Nevím, jestli poslechnout rozum nebo srdce.

První chybu vidím v tom, že nefunguješ sama za sebe, ale všechno ve tvém životě se točí kolem něj. Z čeho pak logicky vyplývá, že ti vadí, když on na tebe nemá čas, je s kamarády a tak dál. Nediv se mu, že tě pomalu začíná obcházet, zbytečně ho dusíš a on pak hledá odreagování jinde To, že máte rozdílné povahy nemusí být na překážku, důležité je, aby každý z vás měl svůj život, z čehož se pak odvíjí to, že se na sebe těšíte, máte si co vyprávět a jste pro sebe stále zajímaví. Samozřejmě to chce mít i nějaké společné zájmy a dávku vzájemné tolerance. Člověk by měl vždy nejdřív začít sám u sebe a to platí i v tvém případě. Zaměř se na svůj život, svoje záliby, jiné lidi.Pokud u sebe nic nezměníš a tvůj přítel bude i nadále středobod tvého vesmíru, růžově bych to fakt neviděla

Reaguji na CarolS: zcela s tebou souhlasím.

je to tak. Já když jsem byla s přítelem a taky jsme byli furt spolu, tak jsme si brzo lezly na nervy. Byly jsme hodně rozdílní, ale právě byl můj první a já jsem i pak ho tahala ven mezi lidi se svými přáteli, ale když jsem pak zjistila, že mi ty kámošky svádí, tak jsem se pak cítila jako debil
Najdi si přátele, koníčky a nevis na něm. Pak si tě bude taky vážit.
Hele tak at si jede s kámošema, je tedy trochu smutné, pokud jste spolu mluvili o těch dvou týdnech co máš volno v práci a o té plánované dovče a on to pak zazdil, či sis to jen plánovala ty. A že on sám tě nepozval mezi přátele a co říct sama? Můžu jít s váma? Neseznámil bys mě a tak? Jasně, že jsi proti nim, neznáš je, ale mohou to být fajn lidé a poznáš přítele zase z jiné stránky.

Ve vztahu je to podle mě vždycky tak, že jeden je prostě trochu na "koni" a to je nyní tvůj přítel.. A ty jsi takovej hodnej pejsek a řídíš se podle toho jak on píská.. Což jak vidíš je špatně.
Já to tak znám taky, z bývalého vztahu. Ex hodně sportoval, byl na tom doslova závislej, takže moc volnýho času nebylo a když jo tak jsem chtěla abychom byli co nejvíc spolu. On se pak už začal cítit asi jak v kleci, no zkrátka ten kluk to vycítí a myslim si, že je pak ještě víc "obrněnej" a holka se pak víc trápí. (Neřikám, že to nemůže být naopak)
Teď už mám nového, který mi příjde, že je něco jako já v tom dřívějším vztahu.. A řeknu ti že to je pro mě teď úplně jiný, takový svobodný.. nehádavý, nevyčítavý..! S ex jsme se na rozchodu tak nějak dohodli, oba jsme veděli že my dva pro sebe úplně nejsme. Ale chápu, že takový rozhodování bolí..
Řekla bych, že je velká škoda, že se s jeho kamarády neznáš, mě by to třeba bylo líto.. Třeba by se ještě lecos změnilo..Držím palce.

Chlap sa svojich priateľov kvôli žene nevzdá, to by bol blbec. Priateľov je na svete málo a žena je na každom kroku. A rozhodne nemôžeš v 21 plánovať budúcnosť. Nájdi si v Prahe nových kamarátov a zabávaj sa s nimi. Si moc závislá na chlapovi. Čím menej času spolu budete tráviť, tým viac si budete vážiť jeden druhého.

Byla jsem ve vztahu v tvoji kůži, teď jsem v roli tvého přítele. Můj přítel je zlatý, zodpovědný, myslí na mě, když se sejdeme doma, tak se ptá, co bylo v práci, co jsem měla k obědu... A mě to někdy neskutečně štve. Má svojí práci, ale nemá koníčky, takže když si jde zahrát volejbal, tak ho v podstatě nutím, aby šel pak na pivo, nebo aby vůbec někam chodil. Oceňuju jeho péči a zodpovědnost, ale jsem o 10 let starší než vy, mám malý dítě, takže už přemýšlím jinak. I tak ale někdy upřednostním svůj koníček před ním. Upřímně, v tvém věku bych se poohlédla po někom, kdo tvoji péči a lásku ocení a pro koho nebude svazující přítěž dělat kompromisy a myslet na vztah. On se zjevně přizpůsobit nechce a ty jsi nešťastná. Přece se nechceš měnit kvůli někomu, kdo není ochotný udělat to samý pro tebe.

