Jak začít společensky žít

Hodně jsem slyšela chválu na Jak získávat přátele a působit na lidi – Dale Carnegie.
No nevím, jestli ti v tomhle pomůže kniha.
Ale rozhodně tím nic nezkazíš

Asi nejlepší je nebát se a co nejčastěji mluvit. Určitě by ti v tom mohla pomoci i tvoje práce, když budeš s lidmi v kontaktu.Řekla bych, že nějaké knížky na komunikaci jsou celkem na nic (podobně jako radící knihy na vztahy atd.) Možná že je i nějaký kouč na komunikaci (nejen pracovní), ale nejlepší asi bude zkusit navštěvovat třeba nějaké kurzy (sportovní apod.), kde se můžeš seznámit s lidmi a najít společné téma. Taky asi bude důležité upevňovat sebevědomí (vzhledem k té šikaně, kterou jsi prožila). Nebo si zkus najít třeba 1-2 kámošky a přes ně už se zas seznámíš s dalšími.Já mám třeba přátel a hlavně známých dost (hl. díky školám), ale vždy jsem potřebovala na seznamování víc času a většinou jsem měla nejdřív jen malý okruh lidí než jsem se rozkoukala. Dělá mi to trochu problémy i teď, ale je to mnohem lepší. Snahu a odvahu a půjde to

Také jsem četla, výborná kniha i co se týče pracovních vztahů v zaměstnání.. ale přijde mi, že je to spíše o zdokonalování, než o úplných začátcích.
Nicméně měla bych jedinou radu, jít do toho po hlavě, mezi lidi..čtením knížek z tebe konverzační mág nebude Možná zažiješ pár trapných chvilek ticha apod., ale postupně se to bude zlepšovat..nejlépe se naučíš přímo ve společnosti..z toho, jak komunikují druzí, jak se chovají, hned si to aspoň vyzkoušíš

Pokud máš opravdu tak velký problém mluvit se svými vrstevníky a navázat s cizími lidmi vztahy, možná bych zapřemýšlela nad tím, zda by si neměla zájem třeba docházet jako dobrovolník do domova důchodců, můžeš si s lidmi povídat, hrát hry, číst jim noviny a pod. možná ti to půjde lépe se starými lidmi, o které mnohdy někdo nemá zájem a budou ti vděční za tvou přítomnost a ještě jim to udělá ohromnou radost.

Byla jsem na tom podobně. Podle mého názoru to buď přijde samo (např. s věkem nebo nějakými životními změnami), nebo by ti mohlo pomoct, kdybys potkala někoho, kdo tě prostě "vytáhne" někam ven, i kdyby se ti nechtělo nebo ses něčeho bála, a ty se to prostě "naučila" tak nějak samovolně.

Určitě budeš mít nějaké nové kolegy v zaměstnání, se kterými si budete povídat prozatím alespoň o práci, jestli bude dobrý kolektiv, tak se dají očekávat i např. nějaké společné akce. Myslím, že na ně uděláš dojem, když se o ně budeš zajímat, někteří lidé zase hovoří víc a třeba ocení, že je vyslechneš Jinak doporučuji se věnovat nějakým zálibám a o těch si pak můžeš povídat s dalšíma lidma - co jsi právě četla, na čems byla v kině, na jakou výstavu se chystáš, jaký děláš sport atd. Hodně štěstí!

