si zajdu s přáteli i několikrát týdně do hospody a většinou taky nezůstanu u jednoho piva (na větších akcích klidně 5-6 piv). Je pravda, že nechodím denně, ale tak 2-3x týdně ano. Mám přítele, který to má docela podobně a poslední dobou začal občas předhazovat, že bysme tyhle hospody a pití omezit. Neříkám, že je to úplně ideální styl života, ale na druhou stranu, netrávím tam každý večer, sportuju, školu zvládám dobře a do toho ještě pracuju, takže i já si hospody platím ze svých peněz a ne rodičů. Takže závěr je, že pro mě to prostě ke studiu na VŠ patří. Říkám si, že až skončím školu, tak bude všechno jinak a určitě se návštěvy hospody radikálně omezí, přibudou starosti atd. Moje rada teda je, aby ses tím tolik netrápila. Možná bych to omezila aby to opravdu nebylo denně. Já se snažím vždy další den zůstat na koleji a koukat třeba i s přáteli na film nebo něco jiného.

Ahoj, taky jsem měla takové období, že jsem pila alkohol více než bylo zdrávo... Já jsem teda byla i vášničká kuřačka. Dokonce to bylo u mě i z podobných důvodů jako ty... Pocházím z takové malé vesničky, kde se právě všichni schází v hospodě. Měla jsem také mnoho známých a kamarádů... Pak i přítele. Přestěhovala jsem před 2 roky do města a bohužel ti, co se zdáli u pivka jako největší kámoši mě teď skoro nepozdraví
Koukám, že máš narozdíl ode mě opravdu velkou výdrž Nevím, asi bych Ti navrhovala, pokud máš takové výtičky, fakt si dávat nealko... Proč by na Tebe tvoji kamarádi měli koukat blbě? Já teď třeba nepiju vůbec, protože většinou řídím a bavím se perfektně i tak a nikdo na mě nekouká divně Když si vzpomenu na svoje mladší léta, tak je to docela úsměvné a v tu chvíli mě to prostě bavilo. Myslím si, že většina mladých i tímto obdobím projde, ať už jsou to diskotéky nebo hospoda. Nějak zvlášť bych se netrápila, ale rozhodně bych omezela každodenní pití, to už je opravdu moc

udělat to jak radí Fee je jedna možnost....

ale docela mě zaráží, že chceš hledat výmluvy, proč nepít, nebo něco někomu vysvětlovat. podle mě, lidem, kteří za něco stojí, má být úplně jedno, co piješ a jestli vůbec. a pokud musíš lidem vysvětlovat, nebo tě dokonce přmlouvají či tě zlehčují jen proto, že s nimi nechceš "jít na jedno"...něco je špatně.
jsem člověk, co nepije. alkohol mi nikdy nějak nechutnal, a nevidím žádný důvod "si zvykat". a občas si kvůli tomu připadám až diskriminovaná, protože dnes pije úplně každý a ne málo. na každé oslavě mi nutí alkohol...ale moji přátelé by se nikdy nepozastavili nad tím, že nepiju a dám si kofolu. protože to jsou přátelé a ne kumpáni na pijatiky. nikdy jsem jim nemusela nic vysvětlovat.

jenže jsem asi z jiného těsta, tak se ti neodvážím nějak radit, nikdy jsem čas po hospodách netrávila. ne, že bych tam nikdy nechodila. pákrát do měsíce jsme zašli, kluci na pivo, já na kofolu někdy i do vinárny a to jsem si s nimi pohárek dala. ale čas strávený v hospodě...prostě to nebylo ono, co tvořilo naše přátelství. nestálo na tom. spíš jsme jezdili a chodili na výlety, koukali po večerech na filmy, nebo dělali nějaké blbiny.
to byli moji přátelé. a pak jsem si našla pár aktivit, kde jsem měla známé, které jsem ráda viděla. chodila jsem tančit a do sboru...na vysedávání po hospodách nebyl ani čas, i když i s nimi se zašlo, ale byla to jen vedlejší aktivita. osobně (každý má jiný pohled, toto je fakt jen můj) mi "přátelsví" utužované v hospodách přijde jaksi plytké. žádné mé skutečné přátelství takto nevzniklo, a několik z nich tím spíš poněkud utrpělo.

jestli si připadáš špatně, tak jak to teď máš, tak zkus změnu...zkus si najít jiné aktivity a s nimi jiné známé, a třeba jiné přátele.

ps: taky jsem nedokázala být sama. jenže pak se to zlomilo, a veř, že i to to dokžeš, když bude třeba. teď jsem sama docela ráda. ale to je na jiný příběh.

jolive
Pokud cítíš, že Ti pití a tím pádem čast strávený v hospodě nevyhovuje nebo - nedělej to. Jestli jsou lidé, se kterými do hospody chodíš opravdu přátelé, tak pochopí, že si tentokrát dáš jen "colu" a ani nebudou potřebovat nějaká vysvětlení proč...Jsi zodpovědná zatím jen sama za sebe, tak buď a dělej to, co sama uznáš za vhodné. Já když pít nechci, tak prostě nepiju a okolí, které by to jaksi neakceptovalo mě přestává zajímat i za cenu toho, že bych se stala bílou ovcí.

