Co s miminkem? ?: (

Reaguji na amelie1111: raději si přečti znovu jak jsem to napsala protože jsi to vyložila úplne jinak, ale to uz je jedno.
Ano muze se snažit ale minimalne do doby než díte nastoupí do školky což bude asi až v 5 protože se školkama je to ted dosti špatně tak to bude mit hodne těžké pak díte nastoupí do skoly a to budou další výdaje.
Nevím co mas za práci ale někdo kdo pracuje za 10 tis do toho ma platit nájem a ještě živit díte neni nic jednoduchého.

ano napsala jsi to správě se školkama to je teď momentílně špatné , ale to je jen z jednoho prostého důvodu. Jsou silné a slabší ročníky narozených dětí.Takže to není každý rok stejné .To ale nejsou dostatečné argumenty rozhodující zda mít či nemít dítě. Je to asi tak jak to popsala amelie1111 zvládnout se dá vše, když je vůle. Jen ten kdo je pohodlný si najde dostatek argumentů proč by to nemohlo fungovat.

No, to jsou právě ty typické výmluvy.
Ale to je fuk, já to za slečnu stejně nerozseknu. Když to nejde, tak to holt nejde. Tak potrat je nejjednodušší řešení, to je fakt. Ty to bereš tak, že tím sama sobě usnadní život. Já to vidím tak, že jeden život zbytečně zavrhne a svůj tím lepší neudělá..
Co člověk, to názor.

Problém je, když se jeden chová jako když to naprosto není jeho problém.

Ahoj! Předně ti hlavně přeju pevné nervy, protože věřím, že si procházíš nejtěžším rozhodnutím ve Tvém životě.
Vzhledem k Tvé situaci, kdyby to měl být první potrat.. tak řeknu, ano. Ale jelikož by to byl už druhý potrat.. a ty miminko chceš, nešla bych do toho. Myslím si, že si zdaleka nedokážeš představit, jak Ti potom bude. Měla jsi deprese i z prvního potratu.. a zkus si představit, jak Ti bude po dalším. Jde o tom, aby sis to nevyčítala po celý zbytek svého života, protože na psychice to může zanechat ohromné šrámy.
Myslím si ale, že zvládnout by to šlo. Sama máš práci, maminku, která je schopná pomoci.. a mateřskou. Vím, že to není jednoduché, to je jasné. Ale není to nemožné a to je to, co si musíš uvědomit.
Takže, pak už je jen na tobě, jakou cestou se rozhodneš jít. Kdybys miminko nechtěla, měla pocit, že je ještě moc brzy, nebo, že by tě brzdilo v plánech.. tak bych řekla, že bys na ten potrat měla jít, dítěti bys to totiž mohla dávat celý život za vinu. Ale pokud miminko chceš.. tak abys pak nebyla nešťastná celý život.
Dobře si to sama promysli.. a já strašně doufám, že se rozhodneš dobře. Ne tak, jak Ti tady radíme, ale podle sebe, podle svého srdce. Budu Ti držet palce!

Začíná se tu dít to, co jsem rozhodně nechtěla. Prosím zanechte kdejakých rozporů. Každá máte svůj vlastní názor a já je přijímám všechny a jsem ráda za každou radu, ale začínáte se tu nenávistně hádat mezi sebou, což nechci a myslím si, že je to zbytečné. Každý člověk má svůj názor a podle mě je zbytečné, abyste si je tu navzájem vymlouvaly nebo navzájem své názory napadaly. Jak jsem již řekla, každá máte svým způsobem pravdu. Na každém názoru je něco dobrého i něco špatného a já si jich vážím, pokud je myslíte upřímně a neléčíte si zde pouze nějaké komplexy. Tím nikoho nechci napadat, jen nechci, aby zde vznikla nějaká nenávistná diskuze.

