ale nedaří se mi ani ta první fáze, a to jít s někym jentak ven... Neubud tu popisovat jaká jsem, protože když se kolem sebe kouknu, tak snad každý typ lidí někoho má (stydlivý, společenský, krásný i méně krásný,...) Tím, že nejsem ani tak společensk (teď jsem se teda aspoň jedním slovem popsala), tak nemám tolik bližších přátel a skoro nikam nechodím (o víkendech večer,ale možnost mám, ale už mě to tolik nebaví), nejezdím na výlety, na dovolený a tak... a přitom bych hrozně ráda. Peníze taky nejsou problém, chodím na brigádu při studiu vš. Asi už jsem na tu samotu zvyklá, ale někdy mi je tak velký smutno, ale nevím, co s tím... Nejsem ten typ, že bych s někým začla chodit "jentak", musím tam "cítit" něco zvláštního... Radši budu celý prázdniny pracovat a nalhávat sobě i ostatním, že nemám čas...
Ten život tak letí a mně přijde, že jsem ztratila spoustu let "nicneděláním"... za ty roky jsem toho mohla tolik prožít... (btw. je mi 22)