Porodit dítě za každou cenu, ikdyž vím, že bude postižené?

Tohle neni ničí úděl když ho nechce.

V průběhu života už je to něco jinýho.

První co se mi vybavilo po přečtení názvu, byl dokument ČT ( až si vzpomenu na název, vložím odkaz ) o matkách, které věděly, že se jim narodí postižené miminko a ony stály před volbou, zda si ho nechat, či jít na potrat, tekly mi slzy snad celý ten dokument.
Ačkoli studuju speciální pedagogiku, tak nevím jak bych se sama zachovala, ale spíš bych se přikláněla k tomu, neporodit takové miminko...zrovna včera vyšel článek,snad britský premiér prohlásil, že takový lidi by se měli uspávat, protože stojí stát moc peněz, na jednu stranu je to pravda, velmi často se stane, že se rodina rozpadne vlivem mnoha starostí, jsou ve finanční tísni, stát neustále reguluje finanční ohodnocení dle postižení atd, posudky jsou hrozné, i samotný ten způsob posuzování postižení a přitom toho všeho se ty rodiny mohli ušetřit, má to hodně pro a proti, ale zdá se, že proti převažují
Smozřejmě, že něco jiného je, když to dopředu víte a nebo když celé těhotenství máte velmi pozitivní prognozy, že je vše v naprostém pořádku a ono nakonec vůbec není To bych asi přijala svůj úděl se vším všudy....

a teď mi řekněte, kolik z vás má rádo filmy jako forrest gump nebo rain man )

Jako chlapi to nesou hůř a myslete si, že jsem blbá atd... ale já bych se na chlapa, kdyby mě opustil, nezlobila

to je něco jinýho, to je v celku v pohodě takový člověk, dle mě teda.

tak ja osobně bych nikdy na potrat nechtěla jít, kdysi jsem tohle řešila (se zdravým dítětem) a bylo to nejhorši období mém životě. U mě by záleželo, jaké postižení by to bylo, kdyby třeba dítě nemělo ruku, nohu, nemohlo chotit, bylo slepé či hluché (kdyby se toto samozřejmě dalo předpovědět) a podobné, tak to bych si určitě nechala. Kdyby mi řekli, že dítě bude tak postižené, že zemře brzy po porodu nebo do několika měsíců, tak bych si ho taky nechala. Ale asi bych hodně zvažovala potrat, kdyby mi řekli, že to bude postižení, které bude vyžadovat péči 24/7, to bych asi s ohledem na své starší děti nechtěla, protože už by mi nezbývalo vlastně nic z mého času na ně.

Jinak si tedy nemyslím, že matky, které si dítě nechají jsou sobecké vůči tomu dítěti, proč by byly sobecké? Dítě které se postižené narodí, nic jiného nezná a pokud mu jeho postižení nezpůsobuje bolest, tak určitě šťastné může být.

Děti s downovým syndromem jsou ale většinou děti šťastné

Jo a mě kdo třeba viděl seriál american horror story nebo film Requem pro panenku koho tam ty postižený něděsili...

ale rodiče asi moc ne...

Reaguji na redmary: to jsem neviděla

Jo, to je fakt

je to jiné a už jsem to tu i zmínila

Reaguji na redmary: Tak na to by bylo lepší se zeptat těch rodičů,jestli svého rozhodnutí litují a mít znovu možnost,zda by se rozhodli stejně.

Z mnoha důvodu bych si jej nenechala...a díkybohu za to zdravé. Obdivuji ale ženy, které péči o postižené dítě zvládají...

Reaguji na xTery: no ten reqiem je zvlášt' něco a je to podle skutečnosti co se u nás stala někdy před 20 lety kdy nákou holku strčili omylem místo do děcáku do ústavu pro postižený.

to asi ano a taky velice sexuálně náruživé