Rozešli jsme se před měsícem, téma o tom mi tady někde koluje ). Týden po rozchodu mi řekl, že už se přes to přenesl, že ho nic netrápí, že na to kouká racionálně. A tak začalo moje smiřování, dva týdny jsem se v tom plácala (ale vůbec jsem se mu neozývala) a pak se "ozval" - napíchnul se mi na fb. A tak jsme spolu začali komunikovat - on stylem, že se z toho nemůže dostat a já, že už to mám za sebou, že už je to pro mě uzavřené (i když asi úplně není). Teď o víkendu se to dozvěděla jeho rodina a nepřijala to moc dobře a dává mu to sežrat, jeho malý bráška se po mně pořád ptá, kdy přijdu. A on mi začal psát v takových asi náznacích - že mu vždycky trvá, než si uvědomí, co je pro něj dobrý, že v tom vztahu šťastný byl, ale neuměl to dávat najevo, že teď ví, že "něco" cítí víc, než kdy jindy, posílal mi citát, že "když skončí vztah neznamená to, že končí city"... a tak. A já mu pořád píšu, že už jsem prostě za tím, že jsem s tím smířená. Ale píšu mu to mile, možná ho trochu podporuju. A pěkně to asi mrším. Vůbec nevím, co dělat... najednou se přestat ozývat? Jo a dodatek - má novou slečnu. A pořád mi píše, že "v tom není naplno", že "byla asi chyba začínat nový vztah"... a blabla. Pěkně jsem se do toho zamotala, asi jsem mu vůbec neměla odepisovat a už vůbec ne mile... ale - co teď?
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Komunikace po rozchodu - jak se zachovat?
Poslat SZNa "vždyť máš někoho jiného, tak co chceš po mně" reagoval - no víš, já s ní asi být nechci, ale nevím, jak z toho ven. Pořád jen nerozhodnost.
A tak jsem dnes udělala přesně to, co říkáš, napsala jsem, že chci ukončit komunikaci, že se s tím musíme vypořádat každý sám.
Jsem zvědavá, jak to čas nakonec rozuzlí.
méně než
10 příspěvků
Když může aspoň takhle "komunikovat" s Tebou, proč by neměl být schopný říci to i té nové slečně? Navíc na ní nebude ještě určitě tak vazaný jako byl na Tebe. Z mého pohledu, a teď se to třeba nebude úplně týkat Tvého případu, si myslím, že pokud máš možnost jít do vztahu se stejným člověkem znovu a cítíš k němu stále silný cit, chybí Ti atd., pak to podle mě stojí za zkoušku. Oba jste se svým způsobem poučili, dala bych tomu čas, měl by se vyjádřit on, ale pokud o něho ještě trošku stojíš, dala bych vám novou šanci, promluvte si a vyjasněte si to, zkuste najít novou cestu, ale pouze pokud o to stojíš Ty a chceš se tíhle směrem a sním ubírat dál. Pokud Tě rozchod netrápí a štve Tě pouze to, jak se vyvíjí vaše další komunikace, přeruš kontakt, on si pak třeba uvědomí, co vlastně doopravdy chce. Teď stojí a neví, kam dál. Možná si dělal naděje, tím, že jste si psali a nový vztah si našel jen jako zadní vrátka, přesto třeba stále doufal... 
Možná jsem se trochu odklonila od již daných závěrů, každopádně sem tu malou špetku do mlýna taky posílám
Hodně štěstí.
Nevím.... myslím, že sám naprosto vůbec neví, co chce.
Taky nejsem člověk, který se v tom vztahu choval dokonale... ale já prostě už dál nemůžu poslouchat, jak je nerozhodný... a dělat si na základě toho naděje mi už přijde jako čiré bláznovství. Nijak se nevyslovil, jen náznaky. Mně to ke vztahu nestačí. Potřebuju, aby věděl, co chce a že to jsem já. A dokázal mi to dát najevo.
Já už nevím, co chci... něco mě k němu pořád táhne, mám pocit, že k sobě naprosto patříme a nepatříme zároveň.
Oba jsme udělali chyby, já na něj byla šíleně fixovaná a on byl strašně rozlítaný a připadal mi nespokojený. Asi bude lepší nechat to tak, jak to je - bez komunikace. Třeba k sobě v budoucnu ještě najdeme cestu.
Asi si říkáte, proč jsem založila tenhle deníček, když vlastně od toho vztahu spíše uhýbám... prostě nevím, co dělat. Připadá mi tak neskutečné nechat to být a žít dál.
méně než
10 příspěvků
Člověk někdy potřebuje posoudit věc ze všech stran a aby si věci co nejlíp srovnal zkouší vše - a píše sem, ptá se lidí, které zná, hledá odpovědi na své otázky a hlavně na tu, jak být zase v pohodě, jak citít opět pevnou zem pod nohama. Instinktivně se pak vracíme k tomu, kde jsme se, alespoň část času, cítili bezpečně a byli jsme šťastni. Je to nejjednodušší způsob, jak se vrátit ke štěstí, tak nám to prostě radí část našeho já. Ty další pak zvažují ten zbytek: vidí chyby, namítají, že to nikam už nevede, atd..... No a co teď? Trochu nadneseně se k naší bolesti nad ztrátou a všem těm rozporuplným pocitů přidá naše já, které vlastně neví, co chce, co je pro něho dobré, prostě netuší, kam a jak dál. Zní to divně a já tu tisíckrát omílanou věc s časem a tím, že vše přebolí, nemám ráda, ale jediné, co se mi opravdu osvědčuje je toto: "To co má opravdu přijít, to časem přijde a to se má stát se pak stane." Pro spoustu láskou zklamaných lidí to zní jako levná fráze, ale když se nad tím člověk zamyslí, zjistí, že kdysi něco moc chtěl a časem se to k němu opravdu dostalo a přání se splnilo, ať to pak mělo jakýkoliv následek, to je život - další fráze Držím Ti pěsti a přeji, ať vše dopadne, jak má a ať to bolí co nejmíň. ELSKA
Díky za tvůj poslední příspěvek... připadám si, jako bych tápala v prázdnu s rukama před sebou a hledala záchytný bod. Přijde mi to naprosto nesmyslně vůči němu nefér, i když to ukončil on. I když vím, že spolu asi šťastní být nemůžeme a máme teď oba prostor začít jinde a lépe... Díky za slova - pochopila-li jsem správně tvůj příspěvek - porozumění, je to pro mě dost cenné.
méně než
10 příspěvků
A teď, jak z té tmy ven, že? Možná si říct, že na konci každého tunelu je světlo a když půjdeš dál, budeš pokračovat i přes překážky, tak ho dosáhneš. Každý tam dorazí, jen se bojíme toho v jakém stavu a s jakými pocity a jaká bude situace, až z něj vyjdeme. Budeme s tím s kým teď "válčíme", bude tam někdo jiný nebo tam budeme stát o tolik silnější, že se hrdě ohlídneme a řekneme si, byla to dobrá lekce, ale jdu dál.
Myslím si, že výčitky, ať už opravněné nebo neopravněné k člověku, který nad věcí přemýšlí a trápí se s ní, stejně dorazí. Podle mě jsou ale na místě až tehdy, když zjistíš, že jsi udělala chybu jako hrom Ty a podle mého, teď chyby dělá především on. Jestli se rozhodneš mu jít naproti nebo mu "zamáváš" to za Tebe nikdo nerozhodne, ale doufám, že i tenhle příspěvěk Ti aspoň trošku pomůže. Mé porozumění určitě máš. Ještě jednou - hodně štěstí.
