Touha po poznávání

Podle mě to, že cítíš tu potřebu s někým flirtovat je uplně normální...jen bys tomu klučinovi měla říct, že máš přítele...dvojsmysly podle mě nejsou nic špatnýho jen do toho nesmíš spadnout...protože by sis mohla pokazit svůj vztah a věř, že spousta chlapů ti ze začátku přijde jako naprosto vzrušujících jak si s tebou hrajou, ale né vždy z toho vzejde něco dobrýho. Takže se s miř s tím, že máš skvělý stabilní vztah, sem tam si zaflirtuj, ale nenech to dojít daleko . Nebo mě tak napadá co si s přítelem zahrát na vaše poprvé? Někde se potkáte a budete dělat že se neznáte a zkusíte se sbalit znova, určitě by to bylo zajímavý zpestření

Reaguji na Kaira25: Přesně se bojím, aby to nezašlo daleko, za celou dobu vztahu jsem tohle nepociťovala a teď prostě tohle. On ten kluk o tom ví, že přítele mám a že máme skvělý vztah, ale asi mu to nic moc neříká.
Já přesně vím, že takové to otrkávání je skvělé, ale kdybych s ním pak měla něco vyřešit, tak by to asi nešlo.
Já už si fakt připadám jak nějká blbka - i večer na toho druhýho myslím. Jak nějaká puberťačka, fakt... :-/
Příteli se tohle snažím říct už asi týden, že mi tohle chybí, ale on je v určitých věcech docela suchoň. Říká, že hrát neumí, a takhle... Ale myslím, že ještě týden a zlomím ho , snad...
Po pravdě jsem si už i přemýšlela, jak bych to nesla, kdybych ho podvedla - extrém no...

Víš, máš dvě možnosti: 1)flirtovat, což může dojít dál postupně až ke ztrátě partnera anobo 2)zůstat se svým přítelem, kterého podle svých slov miluješ. Víš, kdyby ses nechala zlákat oním "poznáváním", zašla bys do nového vztahu, kde by to po čase začalo poznávání zase chybět. Nejde se 4 roky poznávat. To poznávání je vlastně prvotní fáze vztahu-zamilovanost, každá z nás na to zcela jistě vzpomíná s úsměvem, jaké to bylo hezké, to oťukávání, ale to oťukávání přejde v každém vztahu.Ta druhá fáze už není zamilovanost, ale láska a ta je o hodně dál. Víš, v každém vztahu jednou nastane stereotyp, stejně by nastal i v tom vztahu s tím klukem o kterém píšeš. Záleží, čemu dáš přednost - lásce, kterou jsi od přítele obklopována a nebo flirtování s cizím klukem. Toto rozhodnutí je jen na tobě. Myslím si, teda podle mě, že by to mohla být tvá životní chyba dát přednost oťukávání před skvělým mužem, jakého nemusíš podruhé poznat a kterého tím můžeš zranit a ztratit.Nemůžu si pomoci, ale já to vnímám jako sobectví, že by jsi chtěla zase ono poznávání, aby se to tobě líbilo, aby jsi byla dobývána, a přitom si nevážila toho, co doma máš.Víš, nečekej, že tě po pěti, deseti letech bude partner dobývat. Tak to nefunguje. Přeju hodně štěstí při rozhodování.

Reaguji na Michaela07: Ano, asi jsem v tomhle trochu sobecká. Já po něm nechci aby mě poznával.
Ale ráda bych věděla, jestli někdo měl taky takovej pocit.
Já jsem na 100 % rozhodnutá, že zůstanu se svým přítelem. Máme skvělej vztah a nechci na tom nic měnit. Ale spíš jsem taková nesvá, co se to na mě valí. Určitý myšlenky mě docela i obtěžují, ale vzhledem k tomu, že fakt za poslední 4 roky jsem se s tím nesetkala...
Docela zvažuju, že se těším na svůj další zájezd. Protože vždycky, když se vrátím, tak jsem děsně ráda, že jsem doma s tím svým a na nikoho jinýho si ani nepomyslím. Možná tohle může být taky řešení...
Nehledě na to, ten kluk bydlí asi 400km mimo, je tam uvázaný na práci, já jsem v našem městě uvázaná na školu,... Budoucnost tam není.

