Odstěhování se kvůli špatným rodinným vztahům aneb postavení se na vlastní nohy - litovali jste někd

Situaci u vás doma asi objektivně neposoudím, ale za sebe bych asi ve tvé situaci volila možnost, která se ti nabízí-odstěhování zvlášť, když s tím nebudou spojené náklady na bydlení.
Odcizení bych se nebála, naopak si myslím, že by to mohla být dobrá možnost k získání odstupu u obou stran a uklidnění vašich napjatých vztahů.

Jednou se stejně odstěhuješ, nebudeš s mámou zřejmě bydlet věčně. Tak proč neulevit psychice a vzájemný vztahům, když se taková možnost nabízí. Myslím, že by Vám to mohlo spíš prospět.

Já jsem se odstěhovala, po odstěhování se mnou mamka nechtěla být v kontaktu, ale pak se všechno urovnalo a vycházíme spolu dobře. Pryč jsem už čtyři roky.

souhlasím, pokud jsou vztahy doma napjatý, tak bych to na tvém místě udělala už teď. Je to tvůj život a tvoje volba, tak buď v tomhle trochu sobecká a pokud to bude znamenat, že Ti bude duševně líp, tak do toho jdi.
Mamka ze začátku může dělat uraženou, ale věř, že časem to půjde jen k lepšímu!

Já měla něco podobného doma v mých 17 letech. Sice jsem byla přes týden na internátu v Brně, ale o víkendu jsme se doma s mámou stejně pořád jen hádaly Tak jsem se v 18 odstěhovala, přes odpor mámy, na privát a domů jezdila jen na návštěvy - a když jsme se pohádaly, tak jsem se mohla kdkoli odjet. Taky jsem si myslela, že mě máma nebude chtít vidět (i mně tím vyhrožovala), ale od té doby co jsem pryč, se naše vztahy zlepšili o 100%. Už se nehádáme, protože jsme rády, že se zase vidíme, a náš vztah je teď spíš kamarádský .
Takže já rozhodně doporučuju se odstěhovat - navíc pokud to máš k mámě takový kousek. Věř mi, že to mezi Vámi bude jen lepší a máma si tě bude více vážit

Já jsem se odstěhovala, protože jsme s mamkou zjistily, že nemůžeme vedle sebe žít (bydlely jsme spolu jen my dvě). Prostě to nešlo, pořád jsme se hádaly a bylo to na palici. Teď, když bydlíme každá jinde, je to úplně o něčem jiným, máme mezi sebou skvělý vztah a dokonce spolu občas i vyrážíme na dovču, kde se kupodivu vůbec nehádáme. Takže za mě ano - odstěhuj se a uvidíš, podle mě se to zlepší

Jestli máš takovou možnost, tak ani chviličku neváhej....mamka tě nezavrhne, nikdy...možná se s tebou nebude chvíli bavit.
Já odešla z domova v 18letech a rodiče byli nešťastní...a teď jsou dokonce na mě pyšní .
Jsi nešťastná doma a uvidíš, že budeš mít klid..na vše, budeš za sebe rozhodovat sama a nebudeš se někomu doprošovat...

Děkuji všem za příspěvky máte pravdu, čím dřív to udělám, tím líp se vše zlepší .Reaguji na mroskvicka:
To, že jsem zmínila, co je v pokoji potřeba než bych se do něho nastěhovala jsem napsala ne kvůli tomu, že aby jsi mě napsala, že je to to nejmenší, ale kvůli tomu, že si budu muset koupit pračku a ostatní spotřebiče, že to pro mě nebude finančně jen tak hej.

omlouvám se, že na ni beru zřetel, když jsem od svých 7 let naučená, všechno zeptej se mamky, s mamkou bydlím, mamka mi podepisuje všechno... když bydlíš s jedním rodičem .. pak se opravdu motá vše kolem něj ... alespoň tak jsem to vždy vnímala já

No to snad ne . Je snad logické, že uvažuje nad tím, jak mamka zareaguje. Bude to dost velká změna.

Je ti 20 jsi ready žít sama. Já odešla v 18ti a mamka to vzala v pohodě jde jen o zvyk. Chce to jen peníze do začátku. Musíš si být jistá, že to zvládneš

Pořád je to její mamka...

Já taky odešla..ze dne na den. Máma byla dost v šoku, páč tomu nevěřila, ale řeknu ti, že se mi tak šíleně ulevilo, že se divím, že jsem to už neudělala dávno. Chová se teď líp i k ségře..asi proto, že se bojí, aby se jí taky neodstěhovala. Ani si nedovoluje tolik jako dřív. A já mám teď svůj čas, který si organizuju podle sebe. Občas se stavím na návštěvu a když se náhodou nepohodnem, tak jdu do svýho a mám klid Docela i teď váží slova a ne jako dřív, kdy řekla, co jí přišlo na jazyk a že to byly věci, co bych svým "budoucím" dětem NIKDY neřekla Ale myslím si, že jsem ten odchod nesla hůř než rodiče..jsem hrozně empatická a hlavou mi pořád běhaly myšlenky, jak to vezmou, co si budou myslet apod., ale člověk nemůže brát pořád ohledy na ostatní. Tohle rozhodnutí nakonec pomohlo oboum stranám a konečně jsme se dobrali řešení v určitých záležitostech k oboustranné spokojenosti