Jak je náročné studium medicíny?

Podle mě to není jednoduché, taky bych na to neměla. Pak při nástupu do zaměstnání tě čeká atestace po 4-5 letech praxe. Takže vcelku skončíš studium někdy po 30

Já jsem právě skončila druhák, dá se to zvládat i bez kafe, bez léků a energeťáků, čistě jenom učení, kvalitní spánek, kvalitní odpočinek a víra ve vyšší moc Bydlím s přítelem, stíhám akce, vidět se s lidmi, které chci, stíhám cestovat. Takže dá se to, i když má člověk někdy pocit, že opravdu hlavně "zázrakem", je to náročné a lidi kolem tebe musí mít pevné nervy (přítel obdivuju), protože před zkouškami jsou na zhroucení úplně všichni. Chce to velkou motivaci a trpělivost a nevzdávat to po menších failech. Musí tě to bavit, jinak to nemá cenu dělat A lidé na medicíně, většinou jde o lidi umělecky a humanitně zaměřené co jsem tak potkala, co stejně jako já mlátí před zkouškami hlavou do zdi, co na té škole vlastně dělají. Je to návykové prostředí, alespoň tady na Masarykově univerzitě

Ahoj, taky to byl můj sen, ale leháro to rozhodně není. Musím se učit a to hodně i behem semestru, ale čas na přítele,kamarady i na naký ty party si umím najít ale o zkouškovém vždycky říkam, že mi končí život a zas tak moc nepřeháním, skoro nevystrčim nos z koleje. Ale musím říct, že mi to stojí za to, uspěšně jsem dokončila třeťák a už se těšim zpatky do školy

Ahoj, teď nastupuju do prváku na zuby, a jak to tak čtu děsím se víc a víc. To, že bych se měla dalších 5 let jenom učit mě hodně znepokojuje, říká se ale, že zubařina je lehčí, nemáte někdo zkušenost?

kamarádku vyloučili v prváku ale přihlásila je znova a je tam 3.rokem.. je chytrá všechno ale říká sama že masakr a má co dělat, topí se v papírech, knihách..a jak je zkouškové a i mimo toho, tak se jí chce brečet ale musí no... říká, že to je hrozné, dříč, učit se musí i do noci a stejně to někdy zkoušku nedá...ale drží se..pak mají chvíli klid tak se baví všechno..na kolejích podnikají různé akce..neztrádá ale na druhou stanu i měsíc nevytáhne paty

Lidi co studují medicínu neskutečně obdivuji, nechápu jak to můžete zvládnout. Takoví malí géniové pro mě.

Z naší třídy z gymplu vystudovali medicínu 3 lidi - moje nejlepší kamarádka - tu obdivuju nejvíc: v období kdy dělala prvák se jí stalo něco strašného - umřela jí maminka, hrozný... tak težká škola a tohle do toho, hrozný neštěstí, nicméně děvče zatlo zuby - za což já jí neuvěřitelně obdivuju a školu zvládla, vím že v prváku dost lítala ze zkoušek, občas třetí termím a občas o fous, ale v té situaci v které se vyskytla tehdy je i tohle moc obdivuhodné, mě se tohle stát vezou mě do Bohnic a na školu a studia bych si ani nevzpoměla... po prváku se to srovnalo, ale vím, že se učila opravdu hodně... dle mého názoru musí člověk mít na tuhle školu pár předpokladů a to je : inteligence - celkově a hlavně ohromná cílevědomost, pokavad opravdu člověk CHCE dá se dle mého názoru zvládnout i to co se na začátku zdá NEMOŽNÉ ! Pak spolužák, ten měl celej gympl např. z biologie 4 - hlemýždi říkal šnek a pak se do toho opřel a je z něho úspěšný zubař... a pak kamarádka , tam moc nevím jak to bylo, ale ta byla na 2.LF a myslím že ač na gymplu opravdu patřila k premiantkám, že si snad ročník jeden zopákla ( nechci mystifikovat,nevím tam podrobnosti), ale je vystudovaná taky...
já doteď někdy mlátím hlavou o zeď, že jsem nebyla cílevědomější a nezvládla tu veterinu(ani jsem se na ní nedostala)
proto radím, pokavad je to tvůj sen bež si tvrdě za ním, jednou budeš sama sobě vděčná, žes to dokázala

Reaguji na baretka: no podle toho co jsem potkala za zubaře, tak bych řekla, že je toho moc nenaučili a už tam radši nechodím.. Nééé dělám si srandu, to jsem měla opravdu jen smůlu. jednoho dobrého jsem měla, bohužel se odstěhoval do většího města..a nám zbylo, to co zbylo...

Každopádně znala jsem jednoho medika a ten odešel, jenže to nebyl jeho sen ale sen jeho rodičů, takže se nedivím. Donutili ho tam jít.
Pokud je to ale tvůj sen, tak to určitě vyzkoušej at nelituješ

náročné řekla bych..kamarádka z gymplu, co měla ze všeho téměř samé jedničky a byla vyloženě šprtka, která uměla vždycky všechno, se dostala na karlovku, tam bojovala 2 roky, kdy ji nepustili ani do druhého ročníku a vyletěla na anatomii a histologii a embryologii..nejsem si jista abych nekecala, ale vím, že měla problém se 2 předměty minimálně..pak se dostala na masaryčku, tam se probojovala do 2. ročníku, ale opět ji tam něco nedali ani na x-tý pokus, takže vyletěla i od tama..tak si udělala aspoň masérský kurz, vydělává si nějaké penízky a zkusí si vystudovat fyzioterapeuta, ze svého snu stát se doktorkou upustila..ale u tebe to tak samozřejmě být nemusí..jen budeš muset sedět v knížkách od rána do večera a nějaké večerní party party asi každý týden nebude..ale jestli je to tvůj sen, určitě bych za ním šla, sama uvidíš..co nejhoršího se může stát když to zkusíš?? nic drastického přeju hodně štěstí

