Už 4 roky chodím s chlapom, ktorého veľmi milujem, a ani raz za celý ten čas som nezapochybovala o tom, že on je ten ,,pravý,,. Som, alebo bola som si úplne istá, že s ním chcem stráviť zvyšok života a založiť si rodinu.
Popravde často som čítala v rôznych časopisoch, príspevkoch, alebo počula od kamarátov, že vo vzťahu prídu občas chvíle, kedy sa treba posunúť a urobiť krok vpred, ak viete, čo tým myslím. Napríklad zoznámiť vášho priateľa s rodičmi, ísť na prvú spoločnú dovolenku, zásnuby a tak ďalej.
Pravdepodobne náš najväčší problém je ten, že sme sa spoznali veľmi mladí(ja 18,on 21) a on ma už po roku požiadal o ruku. Neboli to klasické zásnuby, ako keď muž dá romantickým spôsobom žene prsteň a o pár minút už začnú plánovať svadbu, ktorú zrealizujú o polroka na to. Jednoducho sme si povedali, že je to len symbol toho, že raz, o pár rokov sa vezmeme, pretože sme sa tak definitívne rozhodli, ale zároveň sme si plne uvedomovali, že svadba v nejakom krátkom čase neprichádza do úvahy(hlavne pre náš vek, ale aj ďalšie veci, ako napr. peniaze, bývanie, škola a podobne). Takže sme ďalej fungovali zasnúbení, svadbu sme takmer vôbec neriešili. Začali sme sa o tom baviť asi tak polroka dozadu. Dohodli sme sa, že by sme to mohli zrealizovať po mojej škole, t.j. ďalší rok v septembri. Povedali sme to aj rodičom, s tým, že nám s počiatočnými výdavkami pomôžu, a mali sme zabezpečené aj provizórne bývanie s minimálnymi nákladmi s tým, že za pár rokov si našetríme a vezmeme si hypotéku, alebo rovno možno aj nejaký byt kúpime.
Pred pár týždňami mi však priateľ povedal, že nevie, či už je na to pripravený, uistil ma, že ma stále veľmi ľúbi, a v žiadnom prípade si to nerozmyslel, ale že by chcel ešte počkať nejaký ten čas - ako dlho, to mi ani nepovedal. Ako dôvod uviedol to, že nemá dobrú prácu, ktorá ho veľmi nenapĺňa, ani plat nemá najlepší, a chce to zmeniť...jednoducho vraj má pocit, že v živote ešte nič nedokázal a chcel by ešte pred svadbou. Je to zložitejšie, on pracuje v rodinnej firme, ktorú založil jeho otec, a vždy mal tak trochu aj pocit, že je nedocenený. Plus okrem toho ešte aj tancuje takmer odmalička, a začal mať zdravotné problémy, takže nevie, či bude môcť ďalej tancovať a dokončiť to, čo chcel.
Na jednej strane ho chápem, ale na druhej si nemyslím, že by to bol dôvod na odloženie svadby. Vždy som ho v práci podporovala, a myslím, že všetko to môže dosiahnuť, aj keď budeme už spolu. Chápem, že chlap môže byť aj trochu frustrovaný z toho, že nemôže hneď po svadbe postaviť pre seba a svoju ženu rodinný dom, kúpiť auto a ďalšie veci s tým spojené, ale mne na tom nikdy nezáležalo. A v tejto dobe je to myslím úplne normálne,
Počas celého nášho vzťahu sme si preskákali množstvom problémov, keď sme sa spoznali, boli sme úplne odlišní ľudia, s totálne rôznymi záujmami ale v priebehu času sme sa vedeli úžasne zosúladiť a tie spoločné záujmy sme si našli, dokonca mám pocit, že tým, akí sme odlišní, sa aj perfektne dopĺňame a vieme si navzájom toho dať veľmi veľa. Aj to, že sme boli(a stále sme) dosť mladí, nikdy nám to neprekážalo a spoločne sme si užívali, nezaškatuľkovali sme sa niekde doma pred telku, ale vždy si plánujeme rôznorodý program, aby sme sa nenudili, máme kamarátov, s ktorými chodíme von a podobne. A uistila som ho, že to nechcem meniť ani po svadbe, a nebudem mu nikdy brániť ísť niekedy na pivo s kamarátmi, lebo ja sa tiež nechcem vzdať toho svojho voľného času a vlastných zaujmov.
Mňa to ale strašne ponížilo a zranilo, keď mi o tom povedal. Neviem, v čom sa stala chyba, ale už dlhšie cítim, že sa musíme ďalej posunúť, lebo inak to nepôjde.