Reaguji na CarolS:
Myslím, že máš nejpřesnější názor ze všech. Bohužel to všechno moc dobře vím, dokonce loni to bylo taky z části, že jsem ho přesně takhle dusila. K mé smůle v Praze nikoho neznám a těžko se seznamuji...dřív jsem ráda chodila na párty, bavila se...ale postupem střední se to omezilo a na vysoké potom vytratilo....jak jsem psala, stěhuju se a chci si pořídit toho pejska...abych si tolik nelámala hlavu s tím, když on nebude mít čas..a taky k holčině, která je od koní jako já a je taky z Přerova(tím pádem myslím, že máme i společný vkus na lidi a věřím, že se s ní mezi ně dostanu..)

Reaguji na jersey:
Co se týče toho volna, tak jsem mu to říkala dlouho dopředu, kdy jsme se o společné dovolené ještě nebavili a pak chvilku předtím, než mi řekl o té své dovolené on sám...ale asi po něm nemůžu chtít, aby si to hned uvědomil...v tomhle bych řekla má bohužel čistý štít..a s tím seznamováním...já je znám, ale viděla jsem je 1..2x max...a vím, že si s nimi nemám co říct...jsou to lidi z bohatých rodin, holky co dělají modeling..chodí se nezávazně bavit, další má starého, ženatého, bohatého přítele asi víte kvůli čemu...a s takovýma lidma si já bohužel vůbec nerozumím...a on to sám ví a tím se brání...že bych si tam s nimi neměla co říct...já tomu rozumím, bylo to nejen kvůli němu, aby si ode mě tak nějak odpočinul...ale i kvůli mně, která by tam seděla na bobku a čuměla..ale to mě dovádí k tomu, jestli to má nějakej význam být spolu...

Reaguji na Bejbiss:
Přesně s tebou souhlasím...mám kamaráda, který chodil se slečnou a byl až šílený...tenkrát ona byla ta na koni...a on žárlil téměř na vše, když byla pět minut bez něj..ještě zpátky k těm jeho kamarádům...upřímně myslím, že mě ani mezi ně nechce...právě proto, že na něm tak visím...stačí, že si ode mě mezi nimi "odpočine"...

Reaguji na Majka69:
A já bych to po něm nemohla ani chtít, aby se jich vzdal! Ale oni to nejsou přátelé v pravým slova smyslu...jsou to spíš kamarádi. Přátelé, které má hrůzu let a vídá se s nimi stále znám a myslím, že s těmi si rozhodně mám co říct...ale tohle jsou lidi, se kterými si prostě jde zapařit...co se týče plánování budoucnosti..myslím, že se jí snažím minimalizovat...první rok jsem se dokonce o tom nedokázala ani zmínit, abych ho tím nevyplašila..a co se týče toho čím míň spolu budeme...asi bych taky úplně nesouhlasila...to, že bydlíme v jednom městě a viděli bychom se třeba jednou do týdne mi přijde spíše smutné, než nějaké řešení...ano, když jsem za ním jezdila jednou za 14 dní, tak to bylo něco..v podstatě jsme se hned po odjezdu těšili, až se zase uvidíme...ale už jsme spolu dýl a jsme starší a myslím, že abychom se viděli co nejméně není správná filozofie vztahu...omezit ano, ale ne se nedejbože vyhýbat společnému volnu.

Reaguji na Étoile:
On by v podstatě taky chtěl, abych si našla přátelé a koníčky a snaží se mi pomoct a chápu jeho důvody, musí ho to šíleně dusit...a hlavně v jeho věku, ale pro mě je to složité...koníčky mi taky skoro všechny opadly, přátele ani kamarádku si nemůžu pořádně najít...ve škole jsem jen sporadicky a v práci s maminkama si taky moc nerozumím..a jsem si jistá, že moc dobře chápe, že je těžké si někoho najít a proto se snaží být s tím OK, ale jde vidět, že se ten problém na povrch dostane. A přesně to, že se sama nechci kvůli někomu měnit je věc, která vysvětluje všechno ostatní...protože já se nechci scházet s lidma, s kterými jsem si téměř jistá, že si nebudu vůbec rozumět jenom proto, aby on měl dobrý pocit, že se taky chodím bavit....na druhou stranu bych to chtěla sama ještě zachránit. Myslím, že vzhledem k jeho povaze a jeho bývalým prioritám se dost snaží a dost se změnil, aby mohl být se mnou...ale abychom se pak netrápili oba a nebylo by lepší jít o dům dál...ve finále jsem takový zbybělec, že to neudělám...

