Přítel je nenažránek

Já tě chápu. Četla jsem celou diskuzi a chápu tě. V souvislosti s tvoji druhou diskuzí už ale opravdu nechápu, proč s přítelem jsi, ale to je tvoje věc. Jinak jak radí holky - prostě nakupuj jenom na jeden dva dny, ne na víc. Pokud jsi u něj, tak si myslím, že by se měl spíše starat on, jestli je co k jídlu (tím nemyslím, že by měl všechno nakupovat a platit on, je chci říct, že to, zda je co v lednici, by měla být jeho starost a měl by myslet na to, že má nakoupit a na jak dlouho to vydrží, a případně se rozdělit o náklady s tebou) .

No, taky mám ten názor
Já mám doma 2 téměř stokilové chlapy a jednoho, který skoro jistě doroste do podobných parametrů. Prostě musím hodně vařit a to v kotlíkách! Polévky, co v nich stojí lžíce, hrnce gulášů, mísy zeleninových salátů atd. Milujeme těstoviny, ty se dají dělat na tisíc způsobů, zdravě a levně..
Já nevím, no, chlap, by měl podle mě pořádně jíst a měl by mít sílu. Jsem docela ráda, že nemusím mít strach, že když přiberu 3 kila, rázem budu nejtěžší v rodině
P.S. : Reaguji pouze na začátek diskuze, pokud někde během diskuze vysvitlo, že přítel je obezní lenoch, který jí vyjídá, tak to se předem omlouvám..

Tak jsem to přečetla, abych nebyla za tele..
1. nám tady popisuješ na 4 stranách, co ti na něm vadí, ale jemu nic neřekneš ?! Jestli je natvrdlej jako většina chalpů, tak potřebuje, abys mu řekla nahlas a srozumitelně : NESAHEJ MI NA MOJE JÍDLO, STRAŠNĚ MI TO VADÍ!
2. pokud ti nevyhovuje ve více směrech, prostě ti tak nějak celkově leze na nervy, tak se s ním rozejdi. Protože to pak vypadá, že si hledáš zástupné problémy, abys nemusela řešit ten hlavní : že ho máš plné zuby

i můj přítel je otesánek, a jen čekám až sní i mě.......a taky dělíme veškeré výdaje, tj. i ty na jídlo, na půl a já rozhodně nesním půlku, ale o dost míň.....ale já se zase ráda cachtám ve vaně, takže zatímco já jemu v podstatě dotuju jídlo, on mě dotuje mou oblíbenou horkou sprchru a pro mě nepostradatelný internet, který on moc nevyužije a asi by se bez něj i obešel.....hádám, že přitel svůj byt platí a ty mu asi na náklady nepřispíváš (?)...takže je potřeba, aby ses na to koukla taky z druhé strany - bydlíš u něj, čerpáš tam vodu a energie a nic krom toho jídla mu za to nedáš.... "Každá mince má dvě strany"

Tak to máš úplnou pravdu.
Nicméně, zakladatelce šlo především o jeho zdraví než o to, kolik jejich peněz projí.

Reaguji na elvo: já jsem si teda nevšimla, že by zakladatelka nějak zvlášť řešila tento problém kvůli jeho zdraví, naopak projevovala spíš finanční obavy

vzhledem k jeho práci, nemá zrovna peněz na rozhazování
A nemám problém nakoupit, uvařit, cokoliv. Ale myslím si, že tohle trochu překračuje meze.
Nemůžu utrácet měsíčně tolik peněz za jídlo
stojí nás to mnohem víc, než by mohlo
atp.

a následně pak teda řešila i přítelovo hulvátství...

čímž nechci říct, že zakladatelce je přítelovo zdraví ukradené, ale jenom to, že tahle diskuze je podle mě o něčem jiném...

Nechápu, že si to ten chlap neuvědomuje, prostě mám omezený rozpočet, tak s ním musím vyjít. Nebo uvědomuje, a proto ji vyžírá...? To už nechápu tuplem

Tak toho jsem si tedy nevšimlaZakladatelka naopak řeší hlavně finanční stránku věci.

Jediné řešení je mu to natvrdo říct, jídlo rozdělit, platit si každý svoje nebo prostě nastolit nějaký systém, aby tě to finančně neždímalo.

To je taky zajímavá myšlenka

Užírání z talíře, pravidelně sežrané "moje" jídlo, by mi vadilo taky...Takže jedině v tomto vychovat, nenechat si to líbit. A prostě mu nedat, když chce ochutnat

Jeden známý taky žebrá po své přítelkyni všechno jídlo, hlavně sladké - třeba ona dostane čokoládu, nechce si jí ještě rozbalit a on do ní hučí celý den, aby jí rozbalila, že má na ní chuťJako když jsem to slyšela, tak mi připadal, jako malý kluk a pravdou je, že já bych tak trpělivá nebyla (neustále mu vysvětlovat, že ne) a řekla bych mu to tvrdě. Je to trapné...Jendou za čas - jasně, ale když někdo žebrá pořád a vždycky musí všechno ochutnávat a to hned, a pak toho sežere půlku - tak to je na mě moc.