Jsem dospělá a řekla bych, že dost rozumná na to, abych dokázala posoudit jak těžká bude situace, když si dítě nechám. Jsem si vědoma toho, že budu na všechno sama, budu mít hluboko do kapsy a bude to těžké. Taky jsem si vědoma toho, že je to pouze a jen naše chyba a také za to musíme nést následky, to mi nemusíte říkat. Ale já zodpovědnost převzít chtěla, já se k tomu postavila čelem a dítě jsem si nechat a vychovat jej jak nejlépe by to šlo. To jak se k tomu postavil on už nebudu řešit. Pro mě ten člověk skončil a může si dál žít svůj život. Nepotřebuji k němu cítit nenávist a ani po něm nic nechci. Jestli se rozhodnu si dítě nechat, bude to jen moje miminko a já jej budu milovat. Pokud se rozhodnu jinak, je to jen mé rozhodnutí a já s tím budu muset žít, né žádná z Vás, proto prosím zanechte těch hořkých příspěvků. Číst tyto komentáře mi moc nepomůže. Já se jen chtěla vypsat, dostat to ze sebe a znát názory jiných žen, které třeba prošly stejnou situací, zažily potrat nebo se právě naopak rozhodly v těžké životní situaci si dítě nechat a chtěla jsem vědět, jak to zvládly. Tyto poslední příspěvky, které jsem četla nemám zapotřebí. Jen se tu navzájem napadáte a to mi přijde hodně zbytečné. Jinak děkuji za veškerou podporu, která je myšlena upřímně a na dokument se také podívám. Děkuji.

Takové případy dneska nejsou, právě z těch důvodů, které jsi sama výš popsala Ženská se rozhodne a přes to vlak nejede, chlap se může jen modlit...

Reaguji na Sephantes: Děkuji

Teď ti teda moc nerozumím a je mi docela líto, že jsem se snažila o něco, o co vlastně vůbec nestojíš. My ti tu všechny říkáme své názory, to že jsou rozdílné, přece neznamená, že se napadáme!
Ty se bojíš jakékoliv konfrontace, viď? I se svým partnerem a proto tvrdíš, že se s ním nechceš dohadovat. Ale jak vidím, to není hrdost, ale spíš neschopnost čelit jiným názorům..
No nic, přeji ti hodně štěstí

Ať se rozhodneš jakkoli, bude to to správné rozhodnutí, protože ho učiníš ty sama! I když vím, že to není lehké. Ale určitě to zvládneš, neboj. Líbí se mi, že jsi byla ochotná se k tomu postavit čelem.. a zvážila jsi všechna pro a proti. Díky tomu to bude to správné rozhodnutí!

Ahoj, jsem poslední dobou spíše pasivní uživatelka Omlazení a spíš diskuze pročítám, tady mi to ale nedalo a musím reagovat. Samozřejmě rozhodnutí bude jen a jen na tobě, nikdo nemůže rozhodnout za tebe. Na základě toho, co jsi napsala si myslím, že potrat by tě mohl velmi psychicky poškodit. Práci máš, podporu rodiny také, miminko chceš a je ti 22, což se mně osobně zdá už na potrat docela pozdě, zvlášť na druhý. Neřeknu kdybys studovala, neměla práci, praxi, bydlení... Zvládnout se to určitě dá, když člověk chce a má motivaci. Moje máma tohle zvládla, měla mě v podobné situaci, v jaké jsi teď ty, otec se na nás vykašlal, ještě než jsem se narodila a já jsem jí za to celý život nesmírně vděčná, že se za mě "postavila" a nechala si mě. Sice jsem chodila do školky od dvou let, aby mamka mohla chodit do práce a asi jsme si nemohly moc vyskakovat co se týče financí, ale přesto to všechno zvládla sama. A od čtyř let mám nejlepšího tátu na světě a ještě bráchu. A co se týče tvého expřítele - je sice hezké, že na něho bereš takový ohled a nechceš ho "zatěžovat" vaším společným dítětem, ale on snad u toho dělání dětí byl také ne? Znal tvůj zdravotní stav a byl si vědom rizika, když už jsi jednou takovou situaci řešila. Tak ať také nese následky, žena musí nést tu veškerou tíhu těhotenství, či rozhodování se, starání se o dítě, proč on by z toho měl být venku, když bez něho by to dítě nebylo? Já nevím, že někteří páni si myslí, že my ženy jsme si asi to dítě udělaly samy nebo co a že si pak ještě dovolíme je tím obtěžovat!