Reaguji na foinikia:
Jakobych to psala skoro já. Chodila jsem dlouhodobě s přítelem a nedávno jsme se rozešli, jenže jsem zjistila, že jsem za tu dobu zapomínala na svých pár přátel co jsem měla.
Teď bych chtěla vše změnit, začít se víc bavit, chodit na kafe, do kina, na diskotéky, poznat hlavně nové lidi, ale pořádně nemám s kým kam jít a navíc na diskotékách se stydím tančit, že to moc neumím
Navíc jsem introvert a s rozhovorem sama nezačnu, je pro mě lepsi, kdyz mě i s novými lidmy seznami nekdo novy..
Hodně bývalých spolužáků jsou ted na vysoké, zbytek chodí zas do práce takže najít nekoho, s kym jit ven a s kým si hlavně rozumím je nekdy složité.
Navic jsme male mesto, za zabavou musime jet mimo město a pokud není auto a jak se dostat domů ani nemá cenu nikam jezdit
Knihy čtu sice dost, ale doma mě to taky pořád nebaví..
Navíc jsem neměla ideální dětství a všechno to špatné nějak ve mě zůstalo a vše si moc beru osobně, málokomu věřím.
Většinu mých bývalých spolužaček zajímá jen jak se opít a kolik kluků nabalit takže s nima si nemám ani pořádně co říct.

Reaguji na Cindova: Tvůj tip s dobrovolnictvím v domově důchodců se mi moc líbí

Mě přijde, že se to snažíš moc lámat přes koleno, počkej, jak to bude v nové práci, buď příjemná na kolegy, hodně se usmívej a najednou zjistíš, že máš s kým vyrazit na pivko a na zmrzku, na nákupy a okruh lidí kolem tebe, se kterými se budeš stýkat a bavit, se začne rozrůstat... je sice pravda, že to, zda ti lidé zůstanou jen známými, nebo se z nich stanou opravdoví přátelé, ukáže až čas, ale právě proto je třeba nespěchat, oťukávat se s nimi, někdy se nechat někam pozvat, někdy zkusit i něco navrhnout sama a uvidíš, mnohdy člověku stačí jedna, dvě dobré přítelkyně a nikdy není osamnělý. Já to tak mám, ze střední mi zůstala jen jedna kamarádka, se kterou se sice málo, protože každá studujeme jinde, ale přesto pravidelně a ráda stýkám a stále si máme co říct, a na vejšce po roce nemám zatím žádnou opravdovou kámošku, ale nevadí mi to, mám spoustu spolužáků a spolužaček, se kterými se dá nezávazně a hezky pobavit a moc to neřeším. Přeju hodně štěstí a hlavně pevné nervy

Holky mají pravdu,že s časem se to poddá. Zvlášť když začneš chodit do práce,to bude velká změna a příležitost,pokud teď skutečně trávíš nejvíc času sama.Za ten měsíc by ses mohla trochu připravit třeba přečíst si některé ty knihy,nebo zkusit nějaké sportování a nebo si zajet na výlet nebo jen vyjít po městě,pozorovat lidi,vyměnit s nimi úsměvy,někdy se stebou dá někdo do řeči a můžeš trénovat jestli tě zajímá kultura,tak na výstavu,do kina apod.
Já byla v podobné situaci a pomohlo mi,když jsem přestala myslet na vše zlé,co mě potkalo a o tom,jaké mám nedostatky a že nejsem zajímavá.Naopak jsem se zamyslela nad svými dobrými vlastnostmi a schopnostmi, koníčky a tím,co hezkého a zajímavéhom jsem zažila,o čem by se dalo hovořit - no a o těchto věcech pak mluvím s lidmi.
Ze začátku se drž těch týpků,co sami rádi mluví a naslouchej a trochu reaguj,jakože tě to zajímá takových je vážně dost a někdy sami nemůžou najít někoho,kdo by je měl náladu poslouchat

ale i když si dřív seděla doma, tak jsi tam něco dělala, ne?! četla jsi zajímavé knížky, viděla jsi zajímavé filmy....? Stýkala jsi se s příbuznými? Hovor se dá nakonec udělat úplně ze všeho. Vždyť lidi kolikrát mluví o ničem! Spíš zahoď strach a situace kdy musíš komunikovat, vyhledávej. Ten nápad s domovem důchodců apod je super. Ono bude kolikrát stačit někomu pozorně naslouchat, občas k tomu něco poznamenat, zeptat se na detaily... takže žádný strach. Doba šikany od trapných spolužáků je už pryč a život na Tebe čeká.