S dcerou jsem byla chvíli sama a do cesty se mi dostal současný přítel. Po všech svých zkušenostech vím, že je to nejkvalitnější osobnost mužského rodu 
, jakou jsem kdy potkala. Taky vím, že je to člověk, vedle kterého chci zůstat napořád. Je mu 40, před třemi lety mu zemřela manželka, bylo jí 33. Mají spolu dva kluky, 5 a 10 let. O svou ženu se staral do poslední chvíle, měli nádherný vztah, péči o kluky zvládá velmi dobře. Rok a půl po její smrti se pokusil seznámit, ale nevyšlo mu to. Pak jsem přišla já a spadli jsme do toho naplno od první chvíle, kdy jsme se viděli.
Mladší z kluků mi po měsíci začal říkat mami, strašně mě to dojalo, stejně jako všechny zúčastněné okolo. S kluky máme opravdu nadstandartní vztahy, chybí jim máma, chodí se mazlit, neumím vyjádřit, jak moc pro mě tohle všechno znamená. V příteli mám ve všem maximální podporu, vytváří nám skvělé zázemí, je to rovnej chlap, kterej se může každýmu podívat do očí.
Mám najednou tři děti, které si spolu bezvadně rozumí, třikrát víc práce, kterou si maximálně užívám, muže, kterého miluju. Okolí, které nám fandí. Očekávejme tedy správně zákonité „ ALE“
Naše „ALE“ je velmi bolavé, stejně jako je celá situace, kterou si moji kluci museli prožít. Dost se bojím toho, že nebudu schopná popsat to dostatečně citlivě. Ale pokusím se o to.
Po smrti maminky kluků příteli s jejich výchovou pomáhali především oba jeho rodiče, hlavně jeho mamka, která je naprosto zlatý a obětavý člověk. Tchýně, matka jeho manželky, se psychicky zhroutila. Ztratila obě své dvě děti. Mladší syn spáchal před lety sebevraždu, pár let poté přišla o dceru. Neumím vyjádřit, jak moc bych jí chtěla pomoct zmírnit to, čím si musela jako matka projít, ale nejde to. Proč?
Během posledního roku terorizuje přítele i jeho rodiče, neumí se přenést přes to, že se pokusil někoho si k sobě najít, vymýšlí si neuvěřitelné příběhy, avizovala několik demonstrativních sebevražd, kdy ji všichni její nejbližší hledali po městě a okolí, zatímco se ona procházela po obchodním domě a nakupovala. U všech těchto jejich výstupů s ní byli mnohokrát i oba kluci. Oba dva si zažili období, kdy byli ve stresu, kdykoli babičku viděli. Je to psychicky zlomený člověk, takhle na ni nahlížím a snažím se ji chápat.
Trvám ale na tom, aby se tohle divadlo už nikdy neodehrávalo před našimi dětmi. 5 měsíců jsme se pokoušeli domluvit si s ní schůzku, protože mě vytrvale ignoruje. Jsem dospělá, vyrovnám se s tím, rozumím tomu. Nicméně na pozemku, na kterém stojí dům, ve kterém bydlíme a patří příteli, si i oni v dobách dobrých postavili menší domek, kde tráví víkendy a pravděpodobně i během prázdnin se tady spolu budeme potkávat. A děti jsou ve stresu, nálada je napjatá, kdykoli přijedou, protože zahrada je společná. Zvláště starší z kluků se bojí, abychom se s tatínkem kvůli babičce nerozešli.
Včera jsme ji dostali do restaurace, kde proběhlo první oficiální setkání a přítel i jeho tchýně měli možnost si vše znovu vyříkat, vlastně poprvé přede mnou. Vím, že by potřebovala pomoct, prý k odborníkovi chodí, nicméně naprosto bezúspěšně. Dost hrubě mi vytkla, že mi malej říká mami a že ho v tom podporuju. Na argument, že biologická maminka mu zemřela ve dvou letech a je naprosto přirozené, že si ji přestane pamatovat a bude tak zákonitě oslovovat tu, která mu fyzicky bude nejbližší, není schopná reagovat. Je ublížená, zlomená, přítel málo demonstruje výročí úmrtí, nechal doma jedinou fotku, všechno ostatní uklidil. Tohle všechno je špatně. Na první pohled trpí málo, měl by trpět stejně jako ona. Nechápe a ani nepochopí, že každý si tu bolest prožívá po svém.
Snažila jsem se jí říct, že pokud existuje jediná věc, jak bych ji mohla pomoct, udělám to. Snažili jsme se ji poprosit o to, aby se před dětmi vzchopila a snažila se přispět k lepší atmosféře, pokud se všichni potkáme. Především kvůli nim. Dokonce jsem navrhla, že se můžeme přestěhovat jinam, pokud mě není schopná vidět tam, kde léta vídávala svoji dceru. Všechno je špatně. Všechno odmítá, dokola příteli předhazuje nesmyslné ukončené záležitosti, slovíčkaří, manipuluje, překrucuje.
Prosím zkušené ženy o radu. Já opravdu nevím, co víc můžeme udělat. Odmítám nechat se vmanipulovat do jejího scénáře, kdy kdykoli mě Martínek osloví mami, mám mu vysvětlovat, že jeho maminka nejsem a zapalovat svíčku za jeho biologickou a jedinou opravdovou matku, kterou má. Paní nám škodí a já se obávám, že ještě bude. Přítel už s ní chtěl stokrát skončit, tahle akce proběhla na můj popud, protože jsem empatická, vím, čím si prochází.
Má ještě na tohle právo?
Poslat SZ
Galerie obrázků