Reaguji na amelie1111: Já si vážím všech názorů! Ať už jsou kladné či záporné a nebojím se jakékoliv konfrontace. Přijímám veškeré názory, ať už jsou jakékoliv. Jen se mi zdálo, že se to tu trochu rozjelo a vy jste se mezi sebou dohadovaly a to jsem prostě nechtěla. Je mi líto, že jste nepochopila jak jsem to myslela. Já byla bezradná a nevěděla jsem co dělat, proto jsem se uchýlila k napsání tohoto deníčku, abych zjistila jaký názor na to mají ostatní nezaujaté ženy. Věřte, že s přítelem proběhlo mnoho hádek a nebylo to nic pěkného! Mnohokrát jsme to řešili, snažili se probrat veškeré možnosti, jenže on si potom z ničeho nic prostě postavil hlavu a přes to už nejel vlak. Proto se mi veškeré další konverzace s ním na téma dítě, zdály již zbytečné a tak trochu jsem na něj rezignovala a nechala ho, aby si šel svou vlastní vysněnou cestu. A teď řeším vnitřní otázku, zda se vydat tou jednodušší cestou či tou správnou cestou. Obě jsou hodně těžké a obě pro mě budou bolestivé. Já jen teď musím zvážit, zda budu na tolik silná, abych se o dítě postarala i přes všechny překážky. Prostě zda budu mít dost sil! To je vše. A nevěřila jak jsem schopna čelit jiným názorům, vždy jsem jednala jen podle ostatních. I u prvního potratu to bylo jen a jen kvůli němu. Vždy jsem vše dělala jen kvůli ostatním, nikdy nic kvůli sobě. Proto jsem psala, že jestli se rozhodnu si dítě nechat nebude to mé miminko nebo naopak mé rozhodnutí. To neznamenalo, že jsou mi vaše názory ukradené a že se tu snažíte o nic. Já si všeho, co kdo zde napsal vážím a beru v úvahu!! Děkuji za pochopení.

Koukám na dítě peníze nejsou, ale desítka sem tam na potrat je vždycky Jo jak na běžícím pásu jdi i po třetí..celkem mě zaráží kolik uživatelek tady radí pro potrat. Ono je to asi normální, že? Chudoba? To budete chodit několik let na potraty, aby jste zjistili, že za deset let jste stejně chudé jako před tím? Je ti 22, jsi dospělá a zdravá můžeš makat. Nejsi jistě první ani poslední, která nemá cestu vymetenou. Nejlepší antikoncepce je nesouložit Pokud nedokážeš otce toho dítěte udržet začni hledat intenzivně jiného máš na to času dost. Lepší dát tomu šanci než zase chodit na potrat a jak sama píšeš. Jednou toho můžeš dost litovat.

Ještě bych chtěla říct, že ženy jsou docela zvrácené. Nevím co je pro vás úspěšná kariéra dámy, ale vsadila bych všechno, že většina té vysněné kariéry ani nedosáhne. Možná za pár let jí někdo přihodí o dva litry navíc. Otevřeně jsem proti potratům a radit cizí ženě jen tak, ať si na ten potrat odskočí? Nevěřím, že ve svém věku nemá možnosti jak se s tím poprat.

Reaguji na Endriju: Ahoj, děkuji, v mnoha věcech máte pravdu. Jen žena je schopna nést takové břemeno a vše v plné síle zvládnout. Moje maminka je nejlepší osoba na světě. První dítě měla ve dvaceti, které ji poté rodina jejího tehdejšího manžela nechala odebrat, když se rozhodla jej opustit, to je moc složité, to nebudu rozepisovat. Ale celkově má maminka 4 děti, ale také má za sebou bohužel 4 potraty. Musím říci, že tuto hrůzu jsem se dověděla až když jsem jí sdělila svou nynější situaci. Vůbec nechápu jak mohla prodělat 4 interrupce a všechno to jak psychicky, tak fyzicky zvládnout. A přitom má 4 děti. Má mamka je silná žena, to jsem věděla vždycky. Život ji házel pod nohy jen klacky a ona vždy vše zvládla. I vaše maminka musela mít spoustu sil a tak i já budu potřebovat spoustu sil, abych všechno ustála a dokázala vychovat dítě. Co teď řeším je otázka, zda tolik sil mám, sama, s minimem... To musím zvážit, zda to také zvládnu. Bohužel muži to většinou berou jako problém ženy a víc nic je nezajímá. Jsou případy, kdy dítě chtějí nebo nechtějí, ale až jej prvně spatří, tak roztají jak kostka ledu a jsou případy, kdy prostě s dítětem a nakonec i s ženou s kterou jej čekají, nechtějí mít nic společného. Bohužel tento případ postihl mě a já se s tím budu muset vypořádat. Musím zvážit, zda to dokážu.