Ztráta blízkých přátel

Několik známých mi řeklo že se mnou už nechtěj mít nic společnýho, nebo že už se nechtěj bavit protože jsem divná, nebo blázen, nebo psychopat, nebo nevím co.

Kdyby jeden známý, tak neřeknu, ale hned několik... Tak asi nebude něco v pořádku, ne?

Teď koukám na minulé téma... psychiatrička, hrsti léků....

Nico, znám trochu tvůj příběh z tvých témat a deníčků.
Víš, depresí a špatných nálad u lidí stále přibývá a možná s tebou někteří nechtějí nic mít kvůli zachování vlastního duševního zdraví. Taky si neumím představit neustále komunikovat s někým na, více méně, depresivní vlně. To by mě asi vážně zabilo.
Pochopila jsem to správně, že ani ve své rodině nemáš nikoho, kdo by ti rozuměl? Tedy s otcem a matkou máš špatné vztahy? Mohu se zeptat, jak dlouho to trvá a jestli tohle nepřijetí už pociťuješ od dětství? Je to velmi důležité, protože z toho se pravděpodobně odvíjí celý tvůj problém.

Kvuli tomu jsem nějak vadná? Dneska chodí k psychiatrovi kde kdo, tohle mi nepřijde jako důvod někoho odepsat.

Reaguji na True:
To je mi jasný, taky znám lidi, kteří si furt jen stěžujou a cpou lidem jak jsou na tom zle a vim že to neni příjemný, ale to nedělam. Většinou když se vztekam, tak si z toho pak děláme s kamarádkou legraci. Pokud je mi mizerně že musí brečet, nikoho tim neotravuju a počkam až ě to přejde.
V rodině se o mojí nemoci nebavíme, když je mi smutno tak jedu za rodičema, ale nic s nima neřeším. Ale vyloženě špatný vztahy nemám. Teda teď už ne. Rodiče se rozvedli v mých 4 letech, žila jsem s mámou a s tou jsem bojovala celou pubertu, ale asi jako většina "děcek"

A já řekla, že jsi vadná? To bych si nedovolila. Ale psala jsi, jak o tobě tví známí řekli, že se chováš jako blázen a psychopat. promiň, ale pokud je jich víc, tak asi musím být na tvém chování něco špatně. Neříkám, že se zrovna muíš chovat jako magor. Když jsem si vzpomněla na minulé téma, tak bych řekla, že to není uplně od věci...

nevím jak se to stalo, ale jsem na tom víceméně podobně.
Kamarádi byli víceméně spolužáci, a po skončení škol se rozprchli jak housenky všude.
Pokud se ozvu já, tak odpoví, ale to je celé. Taky si říkám, zda je něco se mnou špatně, že nikomu nestojím za to aby si se mnou chtěl udržovat kontakt
Někdy jsem protivná, kritická a tak, ale to čas od času každý.

Napadá mne, jsem četla kdesi článek, kde bylo psáno, že v dnešní multimediální době je hodně těžké udržet si přátelství natož vztah. Lidé o sobě ví spoustu věcí, nepotřebují se vidět a stejně si dají vědět o sobě, nebo naopak nedají. Prostě odejdou a nazdar.
Smutné Doted vzpomínám jak jsem o prázdninách posílala dopisy a kolik jich dostala ..

Přesně.. Často někomu napíšu a v pohodě, odpoví. Mě ale nenapíše třeba po pár dnech také.. Nevím, čím to je. Jsem snad normální, komunikativní, milá.. jsem prostě normální. Nejsem takový ten "tahoun a organizátor", říkám si, že tedy můžu působit nudně a že to lidi odradí. Nevím..

Reaguji na Kačkaa:
Vyznělo mi to tak. Ale to je to co mi vadí, když o mně člověk ví že beru prášky a léčím se, automaticky jsem pro ně blázen? Nebo já nevím jak mě vidí, ale prostě jsem si v životě taky něčím prošla a bohužel se s tím sama vypořádat nedokážu. Bez těch prášků jsem uplná troska, radost z toho nemám, ale na druhou stranu něco s tím dělám. No prostě nevim, asi sama sebe nevidim jako magora Občas mi ujedou nervy, nebo tak, ale to prostě každýmu. Nebo jestli se mě jako bojej že je zabiju, když sem blázen?

