Sny, ve kterých se nemůžu vzbudit

To je zajímavý, to by se dalo využít! Příště si něco takového zkusím představit

Přišel Incubus

Reaguji na DragonLady: Incubus jo?Ted nevím jestli se mám bát nebo smát
No ale když se tak zamyslím tak lidské podvědomí a psychika dokáže divy...takže nestaš démonem!

připomíná mi to film Počátek

Averys, přesně to samé jako ty mám také, už přes deset let. O spánkovou obrnu se nejedná, jde o začátky astrálního cestování. Zkus se ve snu nebát (vím, jde to těžko) a zcela se tomu poddat. Vibrace a hučení v uších jsou způsobeny oddělením ´duše od těla´ - určitě rozumíš

Jak usínáš? Mě se to taky dělo dost často, ale od té doby, co jsem přestala usínat na zádech, dost to ustálo.

ty stupňující zvuky jsou teda dost děsivý, já jsem měla pocit, že mě to násilně vytahuje ven. Vždycky se tomu podvědomě snažím zabránit, třeba pohnout prstem, ale jednou se to seběhlo tak rychle, hučení a já jsem se najednou vznášela u stropu, lehoučká jak pírko, a viděla jsem jakoby periferně... jenže pak jsem uviděla jak leží moje fyzické tělo v posteli a prudce jsem se vrátila zpátky do těla. Nedokážu tento zážitek dost dobře popsat, ale podle mě to halucinace rozhodně nebyla... už jen to, že by všichni měli stejné halucinace... zvuky v uších, vznášení atd. (nikdo nevidí třeba žlutého slona) je nepravděpobné. Mě osobně tento zážitek přesvědčil, že duše existuje. A po přečtění knížky od Moodyho mi to jen potvrdilo, protože u umírajících byl průběh shodný, až na to, že většina pak směřovala "jinam".
Chtěla bych to zkoumat blíž, ale bohužel strach mi nedovolí...

Taky se mi to děje a je to neuvěřitelně nepříjemný. Naštěstí je to tak jednou za půl roku a vždy po kombinaci léků na migrénu a na úzkost... už to nemíchám, ale příčina mi dlouho nedocházela. Každopádně, podobně jako Reaguji na Erika30: , taky se mi občas zadaří a mám v tomhle šíleným stavu orgasmus... což je asi tak jediný plus

Edit: teď jsem zjistila, že jsem v roce 2010 napsala skoro to samý

Reaguji na thunderlight: To zní líp, než spánková obrna Uvidím, zkusím příště

Reaguji na ángel:
Usínám vždy na boku, jinak neusnu. To máš hezký zážitek, já, když si v tom stavu uvědomím, že bych mohla zkusit třeba létat, tak to třeba jde, ale vím, že je to pořád spíš sen, než skutečnost.

Občas se mi to stává také...usínám různě, ale většinou na boku nebo na zádech...a vypozorovala jsem že je to většinou nějaký odraz nějakého silného zážitku, který se pak do toho promítne.
Jednou to bylo tak živé, že když jsem se probudila měla jsem na tvářích slzy

Baby, ani nehovorte. Mne sa to stalo pár krát ešte na stredoškolskom internáte a to teda bolo iné ,,maso,, , keď som ešte nevedela že čo to je. Väčšinou sa mi to stalo, keď som ležala dosť nepohodlne bez podušky alebo v sede, keď sme zvykli zaspať po obede.Bzučalo mi v hlave, celé telo mi akoby vibrovalo...ako keď máte triašku, ale proste nepretržite, príšerne ma bolelo čelo a ten tlak, jak keby ma niečo tlačilo do postele. Raz sa to dostalo až do takého štádia, že sa mi zdalo akoby som sa hýbala, snažila som sa zliezť z postele a otvárala som oči, ale také bludy som videla a počula..dokonca som videla svoju spolubývajúcu ako ide do kúpelne a snažila sa na ňu kričať. Pak som sa v tomto stave vyrúbala z postele a skončilo to. Dosť nechutný hnusný zážitok, ktorý si už neželám nikdy zažiť, aspoň nie v takej miere. Teraz keď to na mňa príde už viem koľká bije hneď. Jediná vec ktorá mi skutočne pomohla proti tomu je hneď na začiatku so sebou akokoľvek trhnúť a prebrať sa.

taky se mi to stalo, ale ráno, než jsem vstala do školy