Povedala som mu, že tak môžme počkať tak polroka, nerozprávať sa o svadbe vôbec, a do toho času zmení prácu. Má totiž jeden podnikateľský nápad, s ktorým mu pomáham, a chceme ho zrealizovať. S tým, že vyskúša niečo nové, čo ho veľmi baví.
Lenže fungujeme už tak vyše dvoch týždňov, a veľmi trpím, neustále na to musím myslieť, okrem toho poníženia sa veľmi bojím, že čo ak o ten polrok mi povie, že je na tom takisto a nechce sa ešte ženiť. Nemôžem kvôli tomu spať, každý večer zaspávam s plačom, rozplačem sa aj pri každej zmienke o svadbe, alebo keď vidím moje kamarátky, ako sa postupne vydávajú. Snažím sa to pred ním úplne maskovať, nechcem aby mal pocit, že ho psychicky vydieram alebo sa ho pokúšam nejak zmanipulovať.
V živote som nebola v ťažšej situácii, a to sme mali už poriadne problémy, ktoré sme spolu prekonali. No cítim, že s týmto sa musím vysporiadať sama. Cítim, že ma to už ubíja, a viac ako do toho ďalšieho roka, čo sme sa mali brať, nedokážem normálne fungovať vo vzťahu, napriek tomu,že viem, že ma ľúbi, ja jeho tiež a že raz by sme sa určite zobrali. Prosím Vás, mal niekto podobný problém? Ani neviem, či som to dobre opísala, nechcem vyznieť ako nejaká manipulátorka, ktorá chce dostať toho svojho rýchlo do chomúta. Len cítim, že som na manželstvo stopercentne pripravená, a neviem, čo ďalej, keď on nie.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
4 roky v krásnom vzťahu - ja sa chcem posunúť ďalej, on nie, čo mám robiť?
Myslím, že to moc řešíš. Jste oba ještě velmi mladí a není kam spěchat. Na články v časopise bych se vykašlala a nechala bych to vyvinout samo a hlavně bez násilí! Jednou by ti partner mohl mít za zlé, že jsi ho do svatby dotlačila. Vůbec nerozumím, proč kvůli takové věci brečíš, s partnerem máte hezký vztah, evidentně se milujete a klape vám to. Přestaň tlačit na pilu, než si to pokazíš a budeš mít důvod brečet 
Poslat SZJá myslím, že je úplně normální, že se Tvůj přítel nechce v 25-letech ženit, když nemusí 
Rozhodně ho nenuť a citově nevydírej, jinak z toho vašeho pohodového vztahu vyrobíš past na ženicha, z které se bude snažit tvůj přítel uniknout.
Na druhou stranu: Říkáš, že už jste překonali mnoho horších problémů. Přesto vidíš váš vztah jako krásný a bezproblémový. Není možné, že Tvůj přítel to tak idylicky nevidí? Že ho třeba ty problémy trochu odradily a není si jistý, že jste opravdu jeden pro druhého "ten pravý" ? Víš, my tady nepoznáme, jaký je doopravdy váš vztah, takže těžko můžeme usuzovat, kde je problém, pokud vůbec nějaký je..
Každopádně, pokud tě jednou někdo bude žádat o ruku, měl by to udělat spontánně a s pocitem, že manželství s tebou bude to nejlepší, co by ho mohlo potkat. Nutit do toho někoho, kdo se zřejmě (zatím?) ženit nechce, se nevyplácí 
Cituji minax: Len cítim, že som na manželstvo stopercentne pripravená, a neviem, čo ďalej, keď on nie.
Počkej, až bude také připravený. Nebo co řešíš? To, že ty jsi připravená snad neznamená, že se z toho všichni včetně partnera musí zbláznit.
A vzhledem k tomu, jak vyšiluješ a nejsi schopná zpracovat odlišný postoj své drahé polovičky, tak bych to s tou tvojí připraveností neviděla zas tak zářivě.
Netlač na pilu a dej tomu čas. Svatba není hračkářství a ženich není kyblík, který si můžeš vydupat.
Možno som to nenapísala práve najlepšie. V živote by som svojho partnera netlačila do ničoho, a už vôbec nie do svadby. Ako som písala, s ním to momentálne vôbec neriešim, len cítim, že je to môj vlastný problém, s ktorým sa musím vysporiadať. Takže nič si nevydupávam ani nevynucujem. A áno, stále ten vzťah považujem za krásny, možno práve preto, že sme toho spolu veľa prekonali a vždy nás to zblížilo ešte viac.
