Smazat

Život s workoholikem

Před časem jsem tu psala o svém problému se žárlivostí. Když se to utlumilo, nastal problém s přítelovým workoholismem.. Přičuchl si k penězům a v kombinaci s jeho egem a cílevědomostí vzniká něco strašidelného.

Abych navázala na předchozí deníček, k psychologovi jsem chodit nezačala. Pořídila jsem si koťátko a svou "majetnickost" nebo jak to nazvat jsem přesměrovala na něj. Trápí mě ale jiná věc, a to je to, že přítel (říkejme mu třeba S.) příliš pracuje a neví, kdy přestat.

Ne, že bych na to nějak extra věřila, ale on je ve znamení Panna - cílevědomý a plánující si pevně jde za svým cílem. Co si vytyčí, toho hodlá dosáhnout. Vlastně mu to i vychází, ve svých 23 letech a rozestudované VŠ má skvělou práci a žije se mnou v pronajatém bytu. Nemusíme se v obchodě koukat na ceny jídla, spíše na kvalitu (tím se nechci chlubit, jen popisuju současný stav). Můžeme si zajít do kina, restaurace, zajet na výlet, aniž by nám to rvalo žíly. Jenže to všechno vyžaduje čas, který on nemá.. Jeho práce ho baví, jsou tam vesměs dobří lidi, kontakty a dobrý plat. Pracuje na počítači - notebooku, na internetu. Tak se stalo, že snad krom jídla a pár hodin spánku ten notebook už nedá z rukou. Při práci komunikuje s kolegy, někdy na facebooku, někdy volají. To vše 24 hod denně, 7 dní v týdnu. Někdo zavolá v 11 večer a on nemá nejmenší problém to vzít a hodinu něco řešit. To, jak se to odráží na našem vztahu je vám asi jasné..

Problém je v tom, a to mi sám řekl, že je nenahraditelný v té práci, že to nikdo jiný neumí a nemůže za něho zaskočit. Zato když mu píšou jiní kolegové, že něco "nestíhají", tak ona je zaskočí vždy. Má i nějaké podřízené, kteří mají zadané úkoly. Vtěšinou jsou to holky. Když některá zrovna "nemůže" (jede na dovolenou, sedí v hospodě, "zapomněla"), tak to udělá za ni. A napíše ji mail v duchu "prosím, už to nedělej Klárko" a tři smajlíky k tomu. Že tím strávil on x hodin času, zatímco jsme spolu seděli v restauraci, to už nevadí.

Upozorňovala jsem ho na to, že nemůže stále jen pracovat, už kvůli němu samotnému. Dal si tedy za cíl, že bude alespoň chodit spát zároveň se mnou. To mu vydrželo asi 14 dní. Nedávno přišel s tím, že teda od 19 do 23 hod bude trávit čas se mnou. Pak přišla v práci krize a předsevzetí bylo totam. Takže ho vídám jako sedící postavu u počítače a spící postavu ráno v posteli. Když už spolu někam jdeme, po co nejdelší možnou dobu má ten notebook otevřený, protože "jen něco potřebuje udělat".

Nevím jak na něho, když je vynervovaný z práce, vylívá si to na mě (když nějaká něco neudělá, schytám to já - tady začíná moje žárlivost a vztek). Spíše se potřebuju vypsat, opakovat mu donekonečna, že moc pracuje nemá smysl. Jen jsem z toho prostě smutná, protože mám pak pocit, že jsem na vedlejší koleji.




 
arrow
profile_image
JanaSummer
od 10. 7. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Já každou krizi zatím řešila zvířátkem - mám doma dvě útulkové kočky a teď hlídám štěňátko (nebude tu zůstávat, dočasná péče). Jedna kočka byla, když odjel do USA poprvé a vrátil se mi "úplný ***** americký"... Druhé koťáko přišlo za rok - šla jsem do práce a nechtěla kočku nechávat samotnou doma. Je to zhruba rok a mám tu štěně Příští rok plánujeme svatbu Věřte mi, zvířata léčí duši, jsou výborní kamarádi a hlavně předchází partnerským krizím. A je to to skvělý výcvik pro budoucí děti.

arrow
profile_image
Doudou
od 27. 9. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Cituji brusinka91: Ale jak je možné, že kolegové na stejné úrovni vypnout umí a můžou (co by ne, když to za ně udělá on), a on ne?