Když jim řekneš, že se snažíš shodit, tak snad pochopí, že si nedáš pivo každý den, ale občas i nějaké nealko. Pivo, víno a pod. je pěkně kalorické. Jednou, případě dvakrát týdně, proč ne, ale chlastat každý den se (nejen) na postavě musí projevit. A teda mí spolužáci z VŠ taky neseděli jen v hospodě, ale každý tam dělal aspoň nějaký sport. A i při sportu se uvidíš s lidma.

holky ti tu spíš radí, jak nepít

spíš bych to viděla tam, proč más strach ze samoty, proč máš deprese z toho, být jeden dva dny sama

přijde mi to takový - abych nebyla sama, udělám cokoliv, abych nebyla sama, kamarádi řeknou, skočím z okna, kamarádi o půlnoci zavolají, že se jde pít a já se obleču, všeho nechám a jdu?

to žiješ pro kamarády, nebo žiješ pro sebe?
to je pro tebe tak důležité, co si o tobě řeknou?
to je pro tebe tak důležité, aby tě brali s sebou?

co tvoje sebevědomí, jak píšeš, učení ti jde, brigády stíháš (mimochodem, můj otec taky moc nemluví a o to horší je to, že když má nějaký splín, tak to řeší alkoholem, a pak se rozkecá a my jdem většinou spát)

Holky všem vám moc děkuju za odpovědi. Já se nebojím, že by jim vadilo, že si dám nealko. Já se spíš bojím, že já sama to nedokážu. Ne proto, že bych potřebovala alkohol, ale proto, že mám strach jak na mě bude někdo koukat (třeba jen barman). Mám neskutečnou hrůzu z toho, co by si o mě mohl někdo myslet. Myslím, že dost to vystihla matadi.. Od jistých dob a mých životních zážitků, které bych nikomu nepřála, mám o sobě strašně nízké mínění. Je to opravdu tak, že než bych byla sama, o půlnoci půjdu na druhý konec světa. Já jediné u čeho vydržím sama, je kresba, malba, hraní na kytaru. A to ještě jen občas.. Vím, že jsem až "posedlá" a mí blízcí přátelé a mamča, která ví všechno, jsou ze mě občas na umření. Já tak nepůsobím, že bych měla nízké sebevědomí, ale kdo mě opravdu zná, tak ví, jak to je. Týká se to hlavně vzhledu (tlustá, ošklivá, nic mi nesluší). Mimo to bych se roztrhla pro ostatní, sebe ošidím spíš. Jedna kinezioložka, kterou jsem kdysi navštívila, když byly ty problémy, mi řekla, že mám potřebu zahcránit celý svět, ale sebe tím ničím. Asi je to tak. Jsem podvědomě vděčná, že někdo má zájem o mojí společnost a strašně těžko ji odmítám.

jolive
tak neblbni, a pokud se s tím nedokážeš poprat sama, zajdi k psychologovi. vím, o čem mluvím, byla jsem úplně stejná. úplně (jen bez piva). osobně jsem se musela zničit, abych to pochopila. k psychologovi jsem nešla, zázrakem se mi povedlo to v sobě vyřešit sama. začlala jsem tím, že jsem dokázala být sama bez lidí a neběhat za každým, kdo byl právě po ruce, a nakonec jsem zjistila, že co si o mě myslím okolí, mi může být šumák. změnila jsem se. dokonce mi okolí říká, že jsem hezčí - to všechno způsobilo sebevědomí...bohužel musím odejít, a nemůžu už víc napsat, ale snad se ti ještě ozvu.

jsi ještě mladá a všechno můžeš změnit - každý prochází nepříjemnými obdobími svého života a je jen na něm, jak se s tím vypořádá a za jak dlouho nabyde své poničené sebevědomí (mě to trvalo skoro 5 let) jenže na rozdíl od tebe, jsem spíš introvert, a společnost až tak nepotřebuji

to, že chceš spasit svět, ubližuje jen a jen tobě - neříkám, nepomoct bližnímu svému, který je v nouzi, ale fungovat jako samaritán se v dnešní době nevyplácí - tedy pokud nepracuješ pro nějakou charitativní organizaci

předně bys měla přeprogramovat svoje myšlení - ač nerada, vrátit se zpět do momentu, který tu nechceš popisovat, a ten si přeprogramovat tak, aby jeho výsledek byl pozitivní (jednoduše, to co mě zlomilo ve svých myšlenkách přeměnit tak, že z dané situace vyjdu jako vítěz)

tahle nezdravá závislost na kamarádech rozhodně není řešení

jo, byt mi nezaplatí, ne chleba nedají, tak co mi po nich

Hele, normálně pij stejný počet, ale dávej si malé. Kámošům řekni, že na druhý den vstáváš a potřebuješ mít čistou hlavu. No a co?!

jolive
Nauč se říkat Ne , aby si tě tvý kamarádi mohli vážit za to jaká opravdu jsi a ne za to ,jakou by si tě přáli mít oni....
Ne je ne a tečka, víc bych nevysvětlovala. Nehledej chyby jenom na sobě.
A dobrý je přísloví " Špatná společnost kazí dobré mravy".

Matadi a Imoen ti radí, že se máš léčit, ale já si myslím, že jsi normálně společenská a s povahou se nic udělat nedá. Tím "normálně" myslím, že je to obyčejná vlastnost, ne patologie.

Jen si to užívej, ono to přejde, až začneš chodit do práce.

Nízké sebevědomí a přílišné zaobírání, co si o mě pomyslí okolí, je problém. Ale to všechno můžeš změnit.
To že Ti je nepříjemné být sama, to bych až tolik nedramatizovala. Já jsem taky nerada osamotě, není mi to příjemné... Takových nás je spousta. Nejsem společensky vybíravá a radši budu třeba v horší společnosti než osamocená. Popovídám si prostě s každým... Je to sice trochu povrchní, ale jsem prostě taková, jako všichni extroverti