Interupce a vycitky

Ahoj,

chápu, že je to těžké. Zvlášť když jsi se nechala ovlivnit rodinou, ale mít miminko neznamená jen ho nosit v břiše, porodit, mít kočárek a oblečení pro miminko. Znamená to povinnost ho vychovávat, starat se o něj. Nebude pořád miminko. Je potřeba mu poskytnout odpovídají zabezpečení, psychický rozvoj, a pod. V tvé situaci není vhodné mít dítě. Jsi nevyrovnaná, (možná) si ani neuvědomuješ jak velká zodpovědnost to je.
Sama nemám děti, ale znám spoustu mladých maminek (některé i nedospělé), které měli dítě za podobné situace a je to pro ně opravdu psychicky náročné. Je smutné, že tím často trpí i jejich děti, které za to nemůžou. Nejsem proti potratům, protože vím, že někdo prostě vychovat dítě nezvládne. Bohužel je smutné, že si někdo myslí - otěhotněla jsem - mám v břiše dítě - jsem matka a zvládnu ho vychovat. Není to tak. Člověk nevyrovnaný, nedospělý - by mít dítě neměl.

Udělala jsi to nejlepší co šlo.
Udělat dítě,donosit a porodit zvládne v podstatě každý pak už je to horší.
O dítě je nutno se postarat,zajistit ho finančně a to by jsi v 17ti nezvládla.
Takže interrupce bylo nejlepší řešení!

Já si naopak myslím, že žádná maminka by se nezbláznila, kdyby dítě alespoň donosila a dala do babyboxu, k adopci apod. Vždyť je tolik párů, co touží po dítěti. Nesouhlasím s názorem, že interrupce je nejlepší řešení. Donošení miminka je nejlepší řešení. Ale každý jsme jiný a na každou problematiku máme jiný názor.

Reaguji na Michaela07:
Proč domosit dítě,které žena nechce?K čemu si ničit vlastní tělo a pak po porodu dítě někomu zadarmo odevzdat?Interrupce je nejlepší rěšení pokud žena náhodou otěhotní a dítě nechce.

Souhlas. Dát dítě k adopci by mě osobně zničilo snad ještě víc, než ten potrat.

Je pravda, že jsem nezažila a nevím jak se slečna cítí, ale taky si myslím, že v těch 17 to bylo nejlepší řešení. Na dítě je žena v tomhle věku (a dnešním světě) příliš mladá.

Ona ho ale chtěla,pak akorát rodiče řekli ne a tak se slečna rozmyslela že ho najednou nechce...

Reaguji na Caisy:
Chtít dítě v 17ti,když neví jak se o néj postarat a tím pádem ho vlastně pořídit pro prarodiče je nesmysl.To snad uzná každý
Pokud má slečna morální výčitky,tak ono by mohlo stačit zkusit žít sama s částkou třeba 6 tisíc korun a za to bydlet,jíst a prostě měsíc fungovat.Velmi rychle by jí došlo,že padne hlady a s dítětem by na tom byla stejně.

Ty výčitky jsou ale úplně jiného rázu, je to úplně jiná sféra mysli než běžný denodenní provoz spojený s ryze praktickými starostmi.

Zakladatelce doporučuju vyhledat psychologa, je to na místě - prožila je trauma.

Nesouhlasím, možná je to morálně nejlepší řešení, ale nemyslím si, že jakákoliv normální žena by uměla žít s tím, že někde tu je její dítě a kdo ví jak se má, co prožívá, jestli nestrádá atd.To by třeba pro mě bylo daleko větší trauma než zákrok samotný.Možná je to sobecké, ale já to tak cítím.

A slečna nemá vlastní hlavu? Tohle fakt nechápu. Souhlasím s Tiakia.

A já pořád čekám, co na to řekl ten přítel, který ji do toho vlastně zblbnul?
Přijít za mnou za pár let má dcera ve věku zakladatelky a říct, že se s Pepou děsně milují a Pepan to chce zpečetit dítětem, jen teď nemá peníze, byt ani čas tak milého Pepu ženu s dranžírákem nočním městem a nestačil by počítat lavičky, které by mu sloužily jako překážková dráha.
Zakladatelce bylo v té době cca šestnáct, v tomto věku ještě neumí zcela posoudit všechny aspekty, které by jí tak brzké mateřství a nastalá situace mohla přinést.

A to je tak, když mladé blbé holky chodí se starýma blbýma chlapama. Já bych toho s prominutím vola hnala už jak bych zjistila, že moje šestnáctiletá dcera chodí se čtyřiadvacetiletým.