Asi by v tom byl čert, kdyby se v mém trápení nejednalo o kluka. Pokusím se to trošku přiblížit. Ač jsme spolu nikdy ‚‘‘oficiálně‘‘ nechodili tak jsme se spolu pravidelně po dobu 4 měsíců scházeli. Já o vztah moc nestála, takhle mi to vyhovovalo a on také nic nenamítal. Všechno bylo v naprostém pořádku, dokonce mi několikrát řekl, že se do mě zamiloval a má mě rád… Já ho sice měla ráda a také jsem mu to jednou řekla, ale vzhledem k tomu, že neumím moc dávat city najevo, tak to možná nevyznělo tak, jak by mělo..
Ale jak píšu, všechno bylo v pořádku až do nedávna. Pořád jsme se spolu sice scházeli, ale já cítila, že už to z obou stran není to, co to bývalo a tak jsem se jednoho dne rozhodla, že mu napíšu, abychom se viděli a že to s ním zkusím vyřešit. Jenže tady nastal ten zlom. Nejprve mi napsal, že se uvidíme, ale že mi ještě napíše, jak bude stíhat no a potom večer mi přišla smska ať se nezlobím, ale že to už dnes nestihne. Rovnou jsem se ho tedy zeptala jestli je něco špatně na což mi sdělil, že vůbec ne, jen má toho teď hodně..
Nevím jak vám, ale věta MÁM TOHO HODNĚ, NEMÁM ČAS, MÁM MOC PRÁCE se mi v mužské řeči už několikrát osvědčila jako: NEMÁM UŽ ZÁJEM. No abych to zkrátila… od té doby( je to 5 dní) se mi neozval. Upřímně asi jsem se smířila s tím, že tohle bude definitivní konec a že už opravdu zájem nemá a z části to přisuzuji za vinu i sobě, že jsem možná dávala své city málo najevo( ale já taková jsem) co ale nemůžu překousnout, je to, že se zachoval jako sraba nedokázal mi říct pravdu, že se něco děje..
Vlastně mám ještě otázku na konec. Napsaly byste mu o vysvětlení, nebo to nechaly takhle v ‘‘tichosti‘‘ odplout?