Ahojte ... chtěla bych se zeptat, jestli jste na tom některá už byla stejně, nebo jste. Mám takovou strašnou nechuť k životu. Normálně si říkám, že mě nebaví. Nechci vyhrožovat sebevraždou, nebo tak, zabít bych se nedokázala . Ale prostě můj táta je sice úžasný, ale má hodně často "raplíky", moje sestra mě neustále otravuje, sahá na mě, někdy na mě plivne, nebo mi třeba olízne nohu, zní to vtipně, ale mně osobně se zvedá žaludek. Jsem strašně hubená, ikdyž jím hodně, jsem taky strašně vysoká, vyšší než hodně kluků, bledá (ještě k tomu na každém místě jiná barva kůže), nohy mám velké, dlaně pomalu jak chlap, neustálé zdravotní problémy, které ted řeší imunolog. Nejsem spokojená skoro s žádnou částí svého těla, obličej taky nic moc. Mám pořád nějaké nepříjemné pocity z toho, že se nedokážu chovat tak společensky jak druzí, jen s některýma lidma. Ano, mám dost kamarádů, co mě mají rádi, chce mě i pár kluků, ale žádný z nich není nic moc. Vůbec nevím jak dostat zpět ten elán do života...