Moje mamka, taťka i ségra jsou doktoři. Já jsem na medicínu nešla hlavně proto, že jsem viděla jak musela moje sestra dřít. DENNĚ se připravovala na zkoušky, které ji čekaly třeba za 3 měsíce (pro mě nepředstavitelné) a místy měla hysterické záchvaty a byla vyčerpaná (ty záchvaty neměla jediná, vím, že se to vyskytuje i u více studentek).
Mamka dodnes říká, že má ze studia medicíny placatý zadek a ani pro taťku to nebyla žádná lahoda
Takže za mě- práce je to nádherná. Pokud jsi pilná studentka s obrovskou vůlí, tak do toho jdi, ale ani to mnohdy nestačí.

Ono je to hrozně relativní - oproti jiným školám je to opravdu náročné, ale není to tak hrozné. Hodně záleží i na tom, jak se kdo dokáže efektivně učit. První dva roky jsou nejhorší, pak se v tom člověk naučí chodit. Já jsem si ve čtvrťáku před zkouškovým pořídila štěně a šlo to skloubit v pohodě. Koníčky ani soukromý život jsem neomezovala, čas na pařby se také najde. Já jsem se třeba o zkouškovém učila od 10-16h, víc nikdy, přes týden jak kdy, ale nikdy v noci. Popravdě neznám nikoho, kdo by v učení ležel od rána do večera. Jsem v šesťáku a v listopadu mám první státnici z interny
Je to i o povaze daného člověka - někdo se hroutí a má hysteráky a někdo je pohodář a moc to neřeší a bere to, jak to přijde.

Edit: ono to není o tom, se to jen našrotit na zpaměť - tyhle lidi od zkoušek letí ani neví jak, důležité je to pochopit a spojit si souvisloti, pak se promíjí i drobné nedostatky a profesoři záměrně pokládají otázky na souvislosti.

Holky, ten pocit, kdy jdete ze zkoušky s novým podpisem v indexu vám nic nenahradí (to víme každá, která studujeme). Dneska skáču radostí do stropu a nelituji, že jsem si tuhle školu vybrala

Reaguji na marbee: naprostý souhlas. Ale ono navíc, jiné fakulty krom nás už ani indexy nemají

Ahoj, nebudu reagovat na příspěvky ostatních, ale uvedu vlastní zkušenosti. Studuju zubní lékařství v Brně, nemyslím si, že bych byl nějak hloupý nebo líný, gympl jsem procházel se samejma (samozřejmě na pár výjimek), nicméně - na téhle škole nejsem spokojený. Baví mě to, je to strašně zajímavý, ale jak bych to řekl..nikdo nedokáže pochopit, že prostě nemám čas na to, abych si uvařil blbý těstoviny..že jsem byl za celej prvák jen 5x na pivu atd. Joo, mám volný pátek, sobotu, neděli. Ale abych si tenhle luxus mohl dovolit, musím makat od 6:30 do cca 1 do noci každej den. Jsou tam i lidi, kteří nedělají nic jinýho než že se učí, jsou tam lidi, kteří to zvládají v pohodě a takhle se vůbec neučí, aspoň to teda říkají. Ale myslím, že to pak dohání přes celý víkend. Neříkám, že se to nedá zvládnout, ale fakt musíš vědět, že tu práci chceš tak moc dělat, že tomu ten čas obětuješ. Je to dost o nervech a hlavně o vůli. Když ji máš, a máš štěstí, dá se to. Ale mě už to tak nějak přestává bavit...tak uvidíme ještě třetí semestr a nejradši bych šel jinam Nechci Ti kazit názor na medicínu, jen se tomu musí opravdu hodně obětovat. Přeju hodně štěstí s rozhodováním. A něco Ti povím, když něco doopravdy chceš, není nic nemožné

Tak já jdu v říjnu do prváku a abych pravdu řekla, nebojím se skoro vůbec, za to se neskutečně těším o tom, že se dostanu na medicínu, jsem snila 5 let, na gymplu mě strašně nebavilo se učit věci, co mě nezajímaly, ale říkala jsem si - nějak to musím vydržet a pak už snad budu dělat jen to, co mě baví. Gympl byl pro mě někdy docela o nervy, protože mě tam fakt nebavilo skoro nic, kromě biologie a chemie (a to jsme ještě v bižuli museli brát člověka nebo genetiku), takže se neskutečně těším, že teď konečně budu dělat to, co mě baví. Strašně mě to zajímá, podle mě je to krásná práce, ale není pro každého. Uvidím, jak budu zvládat já, ale na gymplu jsem to nikdy nehrotila a patřila jsem k nejlepším, takže nejsem taková ta šprtka, ti podle mě na takových školách dopadají nejhůř, viz.

Podle mě není medicína pro šprty, ale pro inteligentní lidi s pevnými nervy a obrovskou ctižádostí a vůlí, kteří jsou pro to nadšení a jsou ochotni tomu hodně obětovat. Myslím si, že toto celkem splňuji, ale jsem na sebe opravdu zvědavá ale je to můj životní sen a věřím v to, že si ho splním. Člověk dokáže všechno, když chce