Začínáte vztah i bez vidiny budoucnosti?

Každopádně kdyby se vztah nikam nehnul x let, tak bych asi zdrhala.

Tak já jsem takový vztah prožila a trval půl roku. Prostě nám bylo spolu fajn, ale nic do budoucna jsem neplánovala, ani jsem ještě nechtěla. Pak jsem chtěla něco víc než jen vztah, kdy je vám spolu hezky, ale prostě to nešlo. Teď mám rok a půl nový vztah a budoucnost plánujeme. Před tím jsem jsem měla vztah, trval 5 let, budoucnost jsem plánovala, ale taky to nevyšlo. Tak je to asi jedno..

Já bych do toho šla, jedině pokud bych cítila, že v tom nejsou nějak velké city.
Prostě jako zábavu o které nevíš, co se z ní vyvrbí.

Ale také hodně záleží, co hledáš.
Kdybych už měla v plánu se nějak trvale usadit, tak bych do toho nešla.

Ne, takový vztah bych nezačala.

Myslím, že dost záleží na věku, jiný je to v 19ti, jiný je to v 29 letech... Ukončila jsem po 3 letech vztah z toho důvodu že jsem věděla, že s timhle člověkem nechci být zbytek svýho života (rozdílný názor na život na rodinu apod.) - samozřejmě to nebylo jen kvůli tomu. Na druhou stranu ale teď až si s někym začnu určitě nebudu přemýšlet do budoucna, důležitý je si to užít I kdyby to krásný trvalo jen několik týdnů či měsíců...

Reaguji na LauraT: Tak to ti přeji , že ti to tak vydrželo

Ne, do takového vztahu bych nešla. Musím si s tím dotyčným umět představit budoucnost, jinak to pro mě nemá cenu. Náct mi už není, ale na třicítku mi zas taky ještě netahne ...

Reaguji na zabvicka: Záleží, jak jste spolu dlouho.. Ale pochopila jsem, že na úplném začátku, v tom případě přece nikdy nemůžete vědět, zda to je ten chlap "do budoucnosti"... To se přece nepozná po pár týdnech..neznáte ho. Já tedy nikdy na začátku vyloženě neplánuji dalekou budoucnost. Nevíte přece, jak se ten vztah vyvrbí. Já bych do toho šla, pokud by mi na něm záleželo a chtěla bych toho chlapa více poznat. Samozřejmě to musí být oboustrané.

Začínám vztah s vidinou dokonalé přítomnosti.

Do takového vztahu bych už určitě nešla. Když nevidím budoucnost tak nač ztrácet čas.

Kdybych žila pro budoucnost, přítomnost bych neprožívala, ale bídně přežívala. To je můj názor, každý má ale životní filosofii úplně jinou, a v tom je to "kouzlo". Ve všem razím heslo "tady a teď". Zatím. Je samozřejmostí, že jednou přijde věk, kdy si chlapa budu hledat s tím požadavkem, abych s ním dokázala, mohla a taky skutečně založila rodinu.

A to se právě může projevit během toho vztahu. Tohle rozhodně nevím pár týdnů po seznámení.

Reaguji na katula: Souhlasím.

Já když jsem se současným začínala vztah, tak jsem absolutně nepočítala s nějakou budoucností, respektive jsem nad tím nepřemýšlela, chodili jsme spolu ven, bylo nás spolu dobře, vznikl z toho vztah, no a teď už jsme manželé

Ano, začínám a přijde mi to normální. Jak může někdo přemýšlet o rodině a společné budoucnosti, když partnera ani pořádně nezná, po pár měsících nebo dokonce týdnech vztahu? Holky, které hned v chlapovi vidí budoucího manžela a otce svých dětí bývají nejvíc zklamané, když se ten jejich 'osudový' partner konečně vybarví.