Záleží opravdu na výchově dítěte

Záleží .. ale co si budeme povídat .. mnohdy se rodiče snaží co se dá a z dítěte je pěkný vykuk .. samotný psychický vývoj ovlivňuje neskutečné množství věcí .. a až jsem se kvůli svým zdravotním problémům začla o takové věci zajímat více "do hloubky" divila jsem se, co všechno může způsobit bolestivá poznámka od rodiny, kamarádů ..

Reaguji na pettite94:

tak to není pravda, kdyby můj "tatínek" neměl velkou firmu, školy, netlačil mě vzhůru co nejvýš a radši zametal chodníky, budu mít peckovýho otce, co si mě všimne a né velkýho podnikatele kterej dá mámě peníze aby vše s dětma zařídila. měla sem hraček fůru, a nechtěla jsem je. každý dítě je úplně jiný

Reaguji na PoisonIvy: přesně tak když to tady u nás vidím,zapřísáhla jsem se,že v životě chci něco dokázat,chci být prostě uplně jiná než moji rodiče

A co kdyby byl tvůj táta zrovna takový vykutálený arogantní podnikatel, kterého je všude slyšet a který myslí jen na sebe...? Díky brigádám jsem se dostala mezi nejrůznější vrstvy lidí, zpravidla to bylo tak, že jako s póvlem (v horším případě jako s najatou kur..) se mnou chtěli jednat právě oni primitivní pracháči, naopak méně movití byli milí - inu pokora dělá hodně...
Ale nedá se zobecňovat, opravdu ne.

Reaguji na pettite94:
jo tak na tom se schodnem

ale rodiče mám stejně ráda a budu mít..

Reaguji na PoisonIvy: tak každý otec není stejný mám třeba kamarádku,co má tátu podnikatele a je každou chvíly se svou rodinou,zahrnuje je láskou,bere je na výlety atd .. takový táta je podle mě vzor

Viď ?
Na to s mužem koukáme jako jako puci.
Ale je to hezký příklad toho, jak to nezvládají boháči (Chýlková s Krausem), ani socka (Bydžovská).
Já nevím, já nemám recept. Nejstaršího syna jsem vychovávala příkladem a domluvami, nakonec to dopracoval tak daleko, že jsem ho v 16 letech střískala jako psa. Podotýkám, že už tehdy měl 190 cm a 90 kilo, ale vůbec se nebránil. Přesně od toho momentu už se jenom lepšil a dneska je mu 18,5 je v pohodě.
Myslím, že hodně dělá prostě obyčejná láska a péče. Když máš svoje děti ráda, chceš je co nejvíc naučit, nejvíc jim předat, táhneš je ke sportu a k učení a pořád je tak nějak směruješ, aby z nich něco bylo. Nejhorší je ignorance. Děti potřebujou lásku a péči, pak ti kvetou pod rukama..

Reaguji na PoisonIvy: to já samozřejmě taky kdybych jednou měla prachy tak bych určitě mamce postavila nový barák nebo jí pomáhala ve finanční situaci

Jedno tvá matka dokázala - vychovat dost rozmazlenou a soběstřednou holku.

Reaguji na Red_fire: samozřejmě,najdou se i ti kterí dělají to co si napsala,ale naopak ti,kteří svoji rodinu milují a v tomhle případě je to výhoda

Reaguji na True: protože nemám matku za svůj vzor? hold nemám,nevíš jaká je u nás situace

Tak jsem rozepsala stráášně dlouhej příspěvěk, a ono se mi to smaže

Takže ještě jednou ve zkratce: Ano, v dnešní době strašně záleží na výchově dětí.

Jsou dva extrémy, když je dítěti vše povoleno a když je mu zase vše zakázáno.
Znám to přímo ze svého sousedství, ani jedno nekončí dobře. Možná i to, když se vše zakazuje nakonec skončí nejhůř.

Neberte to doslova, ale nedávno jsem slyšela takový citát: "jako první dítě chci mít chlapečka, protože kdyby náhodou moje výchova zklamala, radši uslyším, že můj syn op*chal celou ulici, než aby na moji dceru volali děvko, protože se vyspala s celou ulicí"

A to musela něco dokázat, aby byla tvým vzorem? Moji rodiče nemají ani jeden maturitu, nejsou hloupí, ale dřív se to prostě tak nehrotilo. Nejsou pro mě vzorem ve vzdělání, ale jsou pro mě vzorem v tom, jak se chovají k ostatním a v tom, že jsou to rozumní lidi.

Reaguji na Zimonka:

a u nás mají vzdělání všichni ale v tom jaký jsou povahově by se chlubit neměli.. ačkoliv je mám ráda jako nikoho (snad ne tak jako přítele), nebudu k nim vzhlížet, protože nechci dopadnout jako oni, být povrchní, lstivá... to jsou věci které nevidíš. nebudu k nim vzhlížet ani tak, jak se mě pokoušeli spíš nevychovat než vychovat. ale nikdy jim to neřeknu, vždy jim prostě poděkuju za to že jsou tak nějak při mě a že se na ně můžu obrátit