Strach být v noci sama doma

tak já bych se potmě nehla . . . nedávno se mi stalo, že jsme šli s manželem spát, zrovna když jsem byla uprostřed obýváku tak zhasl a já jsem prostě stála a nevěděla co dělat - vytuhla jsem ( a to cestu znám naspaměť . . . prostě jsem začla řvát jak padlá ať hned rozsvítí nechápal . . . .když jdu vnoci na záchod tak rozsvěcuju každé světlo, co mám po cestě a bojím se projít kolem schodů, na kterých se nesvítí . . .

Mohla bys vic popsat o co se jedná?

No vlastně mě to taky nepříjde moc normální, proto jsem se ptala. Trochu me uklidnilo, ze vsichni reagovali tak, ze to maji taky, ale zas né každý to bere tak vážně a nebo dost lidi ma strach ze zlodějů, zatím co já nevím z čeho. Nemyslím si, že by to sice bylo až takové extrémní, jsou i normálni večery kdy jsem v klidu a celkově jsem jinak v pohodě...ale posledni dobou je toho moc a už to trvá dlouho. Myslela jsem, ze to pomine až budu starší, ale zatím se mě to pořád drží. Proto by mě zajímalo proč se tohle děje pokud to teda není normální. (většinou když nečemu příjdu na kloub tak se toho zbavím a nepřemýšlím nad tím... a když ne budu třeba vědět co s tím)

Já si myslím, že jsou přirozeně lekavější typy Já třeba měla dlouho fobii z tmy, tu sjem sice překonala, ale díky našemu super sousedovi nemám doma pocit bezpečí a být tu sama v noci je pro ěm docela chalenge........
Třeba když jsem někde v hotelu, tak mi to nevadí, ale jak je víc místností, tj. víc přístupových cest, tak jsem docela nesvá......

Tak tams e sama bojím i ve dne - máme nějak takhle situovanou chalupu, kde býváme přes léto.....

Taky si myslím, že to není normální, ale mám to teda taky. No a poslední řeším něco trochu jiného ..Vždycky se iracionálně bojím, že někdo domů vnikne dveřmi nebo oknem..a já budu úplně hotová a zdrhat...A právě jsem si řekla, že je to iracionální strach, neboť nikdo nemá právo k nám vniknout..tak teď když šílím, že se někdo objeví, připomenu si, že na to nemá právo, že já jsem tu doma a mám na něj donucovací prostředky (policie..). No zní to asi zvláštně..

Čeho konkrétně?

Já jsem asi paranoidní, to přiznávám, ale vzhledem k tomu, že kolem vede silnice a jinak nikde nikdo tak mám prostě blbý pocit, že se tam může snadno kdekdo dostat (barák má poustu oken, žádné zabezpečení) - prostě se tam necítím sama dobře ale jsou to spíše iracionální strachy.......vedle je navíc polní cesta, dke se lidi zastavují aby hledali cestu nebo se otočili a když tam někdo zastaví, tak mám vždycky srdce až v krku........Ale já jsem opravdu dost lekavý člověk a od té doby, co nás poměrně dost ohržoval agresivní soused je to jen horší....
Já třeba vím, že bych nemohla bydlet v baráku, byt forever......

Leknout se něčeho a bát se něčeho je rozdíl
Mně od strachu pomohá to,že nemám 45 kilo i s lyžákama a 150cm,takže průměrnému člověku bych se myslím ubránila nebo spíš bych nebyla snadná kořist ale zase kdo by na mě útočil - to jsou většinou velké shody náhod - ve špatný čas na špatném místě.
No a leknout se něčeho či někoho,to se stává lidem jejichž myšlenky se někde toulají a oni nevnímají ostře okolí.I to se dá naučit.

Hele, já si vždycky říkám kdo by si na mých 190 cm a 100 kg troufnul, ale pak si zase řeknu, že náhoda je blbec......

Asi jsem měla napsat spíš bojácný než lekavý, já většinou venku vnímám své okolí ostře - zejména večer mám oči i uši napnuté. Stejně tak když jsem někde sama, tak leckdy slyším i ty nejtišší zvuky (což na klidu mmch taky nepřidává, protože člověk leckdy neví, od čeho to vlastně je.....).
No snažím se to překonávat, cíleně zůstávat doma přes noc sama doma.....Fobii ze tmy jsem taky časem překonala tak myslím, že i tohle se alespoň částečně poddá

Nepříjemný pocit v přízemí ne strach,ale takové "někdo se dívá" a sklo je tenké.Takže pokud bych měla na oknech mříže či nerozbitná skla,tak v pohodě.Každopádně třetí patro je příjemná jistota takže slova "nechci barák" naprosto chápu.

souhlas, to mě asi taky vadí na té chalupě ( je přízemní, nad tím je pouze půda). Jsme v prvním patře a já jsem spokojená, pod nám cca 4 metry hloubka, takže sjem v klídku

já mam 178 cm, 70 kg a jednou jsme s kamarádkou nad tím přemejšlely, jestli bychom to zvládly s někým zápasit, a pak se do toho přimotal kamarád, kterej je třeba trochu menší než já a zkoušel na nás zaútočit a vážně jsme to ani jedna nedokázaly teď mi to přijde jako směšná historka když si vezmu jak jsme u toho museli vypadat, ale když si vezmu že by to byla skutečnost, tak zase tak směšné není..

U mě ten strach pramení i z toho, že z ulice jde na pohled vidět, že je u nás co ukrást.. jedinej důvod, proč to zatím nikdo neudělal jsou asi velký psi, štěkající (zevnitř, na zahradě je nemáme).. ale už se stalo, že nám někdo vylomil branku, nebo dokonce i elektricky otevíraný vrata..

Ono v rámci vážné sebeobrany by to vypadalo jinak.nechci tvrdit,že se běžně žena ubrání muži,ale určitě daleko líp vyšší a dobře stavěná než 45kg vážící maličká.

To nechápu proč si necháš lidi z ulice koukat domů?Kup si žaluzie a záclony.

Já si právě myslim, že jsem ten typ, co by ztuhnul a nechal se zabít a neubránila bych se ničemu

spíše jsem to myslela, že máme novej barák, což může vzbuzovat v lidech dojem, že se tam nachází i luxusní vybavení.. záclony jinak máme v dolních místnostech

Reaguji na Tiakia:
tak třeba já si myslím, že mi to zůstalo z dětství. Když jsem byla menší zemřel mi spolužák a mně to docela vzalo tenkrát. Věřím, že je i něco mezi nebem a zemí apod. proto asi ten strach ... ale zní to divně, tak snad tu nebudu za blázna

Já jsem sama doma přes noc hodně často, jelikož přítel dělá skoro jenom noční. A nemám s tím problém, nebojím se. Dole v baráku máme vrátnici, kde hlídači "číhají" i v noci a navíc jsou tam mříže, k jejichž otevření je nutný čip. No a že by k nám někdo vniknul třeba oknem, nehrozí - 15. patro to jistí