Nevím jak dál. Takto na dně jsem nikdy nebyla. Jsem s přítelem v zahraničí. Už je to více než půl roku, před měsícem jsme se stěhovali ze severu na jih. Přítel je skvělý, miluji ho. Od března je neustále v práci. Já práci zatím nemám. Jsem stále sama doma, nikoho tady neznám a zažívám nejhorší období svého života. Stále mám deprese, stále pláču a nemám co dělat, nic mně nebaví. Nejím vůbec, nebo nárazově doplňuji energii čokoládou a podobně. Vztah momentálně prochází krizí. Vím, že mně má přítel rád, ale hádáme se, ošklivě. Máme spolu i krásné chvíle, kdy jsem šťastná. Ale pak přijde tato deprese a já se z toho nedokážu dostat. Jde o to, že mi už můj stav nepřijde normální, propadám strašné sebelítosti, protože vidím, jak moc se trápím. A nejhorší je, že si pak představím, že by mně v tomto stavu viděla mamka, babička nebo sestra, zlomilo by jim to srdce, protože mně mají rády.. Mám stažený žaludek, fyzicky jsem naprosto v pořádku, ale ta psychická bolest se začíná transformovat do bolesti fyzické. Bolí mně srdce a to mi pak zabraňuje cokoli dělat. Stále si říkám, že se druhý den seberu, začnu znovu a lépe, ale nejde to, nebo to funguje jen do dalšího období deprese...chci taky přejít do módu pokory a lásky, chci cvičit jógu, meditovat, milovat svého přítele, často kontaktovat své blízké a budu dělat věci jen správně a srdcem. Ale nevím, zda je toto řešení
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Givenchy
méně než 10 příspěvkůhledám samu sebe. Miluji módu, krásné ženy i muže, boty, šaty, přírodu, zelený čaj a vzrušení
Nevim, jak pokračovat
Poslat SZ
Galerie obrázkůKaira25 - souhlasím..
Holka obávám se, že už jsi v takové situaci, kdy je dobré toho odborníka navštívit. Člověk v depresi má snahu stranit se okolí, stydí se za svůj stav - vůbec není za co, je to nemoc jako každá jiná, a tím pádem mu okolí nemůže pomoci. Důležité je, to moc neodkládat, musíš mluvit o tom co cítíš. Taky bydlím s přítelem v zahraničí, kamarády tu nemáme, tak chápu jak osamněle se cítíš. Kdyby sis chtěla někdy víc popovídat, napiš do zpráv. 
. Zatim přeji at´ je brzy lépe. 
Tu ti asi moc neporadím,vyzerá to tak,že by si mala navštíviť odborníka.Nehambi sa a vyhľadaj pomoc,pretože časom to môže byť horšie a začne ti to prerastať cez hlavu.Podľa toho ako píšeš si svoj problém uvedomuješ tak to je polovica úspechu len ten problem je potrebné teraz riešiť!neboj sa a choď do toho. Musíš sa s tohto problému vyrozprávať a za pomoci priatela ti to určite pôjde.je mnoho ľudí s takýmto problémom a preto sa nemáš za čo hambiť. držim palce kočka ty to zvládneš 
Ahoj, je mi moc líto že máš takové trápení
Být tebou tak pokud to aspoň trošku jde tak se domluvím s přítelem a udělám si aspoň týden prázdnin v ČR zajdeš si tu k doktorovi a třeba i ven s kamarádkami a myslím že ti to pomůže a pokud máte s přítelem krizi tak by chvilka odloučení mohla také pomoct
Na druhou stranu když si tohle čtu tak mám husí kůži na zádech. Bojím se toho co zažíváš, protože přítel pracuje v zahraničí a já se mám za měsíc stěhovat za ním. Je to čech takže z rozdílů mentality nemám, ale jazyk absolutně neumím a bojím se žeskončm stejně jako ty. Jsem zvyklá hodně si povídat a být obklopená přáteli a ted padnu do jeho zažitého života kdy je v práci celé dny a hrozně se bojím že to neustojím
Tobě ovšem přeji pevné nervy a hlavně se neutrap
Reaguji na Givenchy:
Moje švagrová odešla před 10 lety se svým mužem do NY, ale nezvykla si do teď. Dokonce se u ní rozvinula bipolární afektivní porucha a paranoia.
Ahoj, a přítel je Čech nebo cizinec? Já jsem v zahraničí 5 měsícem a taky to na mě začíná dost dopadat... Snažím se učit jazyk a zlepšovat v aj, ale vyhlídky na to že seženu práci jsou mizivé a ačkoli nejsem povahou až takový extrovert (naopak jsem občas i ráda sama) chybí mi někdo na obyčejný popovídání si. Díky aspoň za Skype, ale to přece jen není ono. Zkus pohyb - běhání, procházky - aspoň poznáš okolí , rozplánovat si na každý den nějaké činnosti, abys měla pocit alepoň nějakého řádu, stačí i drobnosti. To planování a začátky vypadaly líp viď
Počkej - vy jste spolu v zahraničí a on se s tebou rozešel smskou? Tak to je síla, uff.... Kde jsi, v jaké zemi? Já bych se asi sbalila a co nejrychleji pláchla domů....přece si s tebou nebude dělat co chce...
Vždyť jsi psala že nepracuješ....? Nevím....ale letenky z UK se dají sehnat za pár korun a třeba by vám pomohlo být pár dní bez sebe. A všechno si v klidu rozmyslet a urovnat v hlavě.
Ne teď už pracuji. Našla jsem si práci. Ne přítel zjistil, že je mladý a chce si užít života se vším všudy. To s přítelkyní dost dobře nejde... Jam se teď na vše taky dívám jinak a chci se tady zrealizovat... Když už jsem tedy tady, tak nechi svou šanci zahodit.