Reaguji na Nicadezuria: a kolik lidí by ti prášky naopak potřebovalo si myslím.
hele ty aspon o problému víš a řešíš ho. Já jsem z minulé práce potřebovala odejít nějak nenápadně, tak jsem odešla ze zdravotních důvodů a táta měl známého zrovna psychiatra - hele jak ostatní na mě pak koukali a já se zůčastnila jedné studie tak jsem proto jedna antidepresiva, nevím zda mi pomohli, nic extra mi nebylo, jen jsembyla hodně ve stresu.
ale ač v americe spousta lidí chodí k lékařům přes "duši a mozek" tak u nás je to stále v plenkách a spousta lidí kouká na ostatní skrz mlhu předsudků, ale stejné to je např. s homosexualitou a dál...klasika. s tím nic nenaděláš.

říkám si to samé. já bych klidně i něco zorganizovala, ale ač jsem schopna manipulace, nedělám to a kolikrát se radši ještě zeptám a tak. nechápu to. po ozvání jsou rádi, nebo to dělají, že se ozvu a že sem v kontaktu a pak dodají a ozvi se zas..rád tě uslyším. hm..
u tohoto mi přijdou chlapi nějak lepší nevím. jsou v kontaktu a neřeší některý věci mezi sebou..

Upřímně já depresivní lidi kolem sebe nevyhledávám. Když jsem byla mladší, tak jsem jich kolem sebe pár měla, protože jsem se sama vyrovnávala s jistou zkušeností a potřebovala jsem o tom mluvit. Časem jsem zjistila, že mě ta negace lidí hodně ovlivňuje a zároveň unavuje. Každý se cítíme občas špatně, ale když se člověk nesnaží ten život nějak užít a jen naříká, tak to dlouho nikoho nebaví poslouchat. Teď jsem ukončila poslední přátelský vztah s člověkem, který za svoje chování nemůže. Jeho otec ho od malinka mlátil a týral. Z kluka vyrostl člověk bez citů a neumí se ovládat a zařadit do normálního života společnosti. Ano je mi ho líto, ale dostal se do stádia, kdy není návratu a svůj život si ničí a já se na to nemůžu dívat. Pokud se od tebe lidé odvracejí určitě jim je na tobě něco nepříjemného a ty to neumíš odstranit.

Ahoj Četla jsem některé tvé deníčky ohledně depresí. Věřím, že to musí být opravdu těžké, ale ty musíš bojovat! Četla jsem, že ti někdo radil alternativní medicínu (homeopatii). Musím se přidat - mám s homeopatií výborné zkušenosti - zcela vyléčené onemocnění rukou, které se mělo operovat; já konkrétně - od puberty trpím dost na akné - byla jsem z toho opravdu zoufalá, nerada jsem chodila nakupovat, abych se neviděla v kabince v zrcadle, vyhýbala jsem se všem zrcadlům, neměla jsem se ráda...kupovala jsem všelijaké mastičky, krémy, pleťové vody, antibiotika..utratila jsem za to majlant...teď beru homeopatika - alternativní Přírodní medicínu bez vedlejších příznaků a pleť směřuje k dokonalosti Opravdu si zkus něco o homeopatii přečíst, léčí tělo i duši...musí se brát poctivě a pravidelně, ale výsledky stojí za to! Najdi si na netu třeba nějaké recenze, z čeho se lidi vyléčili homeopaticky, alternativně...nejdřív musíš řešit deprese a úzkostné stavy, až potom další věci. Dnešní medicína funguje na postupu: nejdřív následek, pak příčina - bolí tě hlava, dají ti ibuprofen, sice hlava přestane bolet, ale nezjistí se proč a tebe začne bolet zas a zase do sebe cpeš léky...stejně je to s antidepresivama... homeopatie léčí příčinu, která má za následek to, že vyléčí problémy....určitě tomu věnuj pozornost! Držím palce moc Život je takový, jaký si ho uděláš, tak zabojuj a udělej si ho hezký!

Reaguji na Nicadezuria: Pokud to tak vyznělo, tak se omlouvám. Myslela jsem to spíš tak, že očividně máš nelehký život díky psychickým problémům a asi se to promítá i do komunikace s okolím. Jinak by tak přeci nereagovali. Ale to musíš vědět ty, jak se k ostatním chováš Do toho my tady nevidíme.