..já mu neodpovídám jako zadaná, na dvojsmysly odpovídám dvojsmyslem, souhlasím s takovýma těma flirtovacíma hrama..

A jak by ses cítila ty, kdyby se takhle bavil a zvyšoval si sebevědomí tvůj přítel?Také by ti to přišlo jako super zábava?
V každém dlouhodobém vztahu nastávají okamžiky, kdy může nastoupit stereotyp, ale vždy by se taková situace měla řešit s partnerem, vykecáváním na chatu či icq se nic nevyřeší.Píšeš, že s přítelem chceš zůstat, tudíž bych si asi raději nehrála s ohněm.
Řídím se heslem, že druhému nedělám to, co nechci, aby on dělal mně.

Ano, on ví, jak se cítím, říkám mu to docela dlouho a jediný čeho se mi dostává, je: Hm, něco s tím uděláme. - u toho se končí a pak rádoby společný víkend trávíme každý u svýho počítače, protože se mému partnerovi nechce jít ven, nezajímá ho nic okolo. A já se tak užírám v blbých myšlenkách.
Kdybych se dozvěděla, že se partner s někým takhle baví, tak než bych vyšilovala, tak bych se zajímala, co mu chybí, že tohle potřebuje. Což on se nezajímá. Dokud nevybuchnu a nezkalím vodu, tak je všechno v pohodě. On je s naším životem spokojeným, já jsem relativně spokojená, ale přála bych si občas někam vyjet, něco podniknout... A jemu to říkat můžu jak chci.
Pak podle mě není takový hřích si občas zaflirtovat a pak si uvědomit, že to co mám doma je vlastně to nejlepší.

souhlasím

k zakladatelce: podle mě se tohle prostě nedělá, pokud s přítelem chceš být, tak tohle neriskuj, už jenom z toho důvodu, že je to chození po tenkém ledě a může se to na tebe nějak provalit, což bys asi nechtěla...co se týče výletů, tak spousta chlapů na toto vymýšlení prostě není, musí se jim říct, že v sobotu se jede tam a tam, tečka, nebo kup třeba lístky do kina nebo něco na to ti snad už neřekne, že se mu nikam nechce ne?

a v neposlední řadě...netaháš tak náhodou toho druhého kluka trochu za nos? ví vůbec, že si s ním takhle jenom hraješ a seš zadaná?

Reaguji na Falcon:
Ne druhý to ví, že jsem relativně spokojeně zadaná a přesto je ochotný se mnou tuhle hru hrát.
Já si po pravdě docela už připadám jak nespokojená blbka. Když s něčím přijdu většinou je to hozeno do placu a večer strávíme jedním kolem šipek, jednou activity a pak každej u svýho počítače. Nehledě na to, že si připadám, jako kdybych ho neustále otravovala.

Važ si toho co máš doma,taky jsem ujela myšlenkama a málem si rozbila skvělý vztah.Pořádně toho druhého neznáš,možná to tě láká.Vžij se do toho kdyby to dělal tvuj přítel....třeba to i dělá a ty ani nevíš

Reaguji na Tamara79: Já si velmi vážím, co mám doma. Jen ta touha je prostě silná... Já doufám, že to nějak ustojím a touha přejde...

