Interupce

hašlerka

tak já jsem taky ráda, že tu jsem, spíš jsem to psala pro to, že jsou i tací, co se posléze na svých nechtěných dětech mstí - psychicky, fyzicky i jinak

jinak si myslím, že pokud vám nevadí antikoncepce, tak nevidím důvod, proč by se žena nemohla svobodně rozhodnout, zda chce či nechce dítě porodit - zda na to má, nebo nemá být dobrou matkou a dítěti poskytnout odpovídající jak citové tak materiální zázemí
to už byste mohli řešit i to, či postynor, je nebo není forma intetupce

Já jen říkám, že na stejném východisku lze postavit další závěr - nikde jsem neřekla, že ho zastáváš.

Protože si myslím, že by zde měl zaznít i jiný názor než jen ten tvůj, pokud je - a já takový jiný názor zastávám. Pokud by se nikdo s opačným názorem neozval, mohlo by se stát, že to, co píšeš, by mohlo vypadat jako jediné správné a Miinka by mohla ublížit své dceři tím, že by postupovala v dobré víře podle toho, co píšeš, v domnění, že je to to jediné správné. Je samozřejmě na ní, jak s našimi názory naloží, ona určitě existuje i třetí, čtvrtá a další cesta...
Hlavně se nerozčiluj, máme před sebou celý pracovní týden Nemyslela jsem to zle, proto i ty uvozovky

Souhlas. Možná bych to spíše rozdělila na "neplánované" a "nechtěné". Protože i neplánované může být po počátečním šoku či překvapení chtěné, milované a hýčkané dítě. A naopak plánované se může stát nechtěným.

Absolutně souhlasím. Pěkná formulace!

Mr_Spock: život dítěte není ženská záležitost

A čí? Podle tebe, jak se tu vyjadřuješ, je to ryze chlapská věc, ne?! Takže žena si chce nechat dítě, ale muž jí v tom může zabránit? Nebo jak to myslíš? Opačně - žena dítě nechce, ale muž jí poručí jej donosit a porodit. Nebo jak? Tak jo, ale takhle ne. To by dopadlo, kdyby jen muži rozhodovali v takových situacích!

jataky: Protože i neplánované může být po počátečním šoku či překvapení chtěné, milované a hýčkané dítě. A naopak plánované se může stát nechtěným.

- bohužel, je to tak

já osobně po záporných výsledcích testů genetiky bych neváhala a přerušila těhotenství.
I přesto, že odběr plodové vody je odebírán ve vyšším stupní těhotenství než doporučené přerušení do 8 týdnů. Nemám sílu, odvahu, neumím zadržet lítost u dětí postižených.
Také velice obdivuji nebo spíš bych napsala, že mám velikou úctu těm, kteří se o takové dítě umí postarat a celý život obětují tomu svému zlatíčku bez pomoci zařízení jako je ústav.

no ale jako dospělý může vést i to nechtěné dítě plnohodnotný a krásný život a právě si bude vážit všeho co má!!! narozdíl od např. chtěných a rozmazlovaných dětí, ze kterých se časem vyklubou pěkní ha.jz.lí.ci!!

Můj názor je ten, že já osobně bych nejspíš (nikdy člověk neví v jaké situaci se ocitne) na potrat kromě případu, kdy bych byla znásilněna, nešla. Ale neodsuzuji ženy, které se tak rozhodnou a myslím si, že je výhradním právem ženy jak se rozhodne, protože ona bude ta která bude to dítě nosit pod svým srdcem, která ho porodí a která se o něj bude starat i když jsem spíše proti a určitě není jen tak si s tím zahrávat, také by už nemusela mít příležitost mít další dítě a na to je třeba myslet.

Víš, jak hezky říkal Nietzsche, nikdo nevidí za roh svého kouta, myslel tím, že nikdo nemůže vědět nic o psychické realitě toho druhého. Tyhle komentáře k vnitřnímu prožívání jiných lidí jsou jenom manipulativní praktika, jak dát najevo převahu.

Myslím, že tady nezní jen můj názor, naopak, názor, který zde vítězí, je, že žena má právo na potrat, protože dítě je součástí jejího těla. Já říkám, je to složitá etická otázka a je třeba uvažovat i o tom dítěti. Co na tom koho pobuřuje? V situaci, kdy se prosazuje enviromentální etika a práva zvířat, je přece třeba o této věci diskutovat. Co se mi nelíbí, je, že se potrat bere jako technické opatření, ne jako něco, co má právě ten rozměr netriviálního rozhodnutí o lidském osudu. Tohle kolektivní vytěsnění individuálního svědomí vědotechnickým diskursem, to je diagnóza doby, vím, že s tím nic neudělám. To je všechno, co jsem k tomu měla, glosu na okraj většinového mínění.

Já bych ještě v této souvislosti poukázala na to, že 90% otců, kteří se se svou partnerkou rozejdou nebo rozvedou, nejeví o dítě - o péči o něj, o jeho výchovu a výživu prakticky zájem a nelze je k tomu žádným způsobem donutit. V lepším případě se aspoň nesnaží vyhýbat placení výživného, popř. si děti jednou za čas vezmou na víkend na "hraní". Skutečná péče zůstává v 90% na matkách.

Aby bylo jasno - nejsem žádná potrefená feministka, číslo vychází z mé osobní zkušenosti, protože se v této oblasti pohybuji. Dříve jsem si naivně myslela, že je to jinak, ale reálné zkušenosti mi ukázaly toto. A lidé, kteří pracují se mnou, mají zkušenosti stejné.

Docela by mne zajímalo, co na to řekne Spock s jeho názory ... protože přinutit ženu, aby měla dítě, k němuž se pak otec nebude hlásit, nebude se o něj starat a nebude na něj platit - to je pěkná sexistická prasárna.

To nás ovšem dostává k otázce determinismu. Zejména k otázce, do jaké míry lze vlastní vůli ovlivnit budoucnost / osud. Pozor, neříkám, že jsem zastánce determinusmu ani že jeho zastáncem nejsem, ale říkám, že pokud píšeš o "netriviálním rozhodnutí o lidském osudu" musí být nejprve dáno na jisto, že taková rozhodnutí může člověk učinit. A to nelze.

Z hlediské čisté etiky odpovědnosti má každý jednat tak, aby si mohl říci, že to, co dělá druhým, by považoval za správné i od nich vůči sobě. To je docela fajn pravidlo. Bohatě stačí pokrýt většinu lidských skutků, ani pámbu na to není potřeba. (Devianty nechávám stranou...)

To je hezké pravidlo, ale i toto pravidlo totiž nutně vyžaduje schopnost a možnost člověka vlastní vůlí řídit budoucí děj. Tzn. není-li vyloučen determinismus, pak je to pravidlo, o kterém píšeš jen jednou z mnoha možností fungování světa - nikoliv ovšem potvrzenou jako (jedinou) reálnou.

lépe bych to nenapsala, protože já bych se v té situaci zachovala taky tak. Podle mě pak má zkažený život více lidí a asi jsem srab, ale nešla bych do toho. A kvůli své nemoci vím, že testy si rozhodně nechám udělat, děj se co děj...