Nezávislé štěstí

Ahoj, myslím, že první a ten zásadní krok jsi už udělala. Uvědomila sis to. K tomu většina lidí ani nedojde. Další kroky a velká práce jsou před Tebou. A bohužel to nebude tak, že náhle se všechno obrátí a budeš to cítit už napořád jinak.
Teď to budou malinké krůčky, jeden za druhým. Udělej radost sama sobě a vnímej ten pocit, nejprve to bude jenom chvilinku, kdy ti bude fajn jen tak. A pomalinku postupuj dál. Nespěchej na sebe, rozmazluj se - nemyslím materiálně, ale o pocity. Nebuď v tomhle na sebe náročná.
Může to trvat roky a roky, ale stojí to za to. Každý hezký pocit, který si dokážeš jen Ty sama pro sebe vytvořit, si hrozně užívej a sama pro sebe se za to pochval.
Víš, já se to taky teď učím. Minulý rok jsem měla opravdu hodně hnusný, co se týče vztahu. Ale jsou chvilky, kdy i přes to všechno blbé dokážu být šťastná a radovat se jen tak. A hrozně si takové pocity pěstuju a "ňuhňám".

myslím že to máš buď fakt v hlavě a nebo nemáš štěstí což vzhledem k tady tomu

bych neřekla..máš přítele?mi se to změnilo právě tím že jsem si našla přítele s kterým jsem 5 let a je to fajn..někdy mě to štve že si říkám že to ukončim a budu žít podle sebe,tolerovat pouze sebe ale asi bych šťastná nebyla,někdy to tak mám ale stějně vím že bych bez něj umřela..zjistila jsem že mi taky ke štěstí stačí málo-třeba když přichází jaro,vidim kvést své kytky doma i na zahradě(miluju totiž květiny)je hezké počasí,jedem s přítelem na vyjížďku na kole nebo si koupim třeba maličkost v drogerce,ale je to spíše důvod k radosti.štěstí je podle mě že máš např.fajn chlapa,daří se ti v práci,podnikání..nevydařená akce není neštěstí,jsou i horší věci,to je třeba si uvědomit.knížky o štěstí nemám ráda-to buď máš nebo ne..

Ahoj, mám to teď úplně stejně, hlavně od té doby co jsem se rozešla s přítelem. Hrozně s tím bojuju, učím se žít sama se sebou.

S tímhle souhlasím, věřím, že na jaře bude líp, víc možností něco podniknout, poznat nové lidi. Držím pěsti snad se s tím poperem

mě se někdy stává, že mám den blbec a když se **** tak se ****...třeba během minuty se dokážu vytočit při své smůle i 2x a tak si vždy říkám, že to špatné musím brát tak, že o nic nejde a co noooo bude lépe a fakt mi to pomáhá... Dokonce mi teď kamarádka říkala aniž bych si to nějak uvědomila, že je super, že ač mám něco špatně umím si z toho vzít to pěkné a otočím si to naopak...a musím říct, že se mi fakt lepe žije. Protože já jsem celkem pesimista. dokážu se naštvat jen protože lidi nevím, že se první vystupuje a až pak se nastupuje do busu a nebo, že se uhýbá v pravo a tak.)))
a co se týče toho směru...tak ten jsem neměla dlouho až pak jednou to přislo a věděla jsem...ale věř, že málokdo ho má.
Vyzkoušej něco co tě láká už dlouho a mohlo by tě to bavit.... mě např. baví dělat nehty ve volném čase a focení.)

stále šťasný může být jen idiot, takže to,, že se to střídá je tak nějak normální, stačí určitá spokojenost ale je fakt, že momentálně jak počasí tak nálada ve společnosti moc dobré náladě něpřispívá, jak vyjde sluníčko tak to bude zase lepší, momentálně mám taky dny kdy mám pocit, že se všechno ....., ale ono nic špatného ani dobrého netrvá věčně...

