Dá se dlouhodobě žít s mrzoutem?

No kamarádka, která nepotřebuje být ve stálém kontaktu s chlapem třeba tvrdí, že asi zbytečně řeším hlouposti... Mně to ale jako hloupost nepřijde.

Podle toho, jestli ty jeho dobré vlastnosti píšeš tak jako od srdce, že je Ti dobře, když si vzpomeneš, jaký je, jestli Tě to těší a píšeš to opravdu tak, že to tak cítíš, nebo prostě nechceš, aby jsme si myslely, že Tvůj přítel je uplně k ničemu a uplně příšernej, tak se ho trochu zastáváš, aby jsme Tě nelitovaly s jakým to žiješ sociálním případem.

Tohle nemá řešení. Myslím, že ani kompromis by tohle nevyřešil.... Dokážeš si představit, že tohle snášíš dalších 50 let?

Heh, to znám. Umím být taky pěkně protivná při takových telefonech Dopadlo to tak, že on už mi radši ani nevolá, pokud něco nepotřebuje.
Ale jinak si myslím, že to se mnou není až tak hrozné. Ale museli jsme se oba přizpůsobit, v našem vztahu to byl teda spíš on, protože já jsem dominantnější. To znamená, že on mi dává víc prostoru a respektuje, že prostě na ty telefony a smsky moc nejsem. A já se naopak snažím aspoň někdy před spaním nebo přes den napsat a zavolat. A umím být i opravdu hodná, milá a přítulná a trochu mu to vynahrazovat. Uvědomuju si ale, že ten problém mám já a ne on a také vím, že to se mnou je fakt hrozné někdy.

Děkuju za názor, možná jsem jen zbytečně náročná.. Jsem si moc zvykla, že mě chlapi předtím hrozně rozmazlovali (to říká i on, že mám přehnané nároky), ale většinou jsem s žádným nebyla tak dlouho.

Ne, to určitě ne. Tyhle vlastnosti tam nepopiratelně jsou. A co vím, tak dneska právě spoustě chlapů právě chybí. A pro mě jsou přitom dost důležité.

Já právě nevím, někdy propadám už frustraci. Tak mě zajímalo jestli to vůbec jde?

no, je to hooodně podobné mému příteli , dříve jsem to taky řešila, teď už prostě vím, že je takový a neřeším to, neznamená to, že mě má méně rád, má dost časově náročnou práci, takže se taky vídáme spíše až později večer ale pak jsme většinou až do té doby než jdeme spát spolu (neschopni dělat cokoli jiného než hloupě koukat na tv) a naučila jsem se chápat, že víkendy jsou veškerý jeho volný čas (a někdy i ten víkend má pracovní) a nemůžu si všechen ten volný čas zabrat pro sebe, musím mu dát i prostor na jeho koníčky a kamarády, takže jedno odpoledne na fotbale mi přijde třeba normální...pokud se chceš pobavit o nějakých podrobnostech, tak ale jedině přes SZ, nechci to rozepisovat veřejně

To je sice pravda, ale jsou i muži, kteří by k tobě pasovali lépe a měla bys s nimi daleko lepší život. Si představ, že tohle bude na houpačce celý život, to je na hlavu...

Vždycky když čtu takové diskuze, jsem ráda, že mám doma to, co mám...

To mi něco připomíná

Jo tak to on se taky už trochu přizpůsobil, ale asi pro mě pořád málo.
Jinak to on taky vynahrazuje, ale já už ani nevím, ono mě to pak tak otráví, že třeba nemám zájem už pak

To si taky někdy říkám. Dokud na mě zas není protivný a neukazuje tu svou samotářskou povahu

Nejsi!

Ale jde o to, že Tobě to nevadí, že se smíříš s životem bez zbytečných telefonátů. Ale Merrisska to za 4 nezvládla a vadí jí to....

Dokud... Hledej chlapa, u který žádný dokud dodávat nebudeš muset. A jsou takový.

Přesně tak, souhlas. Každá si zaslouží žít s někým, s kým je moc šťastná a ne se pořád jen s něčím spokojovat.

Jenže docela pochybuju, že takový existuje. Je to zvláštní, ale mám dojem, že u každého bych našla něco, co by mi vadilo. Jen je otázka jak moc se to něco dá tolerovat.

Na tom něco bude...

Každopádně ho prostě nepředěláš. Můžete se oba trochu přizpůsobit, ale on nikdy asi nebude takový, jak ty chceš. Pak musíš zvážit, co ostatní vás u sebe drží, jaké jiné vlastnosti má, zda najdeš někoho lepšího a jestli ty sama jsi ideální... Pochybuju, že je na světě pár, který je naprosto totálně sehraný a ti dva si na 100 % vyhovují. Pokud ano, tak závidím Ale jinak je to otázka priorit.