Chci dát dítě k adopci - jak postupovat?

Reaguji na Ziralka: No ale určitě bych se poohlédla po dobrém terapeutovi možná i psychiatrovi, po porodu budeš mít normální 6 nedělí a to bývá psychika hodně nalomená. a je dobré mít v záloze i léky na nervy. Také se přikláním k adopci a ne baby boxu je to pak jednoduší kvůli adopci.

Nemají právo, ale mají možnost. Tak co už. Myslím, že to ale zakladatelka musela vědět, že to sem někdo napíše (urážky a svoje názory).

To máš pravdu,názor slušně napsaný chápu a nemusí být shodný s tím,co si myslím třeba já,to je ok ,ale nějaké slečny zde bych nazvala nehezkým slovem mě to urážení přijde zbytečné a hlavně to je nepříjemný zážitek a slečna se to snaží včas řešit,což oceňuji a neumím si představit,co taková žena prožívá
Já třeba nechápu,že se někdo dobrovolně vzdá dítěte,ale zřejmě je to nutné a neodsoudím ji.

No pozor, to musí být opravdu strašný. Zakladatelka je s tím sice (momentálně) srovnaná, ale třeba já jsem málem zešílela. A kdybych měla mít v těch "stavech" v hlavě to, že jsem dala dítě pryč, nevím, jestli bych to ustála.

Na to šestinedělí se připrav, těžko se to popisuje, ale tam to už nebude šlapat podle tvých představ. Ještě mě napadlo, že možná budeš muset mít dítě nějakou dobu po porodu u sebe, ale možná ne. Jak to budeš řešit s okolím? Všichni tě uvidí pochodovat s břichem a pak najednou budeš bez břicha i bez mimča. Nebude ti vadit, že se budou lidi v okolí ptát? Třeba rodina, spolužáci, sousedi, lidé ve vaší čtvrti nebo jak to říct. Budeš jim lhát, třeba, že dítě nepřežilo porod nebo to máš jinak naplánované? (pokud se moc ptám, nenutím tě vůbec odpovídat)

Někdo tohle prostě hodně odsuzuje, že se nechala "zbouchnout" a teď dá dítě pryč. Ale zase to je pro ni třeba lepší, než aby šla na potrat (asi). Každá mince má dvě strany. A pak se někdo neudrží a prostě napíše dost drsně svoje. Tohle je hodně citlivé téma.

No zakladatelka tu napsala, že to s ní nic nedělá (je jí to jedno), což mě trochu zamrzelo, že jí to je prostě fuk. Pouze zodpovědně řeší tu adopci. Ještě dodám, že rozhodně není moc zodpovědné dát dítě do babyboxu (jak už jsem psala - má pak menší šanci, že si ho někdo adoptuje). K adopci ano, do babyboxu ne.

jak jsi na něco takového přišla?
dítě IHNED odvezou, nejčastěji na novorozenecké oddělení v krajské fakultní nemocnici. Takže úplně jinam než se třeba rodilo.

Prostě vše s cílem vymazat spojitosti.

Taky takový případ znám. Ale pokud je uživatelka přesvědčená a odhodlaná, tak ji obdivuji a stále se zachovává přijatelně pro společnost. A přeju jí, ať to proběhne, co nejšetrněji. odkaz

V žádném případě to neodsuzuji, naopak, když už přemýšlíš o tom, že dítě nechceš, je hezké, že to chceš vyřešit adopcí. Je mnoho párů, pro které je toto jediná šance a uděláš je tak velmi šťastnými a prožijí tak díky tobě smysluplný život a dají dítěti spoustu lásky, protože to bude jejich vymodlené a splněné přání. Bohužel se však setkáš s lidmi, kteří tě budou bez rozmyslu odsuzovat a nebude to pro tebe lehké, to ustát. Přesný postup bohužel neznám, ale určitě ti poradí v kojeneckém ústavu. Dá se přistoupit k utajenému porodu, nějaká nápověda zde http://www.adamcr.cz/informacni-odbor/nahradni-rod inna-pece/pravni-a-eticka-problematika/anonymni-a- utajeny-porod . Většina kojeneckých ústavů umožňuje budoucí rodičce pobyt před porodem v jejich zařízení za účelem utajení. Aby děťátko mohlo přejít do osvojení je třeba k tomuto přivolit a to lze až po 6 týdnech od narození dítěte. Šestinedělí je ochranná doba pro jeho rodiče, aby si dokázali vše dobře promyslet a aby měli případně možnost si připravit podmínky k převzetí dítěte do své péče. Držím ti moc palce, aby jsi všechno zvládla a žila svůj život co nejvíce spokojeně.

je vidět, že tohle téma vzbuzuje hodně emocí. Každopádně jestli se rozhodneš pro adopci opravdu Ti miminko ani neukáží hned po porodu ho odnesou, jak už se tu někdo zmiňuje.

SiSi52: Sama jsem si tím prošla, byla jsem ovšem daleko mladší než ty. Otěhotněla jsem a do pátého měsíce normálně menstruovala, takže jsem neměla zdání o tom, že jsem těhotná. Na interupci bylo samozřejmě pozdě a tak jsem to řešila adopcí.
Musíš nahlásit už na gynekologii, že dáš miminko k adopci, doktor ti to zapíše do těhotenské průkazky. V nemocnici, po porodu jsem šla na sociálku, kde se mě vyptávali na vzhled otce, aby věděli, pro jaký pár bude miminko vhodné. Odsouhlasíš, že se dítěte vzdáváš, potom to za mě museli podepsat rodiče,protože mi ještě nebylo 18. A tím to celé skončilo.
U porodu ti dítě neukáží, ani ti neřeknou pohlaví. Byla jsem na oddělení s holkou, která přenášela a nikdo, včetně personálu se ke mně nechoval hnusně. Bereš léky na zastavení laktace a po pár dnech jdeš domů.Žádné papíry jsem nedostala, prostě jako by to nikdy nebylo.
Ale ještě všechno zvaž, je to velice jednoduché udělat,ale s psychikou už si musíš poradit sama.Tehdy jsem byla šťastná, že to dítě můžu dát pryč, otcem byl kluk, který mne přes rok bil a otěhotněla jsem, když se vloupal ke mně do bytu, to už jsme spolu ani nechodili a znásilnil mne. Dítě jsem tehdy nenáviděla, ale dnes si říkám,jaké asi je, co dělá a na narozeniny si vždy vzpomenu.Možná je to pro mě teď o to těžší, že vím, že to je holčička a jak se jmenuje.

Ty se styď. Nevíš jak to bylo. A navíc na to se ona vůbec neptá!

všechny možné rady už tu byly řečeny (včetně hloupých poznámek a urážek), tak už nezbývá, než ti popřát, ať vše dobře dopadne!

Pokud by jsi potřebovala ještě něco vědět, napiš do SZ, ráda ti odpovím. A drž se.

Moc se omlouvám, vůbec můj dotaz není myšlen zle, ale jen mě zajímá, jak se potom člověk dokáže dozvědět, jestli je to holčička nebo kluk, popř. jak se jmenuje, pokud ti to u porodu neřeknou a dítě neukáží?

Chápu tě. Nečetla jsem celou diskuzi, protože nejsem moc zvědavá na tu záplavu moralizace a sentimentu, která tu určitě probíhá, ale jediný co je fakt hloupí je, že sis ho nenechala rovnou vzít na potratu pokud si o tom věděla když to ještě šlo. Takhle kdoví co s tim dítětem bude ajestli chytne dobrý rodiče aneskončí někde v děcáku.