Nepomohlo by ti třeba na týden, dva odjet? Budeš sama se sebou, porovnáš si hlavu a uvidíš, jak se ráda budeš vracet k tomu, co máš. Protože jak partnera popisuješ, tak myslím, že sama s ním být chceš a zdá se být fajn.
K tomu druhýmu, co ti píše, ty píšeš jemu - jak psaly holky, bacha ať nepřestřelíš.

tak já myslím, že se tohle po delší době ve vztahu stává, že je najednou trochu stereotyp, už ze sebe nejste s přítelem tak hotový jako ze začátku, i když se máte rádi...a člověk může mít chuť být zase někým obdivován, dobýván, takové ty vzrušující začátky...
ale jde o to, jestli ti to za to stojí, zkoušet si něco s někým jiným a zničit váš vztah..jestli píšeš, že přítele miluješ, tak asi ne...
spíš by bylo lepší zkusit nějak oživit váš vztah s přítelem, aby si po nějakém flirtování nebo odbíhání jinam ani netoužila...

Protože je to pro něj asi jen hra, vybočení a ukrácení dlouhé chvíle.Možná se také nudí a píše si podobně s více děvčaty.Někteří to tak, bohužel, dělávají i když jsou dávno zadaní.
Já bych měla spíše strach z toho, že ač píšeš, že je to jen flirt a zábava, začínáš do toho sklouzávat a sama sebe se snažíš přesvědčit, že to tak není.

Nepíšu to proto, že bych ti chtěla nějak kázat, věř mi.Jen si říkám, ať do toho nespadneš, nepřijde na to tvůj přítel, protože ten spisovatel si pravděpodobně také jen hraje a masíruje ego.Internet snese leccos.
Ono to, i když to vypadá nevinně, může být nenápadná cesta k velkému prů.seru.Byla by to škoda podle toho, jak líčíš vztah s přítelem.

Ahoj, tak moc se poznávám v tom, co píšeš... Já udělala chybu, nechala jsem se unést a zahodila fungující vztah kvůli "novému objevu". Stejně jako ty jsem zažívala vzrušení, když jsme si psali, bavilo mě to, myslela jsem na něho až moc často a i když mě trápilo špatné svědomí, neutla jsem to a pokračovala... Zamilovala jsem se do něho a můj vztah s tehdejším přítelem pomalu ale jistě upadal, i když do té doby bylo všechno fajn. Nakonec jsem se rozhodla rozejít se a dát šanci novému vztahu. Je to pár měsíců, zamilovanost nenápadně vyprchala (jen ze mě) a já nevím, co zůstalo... Láska? Nejsem si jistá. Až teď vidím, co jsem měla v bývalém příteli, co jsem zahodila a zničila kvůli tomu, že mi chybělo vzrušení z poznávání něčeho nového. Snažím se s tím bojovat, snažím se sousředit se na nový vztah a zapomenout na bývalého, protože jednou už jsem se rozhodla a nejde to vrátit zpět. Nechci nadále ubližovat.
Nedělej tu stejnou chybu jako já. Nechci říct, že pokaždé to dopadá takhle, ale je až příliš lehké nechat se unést a následky můžou být zničující. Máš výhodu v tom, že jste od sebe tak daleko, že si jenom píšete (pokud jsem to správně pochopila), kdybyste se vídali, pokušení by bylo asi silnější. Naprosto chápu, že je někdy těžké vážit si toho, co máme doma, když máme pocit, že to není úplně dokonalé. Ale pokud to překonáš, budeš podle mě šťastnější, než kdyby ses na Váš vztah vykašlala. Mluv s přítelem, snaž se mu co nejdůrazněji vysvětlit, co Ti chybí a že už to začíná být vážné (teď nemám na mysli poznávání se, ale spíše to, že spolu moc často nic nepodnikáte a že se ve vztahu nudíš). Vím, že to děláš, ale vytrvej, dokud si neuvědomí, jak moc Tě to trápí a že pokud se to nezmění, taky tě může ztratit úplně. Často je to tak, že chlap si uvědomí závažnost situace, až když mu dáš nůž na krk (to snad ale nebudeš muset dělat). Přeju Ti hodně štěstí v současném vztahu a hodně síly k pokoření hříšných myšlenek