LadyMiss, to, že sa človek chce posunúť vo vzťahu ďalej, neznamená, že si človek potrebuje niekoho k sebe priviazať, alebo sa nudí. Asi sme sa zjavne nepochopili. Len si myslím, že po určitom čase sa človek musí zastaviť, a povedať si čo ďalej a rozhodnúť sa, a to neplatí len vo vzťahoch, ale v čomkoľvek inom. Bohužiaľ, bola som svedkom, že viacerým ľuďom aj v mojom okolí sa rozpadol vzťah práve z toho dôvodu, že nikam nenapredoval.
Ďakujem však za príspevky, dalo mi to dôvod na uvažovanie a iný uhol pohľadu. Nemyslím si však, že je zlé, ak človek začne uvažovať nad niečim takým.
Za 4 roky ste neboli na spoločnej dovolenke? 
Dovolenka je najlepší spôsob, ako spoznať všetky zákutia toho druhého a ukáže sa pevnosť vášho vzťahu a tolerancia. Na spoločnú dovolenku (bez kohokoľvek iného) má ísť pár čo najskôr.
Čo za blbý cieľ je svatba? Svadba ti nezaručí štastie, zdravie, deti, peniaze ani chlapa na celý život. Svadba je len spôsob, ako si žena (vo svojej hlúpej naivnej predstave) pripúta chlapa k sebe. Vyše 40% rozvodov sa deje aj pre to, že svadba nie je tá cool a super vec. Chlap sa do svatby ponáhľať nebude. Priemerný vek chlapov, ktorí sa ženia na SVK je cez 30 rokov.
Vypusti svadbu z hlavy, je to len hlúpy papier pre ženy, ktoré sa boja, že ostanú samé. Čo môže byť krajšie, ako keď ťa chlapo požiada sám o ruku (a iné časti tela)?
Tu jeho žádost o ruku na začátku vztahu bych nebrala nijak vážně, zvlášť, když sama píšeš, že jste to brali jen jako nějaký "symbol" toho, že spolu do budoucna počítáte. Podle mě ti to tenkrát řekl jen v návalu zamilovanosti a s vědomím, že to stejně není tak horké. Ty ses k tomu ale evidentně upnula a počítala s tím, zatímco jemu se to podle mě uleželo v hlavě a postupem času se tomu prostě brání, protože teď, kdy už by to mohlo být aktuální, se na to třeba ještě necítí. Tím pádem bych ho do ničeho opravdu netlačila a hlavně by ses měla trochu vzpamatovat, protože brečet kvůli něčemu takovému po večerech mi přijde hloupé. Souhlasím s tímto :
Cituji Lucie1983: Přestaň tlačit na pilu, než si to pokazíš a budeš mít důvod brečet
Cituji minax: Prosím Vás, mal niekto podobný problém?
Něco podobného.. přítel se chce ženit, já se do vdávání neženu. I když ho miluju, tak se k tomu nějak nedokážu přesvědčit.
Cituji minax: Mňa to ale strašne ponížilo a zranilo, keď mi o tom povedal. Neviem, v čom sa stala chyba, ale už dlhšie cítim, že sa musíme ďalej posunúť, lebo inak to nepôjde.
Proč Tě to ponížilo, smím-li vědět? Osobně bych byla ponížená víc, kdyby si mě teda vzal a po pár letech následoval rozvod. Vyčítala bych si, že nebyl připravený a já to po něm chtěla.
Cituji minax: Pravdepodobne náš najväčší problém je ten, že sme sa spoznali veľmi mladí(ja 18,on 21) a on ma už po roku požiadal o ruku.
Nechci být nějaká jedovatá, ale tohle není nic výjimečného.. alespoň v mém okolí ne. V zamilovanosti kluk "požádá o ruku", a pak neví, jak z toho. Ne, že by si Tě nechtěl vzít, to nemyslím, ale možná to bylo moc unáhlené a pokud se na to ještě necítí, tak je zbytečné to lámat přes koleno.
Proč se vůbec chceš tak strašně moc vdávat? O jaké posunutí ve vztahu má jít? Svatba nic nevyřeší, co je pevné, vydrží, co rozbité, stejně později spadne.
Galerie obrázkůmoderátorka
Tak předně jak už tu zaznělo, tu žádost o ruku bych fakt nijak horce nebrala....Dle mého má smysl se zasnoubit když člověk hnd začne plánovat svatbu. Takové to zasnoubíme se a za pár let se vezmeme je dle mého dost mimo.......Kamarádka byla takhle zasnoubená 5 let (dokonce i s prstýnkem) no a loni se po sedmi letech rozešli......A to už šetřila na svatbu Takže bych se k té "žádosti o ruku" tak neupínala......
Z úvodního příspěvku jsem moc nepochopila, jestli spolu bydlíte....Jestli ne, tak je to možná ten krok dopředu, který potřebuješ......