Tak to vypadá jen na tu špatnou organizaci práce.

Cituji brusinka91: Pracuje v politice, ale není to přímo politik.

Tak to mi neříkej, že je nenahraditelný v té práci, že to nikdo jiný neumí a nemůže za něho zaskočit. To je buď jen jeho dojem nebo se na to vymlouvá.

Ono hodně lidí se pod práci schovávají. Nemají nic jiného, žádné koníčky či zájmy a bojí se třeba nudy.

arrow
profile_image
Doudou
od 27. 9. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Cituji LadyMiss: právě práce tim koníčkem

Toho bych se bála. Co když ta práce skončí? V tomto případě kór jestli se to týká politiky, tam je to o to víc nejisté.
Může se pak z toho celýho složit, hl. když si připadá nenahraditelný.

Jasně, že práce člověka musí bavit a naplňovat.

arrow
profile_image
Majka69
od 16. 1. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Každý je nahraditeľný, či už v práci alebo vo vzťahu. Ak by bol naozaj taký nenahraditeľný, tak by povedal, že bude pracovať 6h denne a chce pridať 20% k platu. Hneď by letel Žena býva u muža na druhom mieste (po ňom samom), ale ty si minimálne na treťom. Pokiaľ chceš byť zodpovedná za to, že tvoje deti budú vyrastať bez otca, tak prosím. Žiadne peniaze na svete nevynahradia úplnú starostlivosť obidvoch rodičov.

arrow
Neprodává v Bazaru

Reaguji na Majka69:
Majko, dobrý! Do kamene tesat!

arrow
profile_image
Falcon
od 8. 11. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

to co píšou holky je pravda o tom žádná, ale já osobně vidím hlavní problém v tomto, že tvůj přítel dělá osla ostatním, ví že když mu napíšou, že nestíhají nebo jim do toho něco přišlo a on to za ně ochotně udělá...ať ho ta práce baví jakkoli, tak tohle je hodně blbá vlastnost....a měl by s tím něco dělat...navíc takoví lidé, co rádi udělají za ostatní atp. většinou nejsou zrovna dobří vedoucí zaměstnanci a vedoucí kolektivu a málokdy povýší....bohužel znám taky jednoho takového, který je supervýkonný v práci, cokoli kdykoli udělá...jeho zaměstnavatelé to ví a ví, že kdyby odešel na vyšší pozici, tak by jim jako "pěšák" chyběl a proto ho nikdy nepovýší ...to jenom tak, že jsem si na to vzpomněla...

arrow
profile_image
amelie1111
od 8. 4. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Musím souhlasit s Majkou.
S workoholikem si idylickou budoucnost neplánuj. To byl můj ex a byla to katastrofa. Nebyla jsem na 3. místě, ale asi na 50-tém. A syn okupoval stabilně 51. místo. Před námi byla práce, obchodní přátelé, pracovní večeře, všechny asistentky, konkurence..každý zapráskaný obchoďák, co se mihnul firmou, měl přednost před rodinou. Jedním slovem: PARÁDA
Několik let jsem poslouchala řeči o tom, že 1. to dělá pro nás 2. jakmile dokončí projekt xy, přestane tolik pracovat 3. jakmile budeme mít dost peněz, přestane tolik pracovat..prachy jsme dávno přehazovali vidlemi, ale s ním to bylo čím dál tím horší
Naprosto jsme se odcizili, přišla nevěra a z mé strany naprostá averze. Dodnes ho za to nemusím, komunikuji s ním slušně kvůli synovi, ale jinak jím docela pohrdám. Za to, že nezná základní lidské hodnoty a dodnes si dělá tzv. z huby cedník. Kšefty jsou pro něj alfa-omega a rodinu si představuje jako hotel, kde přespí, nají se a oni mu tam mezi tím vyčistí oblek a vyperou košile.
Neříkám, že všichni musí být takoví, ale pokud jsi rodinný typ a potřebuješ chlapa, aby žil s tebou, pomáhal ti, podporoval tě a byl tu pro tebe, tak workoholik není zrovna dobrá volba. Některé věci jsou prostě k nezaplacení. A nekoupíš je za žádné peníze .