Taky s tím občas bojuju, ale je to spíše tím počasím, že nás berou takové pesimistické nálady, ale ono to zase přejde občas si člověk musí uvědomit, co vlastně všechno má a co by nemusel taky mít mě to pomáhá

Ahoj, já teď řeším úplně stejnou otázku - jak být spokojená nezávisle na ostatních lidech. Dřív jsem to vůbec neřešila, ale skoro před rokem jsem se rozešla s přítelem a pak měla samý takový nevydařený pokusy s klukama, zůstala jsem bydlet sama, i když jsem to nikdy nechtěla...a prostě mě teď taky občas přepadaj takový depky trochu a pořád se upínám na to, že si zase někoho najdu. A to mě právě štve - chtěla bych bejt šťastná, i když zrovna jsem a bydlím sama, protože jinak se mám objektivně celkem dobře. Nějaký knížky jsem taky četla (poslední byl Alchymista fakt dobrej), ale pomáhá to nějak tak krátkodobě. Někdy se mi třeba i povede, že si říkám, že mám fakt dobrou náladu, že mi je dobře, ale druhej den třeba je to zase o dost horší. Ale vypadá to, že aspoň nejsem sama, kdo tohle řeší

jj hlavně když je zima,když je léto a prší tak to přežiju ale když vidim že po jaře ani vidu ani slechu je to děskdyž je teplo raduju se snad z každé minuty,úplně si uvědomuju jak je svět krásný ale jakmile příjde podim jsou moje pozitivní vidění v nedohlednu myslim že fakt stačí počkat na jaro(podle toho že mi na zahrádce lezou hyacinty,narcisy a tulipány tu bude brzy) prostě neřeš kraviny..

Reaguji na sexy_woman: Ono se říká, že i ta zima je takovým zabijákem vztahů například, protože člověk má špatnou náladu, nechce ani nic dělat, nebo když chce, tak to nejde... Já zimu roky přežívám a vím, že prostě jenom musím počkat, až bude zase hezky, jelikož mě tyhle depky prostě v zimě strašně přepadají. Momentálně ale třeba taky nejsem extra spokojená s životem, chtěla bych už založit rodinu, pořídit si konečně s přítelem své bydlení, přestoupit na lepší pozici ve firmě, ale člověk si musí uvědomit, že některé věci se prostě přeskočit nedají kdyby člověk měl všechno hned, tak by si toho ani nevážil proto si to uvědomuju, snažím se být skromná a pak to člověk taky vidí úplně jinak

jj taky si všímám že jsem an okolí protivná,na přítele ani nemluvim..pohádáme se a já bych se hned nejradši rozcházela,říkám si že na to s*ru,ale pak příjde jaro a já jsem nejšťastnější že s ním jsem a že mám s kým co podnikat a nemusim sedět doma jak pecka,samotnou by mě totiž na výlety jezdit nebavilo..je to asi tím že všude je sníh,nebo břečka,žádné listy na stromech,žádná tráva,brzo tma..tak to aspoń vnímám já,ale uvědomuju si že je to jen dočasné a tak trpělivě čekám na jaro..prostě si říkám že každá zima jednou skončí

Reaguji na sexy_woman: A teď jedna taková věcná poznámka Představ si, že žiješ půl roku ve tmě jako na polárním kruhu. Vím, že já bych to nevydržela, byla jsem vynervovaná jenom, když jsem týden chodila do práce a z práce za tmy ale občas si na tohle vzpomenu a říkám si, no ještě že je tu aspoň to šero a břečka

Reaguji na Lady Glamour: já bych umřelaa asi za týdentaky jsem to tak měla-do práce za tmy,z práce za tmy,navíc obchod kde jsem pracovala byl v OD ale ve sklepě takže jen halogeny ale o přírodním světle jsem si mohla nechat jen zdát

Reaguji na sexy_woman: jojo znám pracuju se samýma typickýma kancelářskýma krysama, takže když náhodou vyleze slunko, už se tvářej jak upír na česnek a zatahujou žaluzie, aby viděli do monitoru.... Ach jo

Holky já mam to samý.. :-/ Vždycky si vzpomenu na citát "Jestliže tvoje štěstí závisí na tom, co dělá někdo druhý, pak máš, myslím, problém.." Snažím se bejt nezávislá.. Hodně jsem si to uvědomila, teď, po tom co jsme se rozešli s přítelem.. Ukázalo se jak na člověku lpim a to neni dobře.. Teď jsem se měla relativně dobře, zajímalo se o mě plno kluků o který nemám zájem a tak mi to tak dělalo dobře.. Jenže pak se zalíbil jeden mě, a jak se říká "až tak moc tě nežere" a jsem tak kde jsem byla.