Nepozvání kamrádkou z dětství na svatbu

Pořád jsi na tom líp než já... to, že se kamarádka jakou ty tady popisuješ, vdala, jsem se dozvěděla až po, kdy mi jen poslala foto ze svatby. Tenkrát k tomu nenapsala ani větu.
Další mi jen dala obálku, nic neřekla a protože to bylo v den mých narozenin, tak jsem si myslela, že je to přáníčko pro mě...
Prostě to ber tak, že v tuhle chvíli pro ni nejsi tak důležitá, jako ona pro tebe.
Ale taky mě to mrzelo...

Taky se mi to stalo. 4 roky jsme spolu seděly v lavici na střední. Říkala, že by mě chtěla za svědkyni. A nakonec mi poslala svatební oznámení s razítkem jeden den před svatbou, tak mi došlo až po svatbě. Mrzelo to... Kdyby alespoň to oznámení zaslala dřív. Psala jsem jí zpátky, na adresu uvedenou na oznámení, ale dopis nedošel (byla tam jen obec a číslo domu a já myslela, že je to nějaká vesnice...). Potkaly jsme se asi po dalších 2 letech náhodou ve vlaku. Asi je to i má vina, že jsme se nevídaly. Na výšce jsem se pořád učila a o prázdninách chodila na brigády. Tak co by zvala na svatbu někoho, koho už 4 roky neviděla...
Zamrzí to, ale kdybych já teď měla svatbu, tak jí pozvu.
Pokud jde o jiné kamarády, nemám jim za zlé, pokud mě na svatbu nepozvou. Sama bych chtěla malou svatbu. Je s tím méně starostí a nákladů. Ty peníze se dají využít jinak, než je "promrhat" za jeden den. Ale zamrzí mě, když se o svatbě kamarádky dozvím tak, že se změní statut na facebooku.

Víš, lidi stárnou, najdou nový lidi a ti nahradí lidi starý. Je to takovej přirozenej proces. Neříkám, že by mě toto nemrzelo, ale musíš si uvědomit, že za poslední dobu, co jste se nevídaly se změnilo hodně věcí a ona měla poblíž někoho jinýho, kterýmu se svěřovala, kdo jí byl oporou. Tak to prostě je.
Třeba ta svatba bude opravdu jen pro nejbližší rodinu a známé - jen večer dojdou třeba kamarádi ze školy, kteří se znají a ty bys tam mohla "trpět"...
Určitě to mrzí, ale myslím, že se můžeš za ní jít ten den podívat před radnici/kostel a pogratulovat jí - určitě jí to potěší

Něco trošku podobného se mi stalo taky. Kamarádčin syn měl první narozeniny a mě nepozvala. Na oslavě byl fakt každý, ale mě ani nezvedla telefon. Sice mi asi měsíc před oslavou o oslavě řekla, ale byly tam jiné okolnosti. Prostě se na mě vyprdla. Do teď nevím, co s tím. Radši to ani neřeším.

Holky díky, za Vaše postřehy, zkušenosti a podporu. Jasně, určitě já nemám právo se zlobit. Čas pokročil a už spolu nejsme tak často. Na obřad určitě půjdu, pogratuluju, budu se rozplývat nad fotkama a hodím to za hlavu.
Díky za dodání nadhledu

Mě se stalo něco podobného. taky jsem měla kamarádku z dětství, bydlely jsme poblíž, tak jsme spolu byly téměř pořád. No a ted se jednou za čas sejdeme..., já studuji v jiném městě a ona mívá i noční, tak není tolik času, ale v kontaktu jsme... No a ted k věci - měla před rokem svatbu a nepozvala mě na ni. Mrzelo mě to hodně, nejvíc to, že mi řekla, že tam budou mit jen rodinu a pak na fotkách jsem viděla i kamarády.