arrow
profile_image
saprenza
od 27. 8. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Cituji brusinka91: Problém je v tom, a to mi sám řekl, že je nenahraditelný v té práci, že to nikdo jiný neumí a nemůže za něho zaskočit.

Aby se pak z toho vzpamatoval, když mu někdo názorně ukáže, že opak je pravdou.

arrow
profile_image
Ellalea
od 26. 3. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Problém je ten, že se z tebe stává tzv. praktická vdova-žena, jejíž partner neumřel, ale naprosto neuspokojuje její partnerské potřeby. Logicky pro naplnění těchto potřeb (popovídání si, pohlazení, společná činnost, sex...) je nutné strávit spolu určitý čas, který on si pro tebe vyhradit nechce (nechci psát nemůže).
Dopadnout to taky může tak, že on zjistí, jak skvěle si rozumí s kolegyní s práce-jistě, když tam tráví víc času než s tebou. Ty můžeš svou frustraci řešit např. nevěrou, jak psala amelie1111 výše nebo se zkrátka zacyklíš v tomhle nešťastném vztahu a to, že jsi se svým partnerem ti zabrání v hledání někoho jiného.
Jediným řešením je, že s tebou bude trávit víc času. Ale jenom tam, kde je vůle, je i cesta. A nahraditelný je každý.

arrow
profile_image
JanaSummer
od 10. 7. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Nevím, jestli to tu už někdo psal, ale pokud máš dobré vztahy se svojí rodinou nebo máš blízko kamarádku, tak prostě když s Tebou nebude trávit čas od do (tak to má stanovené můj workoholik, který je schopný v práci i přespat - a když jsem odjela poprvé, tak zapomněl i kočky nakrmit), tak se seber a jeď k rodině. Myslím, že si sama uvědomíš, co je pro Tebe to nejlepší. Včera jsem se o tom bavila s mým workoholikem a jeho kamarádem a oni to prostě takto mají, jim to údajně nepřijde divné. Můj mne miluje, proto si čas přizpůsobil i mým (i jeho samozřejmě) potřebám. Nevím, v jaké pozici je ten Tvůj, ale můj je něco jako generální ředitel.

Pokud mu někdo napíše, že nestíhá (nechce se mu, je to jedno) - holt, je to boss, tak to musí dotáhnout. Ovšem sms se smajlíkem není správný trest (spíše snížení platu, odebrání prémií - prostě autorita a bububu, to samé v opačném případě - odměny !). Myslím, že je to podobný případ jako u nás - z ničeho nic je to superman na pozici. Stáhni mu MS Project A hlavně - pokud bude chtít on (ty podle mne chceš) - tak to zvládnete

arrow
profile_image
brusinka91
od 26. 7. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Moc děkuju za to co tu píšete.. Jsem z toho všeho smutná, opravdu mu přeji takovou práci, která ho baví, ale přesně jak psala Ellalea, neuspokojuje moje partnerské potřeby a jsem spíš v pozici uklízečka / kuchařka / občasná nafukovací panna. Domácnost jsem začala bojkotovat, našla jsem si kam budu chodit cvičit po práci.
Nad čím ale ještě přemýšlím je, kde je ta hranice, kdy přestanu věřit řečem typu "jakmile dodělám tuhle práci, tenhle projekt tak toho bude míň" a řeknu si, že takový vztah nemá smysl a půjdu o dům dál?
Zatím to trvá asi rok, a já mám stále v živé paměti to, jaký umí být a to že ho miluju nadevše a je tím "pravým" pro mě. Ale co když to nepřestane a já budu muset odejít?