Já osobně teda svatbu za zbytečnou a přežitou nepovažuji, má pro mě svůj vá´ýznam ( a můj partner ho zná), ale Vy jste opravdu ještě hodně mladí, tak bych to zatím nechala plynout a uvidí se......
To by mě zajímalo jaký je ideální věk na svatbu podle ostatních tedy? Život není nalinkovaný. Nikdy nevíš co se kdy stane. Spíš si říkám jestli si to s tou svatbou s tebou nerozmyslel. Já to mám tak, že jak do 5let nepřijde svatba, tak nevěřím tomu, že přijde později. Jasně může se stát je hodně lidí, kteří spolu jsou x let bez svatby, ale já znám z okolí spíše ty příběhy, kdy ženská chtěla svatbu, rodinu, malovala si tu budoucnost a on po x letech pořád nic. Pak se rozešli a do půl roku si bral jinou s kterou čekal dítě 
Tím tě nechci strašákovat. Tak mu dej ještě čas, užívej si co mezi sebou máte a zkus to na něj třeba za rok, ale doprošovat se chlapa o svatbu to není zrovna na úrovni. Jinak já jsem zastánce svatby.
Cituji EleanorWoods: Pak se rozešli a do půl roku si bral jinou s kterou čekal dítě
Takových případů znám tolik, že jsem si říkala, že by to stálo za věděcké zkoumání
Cituji EleanorWoods: užívej si co mezi sebou máte a zkus to na něj třeba za rok, ale doprošovat se chlapa o svatbu to není zrovna na úrovni.
Zkus na to nemyslet, nelpět a neupínat se na svatbu jako na jediný cíl. Já zažila pár holek, které byly svatbou skoro posedlé a to protějšek dokonale otráví. Čím neříkám, že je to tvůj případ, ale je škoda, aby ses tím trápila. Nech tomu volný průběh a uvidíš, třeba budeš příjemně překvapená
Zkuste se sestěhovat, pokud spolu nebydlíte (z úvodního příspěvku jsem to nevyčetla)
moderátorka
Cituji EleanorWoods: To by mě zajímalo jaký je ideální věk na svatbu podle ostatních tedy?
Ideální věk? Neexistuje, ale je fajn, když má člověk dodělanou školu a partner vydělává Plus u chlapů většinou trvá, než se trochu "vybouří" a smíří s představou usazení se......
Cituji EleanorWoods: Já to mám tak, že jak do 5let nepřijde svatba, tak nevěřím tomu, že přijde později
Tak takhle to beru u lidí, kteří se poznají dejme tomu po 20, 25, kdy už jsou samostatní, brzy spolu začnou bydlet apod. Ale u lidí, co se dají dohromady v 18 bych těch 5 let jako striktní neviděla, většinou totiž spolu začínají žít až později, tj. ta změna přijde i bez svatby.........
Jinak jsem taky zastánce svateb Osobně bych ve svém věku (26) víc než 5 let fakt nečekala (a partner to ví...netajím se tím). Myslím si, že stačí s tím druhým cca rok bydlet, aby člověk věděl, jestli s ním chce strávit dalších x (desítek) let nebo ne........A holka většinou čekat nemůže, nemůže mít děti v 55.........
Cituji bakalářka: Ideální věk? Neexistuje, ale je fajn, když má člověk dodělanou školu a partner vydělává Plus u chlapů většinou trvá, než se trochu "vybouří" a smíří s představou usazení se......
Právě o tomto si myslím, že nejlepší je, když je chlap postaven před hotovou věc než mu dávat spoustu času a čekat. Vzhledem k tomu, že muž je schopen oplodňovat do 70 let a žena je nejvíce aktivní kolem 25 roku a její krása vadne zatímco muži se dnes žení třeba až kolem 40ky, tak je na místě aby toto téma žena řešila. Když jsou lidi mladí, tak nad majetkem a co by kdyby tolik nepřemýšlí. Když někdo žije do 30ti let sám, tak se mu pak těžko začíná žít s někým a je vybíravý a pořád řeší vady na tom druhém. Nedávno jsem se o tom bavila s kamarádkou, která už má dítě a říkala, že její kamarádky kolem 30ti plaší maximální rychlostí aby někoho uhnaly až se toho ten chlap děsí. A ony zase hledají chyby na tom druhém. Nemůžu s ním mít dítě, protože má velký nos, nohy do O apod. Každého věc, ale já mám třeba zase lepší zkušenosti na vztahy a rodinu s mladšími chlapy. Je to o člověku no, ale starší lidi jsou většinou zklamaní a pak hodně řeší a podezírají..Například vysoká se dá dělat úplně v pohodě i v těhotenství například. Já třeba u chlapa koukám na jiné věci než jestli má titul, protože to, že má titul neznamená, že se dokáže postarat o rodinu, ale to je téma na x hodin )
Ďakujem veľmi krásne za príspevky. Myslím, že mi to poskytlo iný uhol pohľadu a mám nad čím uvažovať. Ono to tu pôjde možno aj o to, aký má človek názor na manželstvo ako také, ja vo svojom okolí mám veľa párov, ktoré svadbu vôbec neuznávajú, dokonca sa jej vyhýbajú. Ja mám na to však opačný názor, aj keď samozrejme každý sme iný a nikoho netreba odsudzovať. S partnerom spolu nebývame, nechceli sme vrážať toľko peňazí do podnájmu, avšak každé leto bývame spolu také 2 mesiace, aj toto leto to tak bude, pretože rodičia chodia preč, tak to využívame. A okrem toho chodíme aj často niekam preč mimo domu. Síce to samozrejme nie je to isté, ako spoločné bývanie, ale aspoň na tých pár týždňov si to človek vyskúša. Bohužiaľ, trochu sa obávam toho, čo povedala EleanorWoods, že približne po tých 5tich rokoch by sa ľudia mali rozhýbať, ináč to nedáva zmysel. Neexistuje žiaden ideálny vek, aj keď si uvedomujem, že človek sa nemá kam ponáhľať, a samozrejme že ľudia, ktorí sa berú ako 20roční, ktorí nemajú doštudované, odrobených zopár brigád, asi trochu tlačili na pílu. Ale ja budem mať ďalší rok 23, priateľ by už mal 27 v čase, keď sme sa mali brať, ja školu skončenú, niečo zarobené, nakoľko popri škole zarábam a peniaze si odkladám, on tiež, takže práve bohužiaľ to mi víri v hlave.
Svadbou posadnutá nie som, aj keď uznávam, že ma láka predstava celého toho plánovania, ale určite kvôli tomu by som ho do ničoho nehnala. Asi sa s ním budem musieť vážne pozhovárať a ujasniť si jeho dôvody a rozhodnúť sa.
A prečo som sa cítila ponížene? Asi preto, že priateľ ma požiadal o ruku sám, vždy on začínal s tou témou, dokonca sa pred´tym chcel brať už skôr, a sám pred niekoľkými mesiacmi navrhol termín svadby. Po tom, čo sme to oznámili celému okoliu som sa cítila, akoby ma tak trochu zradil. Viem, že vzťahy nie sú ako v rozprávke, a pár si preskáče mnohými problémami,ale aspoň tú jednu vec, a to svadbu som si predstavovala tak trochu idealisticky, čo bola asi teda chyba.
moderátorka
Cituji EleanorWoods: Já třeba u chlapa koukám na jiné věci než jestli má titul, protože to, že má titul neznamená, že se dokáže postarat o rodinu, ale to je téma na x hodin
Tak já taky nekoukám jen na titul, ale dneska holt jdou na VŠ tak 9/10 lidí s maturitou a málokteří jsou schopní s eještě na VŠ úplně osamostatnit a živit rodinu.......
Cituji minax: Ja mám na to však opačný názor, aj keď samozrejme každý sme iný a nikoho netreba odsudzovať. S partnerom spolu nebývame, nechceli sme vrážať toľko peňazí do podnájmu, avšak každé leto bývame spolu také 2 mesiace, aj toto leto to tak bude, pretože rodičia chodia preč, tak to využívame
2 měsíce za rok nic není, teprve každodenním soužitím zjistíte, jak se snášíte...Přece jen ty dva měsíce jste si stále vzácní.....Navíc nic proti, ale dokud nebudete řešit například jak vyjdet s penězi delší dobu apod. tak stejně nezjistíte, jak se shodnete.....Nebo kdo bude nakupovat a tak...Prostě běžné starosti. Já teď jezdím k příteli každý víkend ale je mi 100% jasné, že to bude úplně jiné až spolu budeme bydlet pořád.......
Osobně si ymslím, že nejvíce by Vám pomohlo se sestěhovat - jednak si opravdu natvrdo vyzkoušíte, zda se snesete (abyste se pak po svatbě hned nerozváděli ) a jednak to naplní i Tvou potřebu po posunu ve vztahu - protož právě sestěhování se je obrovský posun.......Podnájem zvládá většina lidí tak to určitě zvládnete taky Pokud máte našetřeno, tak není problém. Osobně si nedovedu představit jít do svatby bez toho, abych s tím druhým nějakou dobu žila.
