Nechci nikam chodit a mám z toho mindrák - nejlepší je to s rodinou

Mám to podobně, ale ještě nemám děti ani rodinu Nejbezpečněji se cítím zkrátka doma, nemyslím si, že bych byla nějaká puťka, ale mám to tak od dětství. Nesnášela jsem, když k nám přijeli známí od rodičů s dětmi, vždycky jsem byla hrozně ráda, když odjeli Kromě sestřenic a rodiny, kterou znám od nepaměti. S přítelem trávím 99% času, můžu ho označit i za nejlepšího kamaráda, kterému můžu říct všechno. Když jsem byla mladší, často jsem chodila pařit, na koncerty, na různé akce, ale už mi to vůbec nechybí. Když vidím, co se tam všechno děje, tak si ve svých 21 letech připadám stará..Kdybych nemusela, tak z domu vůbec nevycházím, kromě nějakých nákupů MOžná je to i tím, že bydlíme v bytě a lokalitě, která není hezká a necítím se tam dobře, jinde bych třeba byla pryč pořád, nevím, ale rozhodně se kvůli tomu necítím špatně. Když nad tím tak uvažuji, tak si uvědomuju, že když jsem bydlela v zahraničí v jednom velkoměstě, ven jsem chodila prakticky pořád... Každý jsme jiný a okolí by to mělo respektovat.