Ahoj,
už od mala mám takový problém, který se v poslední době stupňuje...
Např: jdu po ulici a něco si představím, něco špatného, že mě třeba srazilo auto (když projelo moc blízko) a pak nevím, jestli je to pravda, nebo výmysl, dokážu si to prostě vsugerovat..
Analyzuji a přehrávám si to po tom tak dlouho, že jsem pak ještě víc zmatená..
Máte někdo podobný problém? Připadám si jako blázen už... 
Omlouvám se za překlep v názvu,vypadlo mi písmenko- Sebedestruktivní myšlení
Cituji yneska: Nebo si to nesem z minulých životů, ale to nikdy nezjistíme :-/
Dají se zjistit ale spíš si myslím,že je to důslekem poroucháne psychiky ze současnosti. Léčitelka je dobrý nápad, ale k psychologovi bys asi chodit měla. Abys to konzultovala.
Cituji Étoile: "co by se stalo, kdybych
a to znamená co, tady tyto myšlenky? Má to třeba jen někdy každý? Mně se to stávalo když jsem byla mladší, teď jen občas..
Cituji yneska: Prý jsou to uzavřené problémy z dětství
možná to jsou nevyřešený traumata z dětství, který člověk nezpracoval a odsunul je v mysli někam do pozadí jinak depresí netrpím, ani nevím co to slovo znamená. Jsem typická váha říznutá štírem, takže je pro mě moc důležitý udržet si duševní rovnováhu. Jakmile mě něco vykolejí, tak to celkem dlouho zpracovávám, nemluvě o tom, že 90% původu mých nemocí je psychosomatických 
ale nikdy jsem nebyla dlouhodobě v depresi. Mám občas den, kdy s nikým nekomunikuju a jsem nevrlá, ale jak se z toho vyspím, je to dobrý.
Reaguji na Kacka_S: To máš pravdu asi to tak je, ale vždycky to člověka strašně pohltí, nějakou dobu to trvá a pak je zase úplný klid. Mě to teď trvá měsíc a před tím jsem problémy neměla /vždycky takhle nárazově a pokaždé něco jiného
Já depresemi také vyloženě netrpím, jen třeba den, dva, pak je to opět dobré, jako na houpačce.
Psychosomatické nemoci mívám také, resp. jako malá jsem byla ´´nemocná´´ skoro pořád, teď je to lepší, ale když mě chytne panika z nějaké nemoci, je to na dýl. Já jsem lev, řekla bych, že k tomu mám sklony
Reaguji na yneska: Myslím, že každý má nějaký "úlet" já chodím 3x kontrolovat žehliču, že jsem ji vypla, že jsem zamkla atd.. prostě vím že jsem to zkontrolovala a stejně se jdu pro sichr podívat znovu...pako, ale pak jsem v pohodě a klidná. Nikomu tím neškodím, ani sobě, tak to neřeším.
Pokud Tě ale Tvůj problém zatěžuje a jsi z toho špatná, tak to řeš, ale rozhodně se tím nějak nestresuj...jsou určitě horší případy
Reaguji na kozenka88:
Myslím, že to každý nemá, ale asi je to určitá forma neurózy. Psycholožka mi kdysi vysvětlovala, jaký je u vtíravých myšlenek (urputných, negativních, kterých se nemůžeš zbavit a obtěžují tě) rozdíl mezi psychózou a neurózou. Zatímco psychotik má vtíravé myšlenky a plně jim věří, neurotik si uvědomuje, že jsou mimo realitu.
Cituji Étoile: Zatímco psychotik má vtíravé myšlenky a plně jim věří, neurotik si uvědomuje, že jsou mimo realitu.
Aha, díky za vysvětlení Aspoň vím, že nejsem psychotik 
Cituji Elienka: Nebo si jenom představ křížek
to je vážne super, dneska jsem ho "použila" a mělo to efekt
Reaguji na Étoile:
Já jsem tedy něco na půl, na jednu stranu vím, že je to představa, ale analyzuju ji takdlouho až mám strach, jestli to náhodou není pravda a pak se nervuji. Těžko říct :-/
Už si hledám psychologa raději...
Cituji ninive: Myslím, že každý má nějaký "úlet" já chodím 3x kontrolovat žehliču, že jsem ji vypla, že jsem zamkla atd..
Já to kontroluju i desetkrát. A stejně jsem z toho ve stresu. Mám obsedantně-kompulzivní poruchu, chodím k lékaři ...
Tyhlety zlé, vtíravé myšlenky mě občas taky napadnou, mám taky velký strach o rodinu, své blízké, tak možná i proto. Já nevěděla, jak to pojmenovat, tak jsem tomu říkala "zvrácené myšlení", teď vidím, že to jsou vtíravé myšlenky.
Reaguji na rosa.blanca:
i já všechno kontroliji i 10x hlavně sporák a pak jsem ve stresu. Řekla bych, že tu poruchu co ty, mám také, jen mi jí nikdo ještě nediagnostikoval.
Největší strach mám o mámu kolikrát mě to popadne, že v noci nemůžu ani spát a už chci aby bylo ráno, abych ji mohla třeba zavolat, ale někdy mě to do rána přejde..
V posledních dnech mi dost pomohl horčík a B-komplex a na internetu jsem si na poporučení objednala Kudzu, dříve mi hodně pomohlo.
Ráda bych to zvládla bez chemie, ale ty psychoterapie si zařídit asi budeu muset
Reaguji na rosa.blanca: Reaguji na yneska:
Taky jsem všechno desetkrát konktrolovala, měla jsem i svoje rituály. Třeba cestou ze školy (už na základce) jsem se vždycky musela v určitým místě zastavit a 8x se otočit, nebo se stane něco zlýho. Takových rituálů jsem měla spoustu, teď na to vzpomínám jak na zlý sen, člověka to šíleně svazuje.
Cituji yneska: hlavně sporák
Taky, ten hlavně!
Cituji yneska: jen mi jí nikdo ještě nediagnostikoval
Lékař by ti ji určitě diagnostikoval, jen se nebát k němu zajít a popovídat si s ním o tom.
Cituji Étoile: Taky jsem všechno desetkrát konktrolovala, měla jsem i svoje rituály. Třeba cestou ze školy (už na základce) jsem se vždycky musela v určitým místě zastavit a 8x se otočit, nebo se stane něco zlýho. Takových rituálů jsem měla spoustu, teď na to vzpomínám jak na zlý sen, člověka to šíleně svazuje.
A jak ses toho zbavila? Přešlo to samo? Je to obsedantně-kompulzivní porucha.
Reaguji na rosa.blanca:
Samo to bohužel nepřešlo. K psychiatrovi jsem se dostala kvůli bulimii, ten zjistil, že trpím depresemi, úzkostí, OCD, psychotickými myšlenkami, prostě mi nefungovala chemie v hlavě. Takže jsem po skoro 10 letech trápení (tehdy se o duševních nemocech ještě nemluvilo, zvlášť ne u dětí a mládeže) dostala léky, nejdřív antidepresiva, pak i antipsychotika. Od té doby jsem ve svým životě a prožívání "normální". Nejsou to berličky a neberu to jako slabost, prostě léčím rakovinu duše, která by mě jinak mohla zabít.
Reaguji na Étoile:
A jak lékař zjistí, čím vším trpíš? Dělal ti nějaké testy, vyšetření?
Reaguji na rosa.blanca:
Dal mi vyplnit nějaký testy, zpovídal mě, měla jsem nad tím docela nadhled, překvapivě, v těch 22 letech už jsem i přes internet tušila, o co se může jednat a co všechno není v pořádku. Jen jsem si s tím prostě neuměla poradit a pomoct si.
Poslat SZ
