Šly byste bezpodmínečně vlastnímu rodiči na pohřeb?

Reaguji na Janissinka: Nemusíš když se na to necejtíš. Navíc tvůj táta by tě určitě nenutil kdyby věděl, že by si se cejtila blbě.

Upřímnou soustrast...a...radši si to rozmysly, abys pak nelitovala, že ses nešla rozloučit...

To ti dříve nebo později dojde stejně...

Úpřímnou soustrast. Chápu, že je to pro tebe těžké a rozhodnutí je na tobě, ale já bych šla.

jak jsem psala, tak já pohřby neuznávám...s rodičem se přeci nemůžu navždy rozloučit..vždycky tady se mnou nějak bude

Reaguji na Janissinka:
Upřímnou soustrast.
Účast na rozloučení je jen na tobě,samozřejmě nemusíš pokud by ti to mělo vyvolat jen negativní pocity.
Ale psychologové doporučují se rozloučit právě pro lepší vyrovnání se ztrátou,nemusí to ale nutně být ten společný obřad.

Taky upřímnou soustrast a na pohřeb bych určitě šla, aspoň já bych si vyčítala kdybych ho naposled neviděla..

tohle trochu nechápu jak můžeš neuznávat pohřby? Je to přece rozloučení s člověkem v životě.. o tom jestli s ním někdy nějak budeš nikdo neví..

Kamarádka takhle nešla na pohřeb dědy a spadlo to na ní všechno později, ale o to víc. Být tebou tak bych šla. Na pohřeb jednoho dědy jsem jít nemohla, protože jsem byla v cizině a taky se to ve mně kupilo. O to víc to bylo horší, že si vzal život sám. Na pohřeb druhého dědy už jsem jít mohla a taky šla. A obrečela jsem tam oba dva. Dost se mi ulevilo, i když to teď tak necítíš, pak budeš ráda, že jsi se s ním alespoň takhle rozloučila.

Když máš takový postoj, tak nechápu na co se nás tu ptáš...

tohle přece nemusím vysvětlovat ne? neuznávám pohřby, pohřební hostiny, parte, kondolence...myslím, že smrt člověka je sama o sobě tak traumatizující věc, že se nemusí tímto způsobem "vyzdvihovat" ...každý to cítíme jinak...a já to cítím takhle

Ahoj Janiss, předem upřímnou soustrast. Pokud by se obřad konal, tak já osobně bych šla, i za cenu toho, že to prostě nezvládnu, ale nesnesla bych ten pocit, že byl pohřeb, a já tam na posledním rozloučení nebyla. Mě taky umřel tatínek, ale věděla jsem, že pohřeb nechce, vyloženě si to nepřál, chtěl, abych ho nechala jen zpopelnit a prostě nechtěl, abych se trápila pak ještě víc na pohřbu, ani ostatní jeho příbuzní a známí. Sám to neměl rád, vždycky říkal, že když někdo umře, tak ho akorát tak všichni obrečí a jen se z toho trošku vzpamatujou, tak nastává pohřeb, za nějaký 4-5 dní a všechno znovu prožívat. Jsem mu za to strašně vděčná, že mi to řekl, protože mě spadl obrovský kámen ze srdce, myslím, že bych to neustála psychicky a zkrátka tak všechno okolo. Já jsem jedináček a naši jsou rozvedení, takže to bylo jen na mě. My měli nádherný vztah, on byl pro mě prostě ten nejlepší člověk na světě. A co se týče ostatních, tak je to tak půl na půl - někdo byl rád, že se obřad nekonal a někdo si myslím, že mě propral, že mu ani pohřeb neudělám, ale já vím své. Přeju ti, ať to zvládneš v rámci možností, ať už se rozhodneš jakkoliv. U mě je to rok a půl a pořád je to tak strašně čerstvý, říká se, že to časem přebolí, ale nějak se mi nezdá, já pořád čekám, že se najednou objeví a já se vzbudím z toho strašnýho snu. Hodně štěstí.

asi máš pravdu...možná bych tam měla jít...třeba mi to v něčem pomůže

Janissinka:

Nám umřela maminka,která pro nás byla vším..Bude to teď dva roky.Na pohřeb jsem jít nechtĕla..Vadila mi představa,že mi budou všichni kondolovat a ještĕ mi to tím potvrdí...Na pohřeb jsem šla i když velice nerada...kdo nezažil nepochopí..dnes jsem za to velice ráda,zasloužila si moje rozloučení..dnes bych si to asi moc vyčítala..samozřejmĕ nikdo Tĕ nenutí..tatínek by nechtĕl aby jsi tam trpĕla,rozloučit se s ním můžeš i jinak...ale..rozmysli si to ať tĕ to potom nemrzí...je mi líto,co se stalo...

Vyčítat si,že jsi neviděla rakev?Nebo myslíš otevřenou rakev?Tak on každý nemá potřebu a chce si zemřelého pamatovat tak jak byl živý.

Já to naprosto chápu neb pohřby a následné chození na hřbitovy taky moc neuznávám těm mrtvým je to jedno a nám živým to přináší jen smutek.

Reaguji na Bresaryk:
děkuji za příspěvěk..ani nevíš, jak moc mi pomohl