Každopádně vám všem moc děkuji, myslím že přesně tohle jsem potřebovala slyšet...kamarádky mi sice poradí, ale mají zkreslený úhel pohledu..a nedivila bych se, kdybych jim to já sama zkresleně podávala..tohle jsou střízlivé, věcné rady, které jsem vlastně celou dobu věděla, jen jsem je potřebovala slyšet. Jak říkám, snažím se na tom pracovat, nevím jak to dopadne. Na jednu stranu se nechci scházet s cizími lidmi, jen kvůli tomu, aby měl dobrý pocit on..na druhou stranu bych se nad tím měla zamyslet a dělat to pro sebe...protože pokud se s nimi scházet nebudu a nebudu aktivně kamarády vyhledávat, tak se mi taky pak stane, že on mě opustí a já se z toho celá zhroutím, protože najednou zůstanu úplně sama...

Na každém druhém vlálnu se řeší jedno a to samé pouze to má vždy jiný nadpis, podstata je však stejná zůstat či odejít.Nevím proč hledáte odpovědi na diskusi , tam je přeci nedostanete, nikdo jiný to za Vás nerozsekne to musíte vy sami. Jakákoliv pochybnost je podle mě intuice , že něco není v pořádku. Tak proč neustále přes všechny pochybnosti a strachy se svými partnery zůstáváte? Pokud přeci můj partner nesplňuje to co od něj očekávám nezůstávám s ním kvůli tomu , že mě má rád nebo jen proto , že nechci zůstat sama, protože nemám kam jít atd atd. Podle mě jsou to jen výmluvy , protože na svém životě nehodláte nic změnit proto se radši za cenu vlastní nespokojenosti držíte vztahů , které jsou absolutně neplodné a bez perspektivy do budoucna.

Reaguji na mikkýsek:
Na jednu stranu velké ANO, proč zůstávat s někým, kde citím určité pochybnosti...na druhou stranu velmi nesouhlasím. Myslím, že si všímám spoustu lidí a párů kolem sebe(jsem taková věčná porovnávatelka)...a nemůžu říct, že bych znala dokonalý pár...myslím, že v dnešní době je luxus mít někoho, kdo vás má rád...
co se týče toho, že hledám odpověď tady...všem kamarádkám a známým na které se obrátím mi dají dost zkreslenou odpověď protože ať chci nebo ne, taky jim to podám zkresleně...a já chtěla nezaujatou odpověď, protože ač mi to tady nikdo nerozsekne, holky mi otevřely oči a ikdyž jsem to věděla, potřebovala jsem to od někoho slyšet a teď vím, jak chci postupovat...někdy si prostě člověk neví sám rady a potřebuje nakopnout

To je nějaká obhajoba ? . Já znám plno párů , kteří žijí v poklidu a pohodě. To , že ty žádné neznáš v tvém okolí přeci neznamená , že neexistují.

luxus je to možná pro ty , kteří zůstávají ve vztazích , které jim nějakým způsobem nevyhovují . Co dáváme to také dostáváme zpět.

Reaguji na mikkýsek:
Netvrdím, že neexistují...jen to není běžné jak by se zdálo. Ano, znám pár, který se pro sebe snad narodil...ale je to spíš výjimka, která potvrzuje pravidlo. Každý má nějaký neshody, ať menší nebo větší a je to součást soužití...Prostě v tomto směru očividně zastupujeme každá úplně jiná stanoviska a obávám se, že se nikde nesejdou. Proto bych to už nechala být

Holka......stejně to kazdej udela podle sveho...rady nerady..člověk se musí spálit..sama ve správný čas budeš vědět co delat...ze zkusenosti vim,ze chlapi se nedaj moc predelavat...pokud jim na tobe ale zalezi,zacnou se chovat lepe ..pokud ten tvuj nezacal a nezacne ani potom,co jsi mu řekla co ti vadi,bez od nej pryc...chlapu jeste bude..ja osobne si myslim podle toho co pises,ze to nema moc cenu..chlapi maji vetsi zajem o nedobytne holky ...je vetsi pravdepodobnost ze kolem pujde sukne a jemu se zachce dobrodruzstvi...jeste s tema povedenejma kamosema..to vis ze je spokojenej kdyz ma doma holku,co se o nej stara...ale mela by ses vic seberealizovat a kaslat na nej trosku..ale do vztahu ti nikdo nevidi....delej to,co ti radi spise rozum nez srdce...tot muj nazor..

To je slušně sebevědomá rada , ale najít vyhovující vztah se taky nemusí podařit nikdy . Já dávala hodně a nedostala zpět skoro nic .