arrow
profile_image
Adluna
od 14. 10. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Reaguji na brusinka91: Ahoj, myslela jsem si že jsem v tomhle století v téhle pozici "uklízečka / kuchařka / občasná nafukovací panna" sama, ale jak vidím tak ne.. Jsme spolu přeš 3 roky a taky plánujeme nový byt a svatbu atd, ale on 90% času tráví v práci (má svou firmu, kde je ho opravdu třeba a je nenahraditelný) Sice jim šíleně rostou obraty, peníze se sypou ale k čemu :/ Je mi 23 a čekat až mi bude 40 a konečně se svým manželem společně posekáme zahrádku před naším domkem? Jsem ráda, že je tak pracovitý a cílevědomí, ale je pravda, že chlapy se mají na 1. místě, na 2. místě jsou jeho koníčky a pak jeho partnerka.. S tou žárlivostí jak si psala v jiném deníčku to mám uplně stejné, ale já u psychologa byla a bylo to super, né že by to 100% pomohlo ale dost mi radila, co mam dělat a jak s ním mám komunikovat. On mi naštěstí moc důvodů nedává, ale já žárlím tak obecně na všechno pokud se nevěnuje mě Taky mám teď štěnátko, tak spoň nějaké rozptýlení, ale zase díky tomu nemůžu nikam ven, protože kouše vše a musím ho pořád mít na očích. Myslím, že obě máme nízké sebevědomí (co se vůči partnerovi týče, obecně ho mám celkem vysoké) a to je kámen úrazu, protože oni to ví a vyhovuje jim to. Skáčem jak chtějí, když zrovna oni mají 5 minut líbáme jim za to ruce přitom má být sakra samozřemost, že chlap chce rávit čas se svojí holkou!

arrow
profile_image
Adluna
od 14. 10. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Reaguji na brusinka91: A nejhorší je , když přijde domů a já po dlouhé době nenavařila 2 chody, tak řekne "hm, to je fakt škoda, celý den nemáš co dělat a musim si o to říkat" Ale být doma by lezlo na mozek i svatýmu! Šla bych hned pracovat (kamkoli!) ale nejde to kvůli pejskům a ještě jiným věcem min půl roku

arrow
profile_image
brusinka91
od 26. 7. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na Adluna: To je smutné Já teda do práce chodím, ale nenosím si ji domů (teda snažím se) a i tak mi chybí. Ty to máš ještě horší když jsi celý den doma a čekáš na něj jako na smilování a ono pak zklamání..
Jaké štěňátko máš, jestli se můžu zeptat?

arrow
profile_image
Adluna
od 14. 10. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Reaguji na brusinka91: Máma i kámošky říkaji, že jsem ve zlaté kleci, ale ta klec zase tak zlatá není :/ chci tim říct, že kabelčičiky, šatičky a parfémky si nekupuju (neobjednávám) každý týden.. mám jen kapesné na to potřebné. Je dobrý, že v té práci se aspoň nějak rozptýlíš a máš svoje finance, protože tim míň jsi na něm jakoby závislá. Stěnátko máme už druhé, obě jsou fenečky Stafbullteriérky, jedna pruhovaná, druhá zlatá (13 měsíců a 13 týdnů jsou staré) beru je jako děti I říkám, jdeme s holkama ven a né jdem venčit psy Jinak s psama je jediný opravdu strávený čas každý den, chodíme spolu ráno a večer, pokaždé spolu Málo kdo venčí psy v páru jak tak sleduju u sousedů, no ale jsem za to fakt ráda

 

Téma Život s workoholikem je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:

  • Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
  • Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
  • Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené