Interupce a vycitky

Víš asi by jsi chtěla slyšet soucit, ale já jsem proti potratům. Všechny chodí na potraty aby náhodou o něco v životě nepřišly. Je to už docela normální, že na to chodí každý jak na očkování a k tomu ti asi řeknu to, že je to tvé svědomí a tvůj život a tvoje volba a ty se s tím musíš nějak smířit. Nakonec tě přemluvili si to vzít a vlastní hlavu nemáš?

Tohle bude asi trochu tvrdý, ale tvým rodičům se teda nedivím. Trochu mluvíš jak dítě co chce drahou hračku a nemá na ní. Jsi mladá a mateřská teda neni nic moc takže kdo by ho pak nakonec živil? Asi tvoji rodiče z velký části, že jo? A mít dítě, protože se bojíš, že přídeš o chlapa? To akorát ukazuje, že si nevyspělá když se necháš timhle ovlivnit. I když si to vyčítáš tak si udělala to nejlepší co si mohla. Lidi by měli mít dítě až na něj samy budou mít a budou myslet trochu dospěle a ne tim stylem chtít dítě aby mě neopustil chlap.

Tak asi se musíš naučit nýst následky za svoje činy. Nejdřív vědomě otěhotníš a pak se necháš přemluvit... ani nechápu to otěhotnění abys o něj nepřišla? A jak se k tomu potratu stavěl on... Stalo se, tak to ber jako zkušenost, i když nepříjemnou. A k současnému těhu, když se osamostatníte, tak snad nemusíš řešit, co zbytek rodiny ne? Když rodiče uvidí, že jsi zabezpečená, tak je to pak vaše věc.

Reaguji na Káčeeen:
Jsi velmi mladá a nevyrovnaná. To, že máš strach z rodiny značí, že nejsi připravená na dítě.
Kromě toho, žádné další dítě ti nezažene výčitky...

Chtít dítě a moci a umět se o něj postarat jsou dvě rozdílné věci. Je Ti 18let, pravděpodoně ještě studuješ nebo máš čerstvě po maturitě a živit ho bude teda kdo ? Rodiče? Přítel asi těžko,když uvádíš,že by vám to asi nestačilo. Nebylo by od Tebe fér přivést na svět dítě s vědomím,že se o Tebe a dítě postarají rodiče. Nejdřív dospěj, nasbírej životní zkušenosti, nějakou praxi a až potom přemýšlej o tom, zda nastala vhodná doba mít dítě. To není žádná panenka na hraní,ale úvazek na celý život.

Holky, bylo jí přece šestnáct nebo sedmnáct, tak nebuďte tak tvrdé.

Káčeeen: Zkoušela jsi vyhledat pomoc psychologa? Možná by ti to mohlo pomoct s vyrovnáním se s interrupcí. V osmnácti letech ještě nejsi psychicky zralá na dítě. Navíc bys určitě nechtěla být celý život finančně závislá na chlapovi nebo rodičích. Až dostuduješ školu a budeš se schopná uživit, bude se ti dítě na svět přivádět lépe.

Reaguji na Michaela18: souhlasím.
Prostě sama jsi ještě dost mladá, jednalas nerozvážně a pak si to podstoupila. Vážně zkus vyhledat psychologa, popovídáš si s ním a uleví se ti. Rozhodně si myslím, že by ses ale měla soustředit na sebe a ne otěhotnět znova. To ti nepomůže.

Ano mladá je, ale je jí 18 a pokud má po matuře, tak v tom nevidím žádný problém. Člověk vyzraje na dítě, když má po vysoké? Po vysoké jsou některé ženské tak nevyzralé a naivní. Ano možná je trošku dětinská, ale když už tedy otěhotním a to dítě chci, tak ho porodím. Moje sestřenice otěhotněla v 17ti. Dítě teď půjde do první třídy a ona se o něj hezky stará. Normálně chodí do práce a má to srovnané v hlavě možná lépe než nějaká třicítka. Kvůli nějaké modě dělání dětí po 30ce půjdou všechny do té doby na min. dva potraty. Docela smutné, že si chtěným potratem prošlo už tolik žen a většinou ještě né kvůli sobě, ale kvůli tomu, že jim to nařídil někdo druhý. Já jen nepochopila založení této diskuze, protože když už někdo na potrat jde, tak musí čelit následky a nikdo tady mu s tím nepomůže..

Reaguji na EleanorWoods: V době interrupce jí bylo sotva 17. Psala jsem někde, že má jít studovat na vysokou školu? Nepsala. Není příliš reálné vychovávat dítě, když nemáš peníze a rodiče jí evidentně dítě sponzorovat nechtěli. Potratovost v České republice je velmi nízká, není mnoho žen, které interrupci podstoupily a když ano, tak je minimum těch, které ji podstoupily opakovaně. Opravdu nevím, jak jsi přišla na to, že VŠECHNY půjdou minimálně do třiceti let dvakrát na potrat. Připadá mi to celkem úsměvné. Zakladatelka zřejmě založila diskuzi proto, že se trápí a chce se alespoň vypsat. To se nesmí?

Reaguji na Michaela18:

Kam na tyhle bláboly pořád chodíš? Soudíš podle sebe?

Jinak znám mimochodem případ jako ty. V 18cti se nechala natlačit od přítele do dítěte v jednu chvíli už ho i chtěla, ale bylo to v době kdy zrovna rozjížděla v něčem karieru kde se dítě zrovna nehodí a mohla vydělávat balík spíš měla to už nadosah a vybrala si dítě. A ted' je z toho neštastná. Ztratila mládí, postava v háji, kariéra taky a věčně brečí do telefonu jak toho lituje. Ted akorát trčí doma s miminem zatim co její manžel maká na to aby to uživil. Takže bud' ráda, že si svobodná. Zatim se věnuj spíš sama sobě a svojí psychice.

Taky by mě to zajímalo...

A co na to vše říkal a jak se k tomu stavěl ten přítel?
Přeci ti blbne hlavu mimčem a pak zjistí, že dost nevydělává?A ve výsledku se proti potratu nijak nestavěl?
Rodičům se ani nedivím, mít doma dceru v sedmnácti s miminem a nedodělanou školou je velký zápřah a žádný med.Zodpovědnost měl přijmout přítel, ne rodiče.