Můj nyní již osobní názor je ten, že pokud Vás nechá, z nějakého od něho těžko vysvětlitelného důvodu, vykašlete se na něho, takový, který neumí říct ani vlastní názor nestojí o to, aby jste se kvůli němu trápili. Omlouvám se za změnu deníčku, ale životní zkušenosti mají upravovat naše názory a proto se nyní přidávám tento příspěvek.
Pokud chcete ignorovat - ignorujte. Nemějte při tom špatné svědomí ani pochybnosti, kdyby to toho druhého štvalo, tak za Vámi přijde a řekne to, když na Vás jenom zírá, ať si jde. Kluka, který nedodrží vlastní slovo, slib a ještě k tomu neumí ani na rovinu pozdravit, když ho nepozdravíte vy, bych už nechtěla ani za milion sladkých slovíček a ani pro jeho krásný křivý oči, protože takový člověk nemá v sobě kousek citu pro někoho, koho prachsprostě odkopne. Proto trápí-li Vás to, že jste se po rozchodu nechovali ke svému příteli dobře - a on se rozešel s Vámi, překousněte to, protože to je míň trpké než samotný rozchod nebo plané naděje, které vždy při pohledu na něj ubíjí Vaše tajné sny. Bolí to, je to drsné, Vaší povaze proti srsti, ale zamyslete se: Byl na Vás váš bývalý šetrný, když Vám oznámil to úžasné slovo KONEC? Proto pokud ignorace, tak ať stojí za to, člověk, kterého jsem výše popsala totiž nic, co nebude na 100 % stejně vnímat nebude a obávám se, že i těch 100 bude málo. Tohle není žádný vzkaz, ale pouze seskupení myšlenek. Vše je napsáno s jasnou hlavou a bez nějaké hořkosti. Pouze s pocitem, že by se životní zkušenosti měli předat dál, nic víc ani míň.
upraveno 14.6.2013