Nedokážu říct ne

Asi jsi nikdy nezažila opravdu otravné prodejce, že?! Já zažila i takové co trápili lidi na zastávce mhd a to nešlo jen říct NE a pokračovat v chůzi - člověk seděl na lavičce nebo stál. Stalo se mi i, že opakovaném a zcela jasném NE, snaživý mladík nechtěl přestat a mlel pantem i když jsem ho ignorovala. Když jsem měla mezitím nahustěno do hlavy, jak by se mi vyplatil paušál xy, tak jsem třeba řekla: "no to asi ne, já žiji v cizině a využívám tamního operátora." A mladík s omluvou vypadl. Já jsem hodně cestovala a opravdu střídavě využívala víc operátorů a nyní žiju v cizině trvale, tak co.

ano, to je mnohem těžší.

Mě se to stává furt !! sem neschopná a už se kuli tomu tak trochu nesnášim. Před tím jsem to tak nevtímala, že neumím říkat ne. Dokud jsem o panenství nepřišla s jednim debílkem kterej mětak nějak ukecal, a než jsem se stihla vzpamatovat a neco cokoliv namítat tak už bylo pozdě....a takhle se mi to stalo ještě párkrát. Když to řeknu upřímně, dodnes jsem s někým nespala, s kým bych třeba chodila, byli to samé úlety, na který nejsem moc pyšná. A myslím si, že to bylo jen kvůli tomu, že neumím říkat ne. Nebo mám takovou kamarádku, a ona mě umí hrozně ovlivňovat a manipuluje se mnou, prostě ví, že jsem slaboch a že už mě vždycky dostane co u mě chce. Takže asi před dvouma rokama jsem šla na jeden vesnickej ples, a ja jsem se tam tak trochu opila, že jsem i pak zvracela, no prostě trapas. Řekla jsem si, že po tý ostudě už tam za rok nepujdu oni omylem!! a co myslíš ? zas mě ukecala....Nechávám se ukecat do situací, o kterých vím, že pak budu trpět, místo toho abych řekla ne jako normální lidi !! Ono když okolo Tebe jsou dobrý lidi, a ví že s tím máš problém, tak Ti třeba pomůžou, jako to dělají mé kámošky. Pak je ale nejhorší když toho akorát někdo využívá, že jsem na tohle taková trochu slabší...Už si taky nevím rady, jsem zoufalá jak jsem takovej slaboch , prostě hodná až jsem blbá..Chtěla bych se naučit bejt pořádná svině, a neřešit, jestli jsem nahodou někoho trochu neurazila, když jsem danýmu trochu odsekla nebo jen řekla svůj názor..a nevím, jestli by mi psychiatr pomohl, mám i jiné problémy, jsem tak trochu neurotická tudíž občas fakt nesnesitelná...

Já se naučila říkat ,,ne", ale nenaučila jsem se zbavovat pocitu viny. Třeba u nás ve městě je jeden pán, který chodí se psem a malým klukem a vždycky se ptá, jestli nemám korunu. A já ji prostě nemám, protože se bojím, že by mi vytrhl celou peněženku a pro pejska/dítě by to stejně nebylo. To samé s těmi pouličními prodejci, je jedno, zda jde o postižené děti nebo nějaké pojištění, vždycky si říkám, že ti lidé tam chodí celý den, jejich plat je závislý na počtu uzavřených smluv nebo prodaných plyšáků a kvůli mně nebudou mít peníze...o to horší je, když je ten prodejce nějak viditelně chudší... Pamatuji si, jak jsme byli s rodiči kdysi v zahraničí, parkovali jsme u nějakého obchoďáku a na okýnko ťukal nějaký pán, jestli si nechceme koupit prášek...táta ho hned odbyl, ale já jsem pak celou dobu na něj myslela a tajně jsem za ním šla a koupila si nějaký vzorek...:/ nevím, jak s tímhle bojovat.

Možná je to věkem, teď už pouliční prodejce s klidným srdcem a chladnou hlavou dokážu slušně odmítnout. Telefonistům řeknu, že vím, že je to jejich práce, ale ať se nezlobí, že na ně nemám čas. Nebo je odpálkuju nějakou hláškou. Dřív mi to dělalo problém, ale možná už jsem víc oražená. Pokud je to macho z nějaké párty, se kterým se bavím večer, ale vím, že už je nemusím vidět, dávám maximálně e-mail (pokud bych se s nimi možná někdy chtěla vidět) nebo řeknu "ne, jsem zadaná."

Já nemám ráda tady tu situaci, když se chystám třeba na akci, koncert nebo kamkoliv s partou a potkám nějakého známého, který by na tu akci chtěl taky jít, jenže nemá s kým a nadhodí větu "jéé, ty tam jdeš, já bych tam taky šel, ale nemám s kým." A teď vypadá, že čeká, že řeknu "tak pojď klidně s námi." Ale já s tím člověkem jít nechci, protože to znamená, že bych se mu tam třeba celý večer musela věnovat. Už se mi to stalo, a ten člověk byl na mě pak naštvaný, že jsem se víc bavila s mou partou, než s ním Tak jsem se naučila neříkat ze slušnosti tu větu "tak tam pojď s náma." Ale spíš "no tak třeba ještě někoho seženeš, kdo by šel." Nebo to přejít větou "hmmm, to je blbý." stává se vám to taky?

tak pokud někdo vypadá opravdu chudě (a intuice nám říká, že to neutratí za drogy...) a nestává se to každý den, nevidím nic extra špatného na tom, podlehnout. Jsme lidi a soucítíme s druhými.

Myslím, že daleko nebezpečnější situace jsou, když neumíme říkat NE svým blízkým, příbuzným, kamarádům.... protože pak může jít o mnohem větší sumy peněz, které už nikdy neuvidíme. S tím má problém můj přítel (neumí říct NE příbuzným) a já to musím trochu korigovat, ale čas ukáže, nakolik se to dá.

Reaguji na Kacka_S: a to se nemůžeš bavit s partou i tím ,,kamarádem" zároveň? Myslím to tak, že by přece mohl do té party zapadnout a tobě by pak ubyla nepříjemnost dělit kamarády na partu a ty druhé.

Reaguji na Lalka01: ono je to různý, někdo je takový družný a není problém aby do party zapadl a bavil se se všemi, jenže když je takový ten introvert, já se potom vůči tomu člověk cítím zodpovědná, když se mu nevěnuju, protože většinou na akci někoho známého potkám a zakecám se třeba i na hodinku a zase nechci aby ten, kterému jsem to ze slušnosti nabídla, za mnou celý večer lítal jak ocásek, nebo byl pak uražený, že jsem se někam vypařila a jeho jsem tam nechala samotného nebo s lidma, který neznal...

NE nedokážu říct lidem z kterých cítím respekt )