Zdravím, ráda bych si tu založila deníček. Jsem poslední asi měsíc docela zklamaná a asi bych potřebovala nějaký objektivní názor.
Nuže, s přítelem jsem 4 roky, 2 roky spolu bydlíme (já 23, on 25, plánujeme společnou budoucnost). Milujeme se, nepodvádíme, on je úžasnej, když přijedu z práce čeká mě tu teplá večeře, apod. Já plním samozřejmě ženskou funkci ve vztahu. ALE! Začala jsem s novou brigádou - předtím jsem byla na recepci v hotelu, teď jezdím průvodcovat do zahraničí a poznávám nové lidi (řidiče, koordinátory). Když se semnou chtěl nějakej kluk seznámit, tak jsem to utla v začátku. Ale teď po 4 letech opravdu spokojenýho vztahu jsem začala mít dojem, že jsem málo dobývána. Chybí mi ty chvíle, kdy se s člověkem "očucháváte". A co se nestalo, začal mi psát jeden kluk. On ví, že jsem zadaná, ale já mu neodpovídám jako zadaná, na dvojsmysly odpovídám dvojsmyslem, souhlasím s takovýma těma flirtovacíma hrama a teď jsem prostě taková rozpolcená.
Myslím si na toho kluka, jaký je to fajn, když mi píše ty blbý nabalovací kecy a přitom miluju přítele od kterýho ale nemůžu chtít, aby se mnou takovouhle hru hrál. Máme hodně věcí za sebou a máme být nějak dál...
Co si o tom myslíte? Je normální prostě občas takhle ulítnout myšlenkama mimo? Já bohužel začínám mít pocit, že se trápím, ale na druhou stranu mi je jasný, že je to jen z mojí strany - něco jsem si namyslela a teď jsem nespokojená.
Měla jste to některá podobně? Jak jste situaci řešili?