3 měsíce jsem po rozchodu s přítelem. Bylo to divoké, ale já jsem věřila, že to všechno bude OK... Vlastně jsme spolu chodili s přestávkama strašně dlouho... Chtěla jsem ho odstřihnout, ale on nechtěl, ale stejně jsem ho odstřihla... Smazala jsem ho z facebooku, dala jsem pryč fotky, abych si je často neprohlížela... Vlastně jsem se mu ozvala po strašně dlouhé době, když měl narozeniny... Jinak naše "spolupráce" začala rozbitým počítačem. Byl první, komu jsem volala, protože ho kupoval se mnou a já tomu nerozumim... Hned, že mi ho spraví... a spravil.
Od této doby jsme se 2x viděli, ale sami jsme spolu nikde nebyli, vždy jen s přáteli... Občas si napíšem přes internet, ale je to takové...zvláštní. Nevím, jestli má holku a bojím se to zjistit... Jednou se nějak ptal, jak to mám se školou. Jenže teďka je to takové na nic a on, že mi pomůže. Takže se začal dost angažovat. Dokonce si kvůli tomu vezme volno v práci, takže spolu strávíme skoro celý den v autě. Jsem ráda, že mi pomůže, protože sama bych to asi nedala, ale mám strach... 3 měsíce je krátká doba na to, abych se stačila odmilovat... 3 měsíce jsou akorát na to, abych si uvědomila, co bylo špatně a co bych chtěla napravit... celé ty tři měsíce mi strašně chybí a vím, že bych se s nim stýkat neměla... Už to ale nemůžu odříct... Jen by mě zajímalo, proč to dělá. Proto, že mi zlomil srdce? Jako satisfakce? Nebo třeba ke mě něco pořád cítí? Bojím se zeptat, protože se bojím odpovědi.