Miluji ho, ale nemám s ním budoucnost.

Kočko...Ber nohy na ramena a utíkej jak můžeš..Kdyby Ti bylo třeba 40 tak bych pochopila ,že to ta řešíš protože třeba mojí mamce dalo strašnou práci najít nového partnera a a stejně si narazila někoho jako máš ty akorát tedy staršího..Jsi mladá kočka a on tě akorát dostane do pěkný kaše z který už se jen tak nevylížeš.Neblbni! Jsi mladá a a takových ještě bude. Vím,že chceš bojovat ,když ho miluješ ,ale za pár let bys mohla být v pěkné bryndě a litovat zakženého mládí a života.Copak tě tohle baví? Určitě ne.Roky budou ubíhat rychle a ty pak budeš litovat.Neblázni a najdi si fajn kluka u kterého se nemusíš děsit ,že tě vyždíme.

Ahoj, jestli ti můžu poradit, utíkej od něj co nejrychleji můžeš. Píšeš že není ani vyučenej, má dluhy, nepracuje....co je to za člověka? Chlap je od toho, aby živil rodinu a donášel domů výplatu. To ho chceš živit donekonečna? Nezmění se to nikdy, ty jsi pracovitá holka a určitě najdeš lepšího, ikdyž vím že to není jednoduché se od něj odloučit, ale už jen to že má dluhy...ještě tě zatáhne jen do problémů, kašli na něj, je mu u tebe dobře to se nedivím když ho živiš a on nemusí nic...opravdu budoucnost to nemá, jak by jsi mohla založit třeba rodinu s někým, kdo ani nepracuje, z tvého platu který pokryje tak tak byt, jídlo a základní výdaje...a k tomu všemu ještě v budoucnu třeba dítě, to asi ne A nebuď blbá, znám to od lidí ze svého okolí, a nikdy to nedopadlo dobře. Drž se

Myslím, že lepší být sama než s ním na ulici

Takým ako ty by mali zobrať právo voliť. VIeš, že je to zlé, ale aj tak s tým nič nespravíš. Tvoji rodičia na teba musia byť pyšní.

Jj já lituju už teď, mohlo to skončit před půl rokem, kdy jsme se rozešli a on zůstal na Moravě, ale já blbka jsem si ho zas vzala zpátky.... a zase jsem doufala, že se to změní...

To máš pravdu Rozhodně ho nechci živit donekonečna, proto už prostě přemýšlím, jak to mám udělat.. Pro mě by bylo nejlepší, najít si byt někde jinde, menší, abych se měla ohodně líp.. i sama.. ale nic cenově přijatelného nemůžu najít.. Až něco najdu, tak se odstěhuju a ať si dělá co chce, i když mi to bude rvát srdíčko Protože nebudu vědět, co s ním je a kde vůbec je .. ale jednou toto období skončí, až se otřepu....

to určitě ano, ale jednou jsme se už rozešli na 2 měsíce a bylo to nejhorší období v mém životě.. ještě když mám rodinu a přátelo na Moravě, tady nikoho, takže jsem byla furt sama doma a viděla jsem naše fotky na nástěnce a furt jsem brečela.. Nic mě nebavilo..

Moji rodiče si myslí, že jsem blbá.... Nemají ho moc v lásce a mamka se akorád trápí, že se trápím já.... já s tím chci něco dělat, ale kde a jak začít?? Nemůžu mu přece jen tak říct, je konec zbal se a vypadni, když mi nic neudělal .. Většinou se rozchází proto, že si nerozumí, někdo někoho podvedl...

Jak začít? Normálně si s ním promluv prostě že nechceš chlapa, kterého musíš živit a když není schopný si najít normální slušnou práci, tak že se prostě budete bohužel muset rozloučit, ale že takhle žít nechceš, že si chceš taky někdy něco dopřát a né jen chodit do práce a vše platit sama, že si nemůžeš ani koupit maličkosti, které by ti udělaly radost a až si vyřeší své problémy, dluhy apodobně a uvidíš že došlo ke změně, tak se potom můžette začít dál třeba bavit, ale jinak ne....takhle bych to řešila já, je to jen už na tobě zvládneš to uvidíš, držím palce

Nechápu co takové holky jako ty od nás chtějí slyšet. Vždyť jsi žena, vyděláváš a musíš si dopřávat co ty chceš ze svoji výplaty.

Ptáš se, jestli je důležitější přítomnost, nebo budoucnost. Ty už máš ale šílenou i tu přítomost, trápáš se a on to zjevně neřeší, o budoucnosti nemluvě. Chápu, že miluješ svoji první lásku, ale pouč se z ní a postav se na vlastní nohy, na takhle velký dítě, jako je on, jsi mladá. Tohle se fakt bude zhoršovat.

Nenechávej se vysávat nějakým parazitem. Klíště taky vytáhneš...

To už jsem mu říkala milionkrát, vždycky mi nasliboval, že se změní a že si tu práci najde... říkala jsem že do té doby bude prostě něco jak pauza než mě přesvědčí, že se změnil, jenže nikdy prostě neodešel..Jako kdyby to co říkám nemyslel vážně....Možná že nepůsobím vážně nebo já nevím jako, ale říkám mu to furt, že jestli mě miluje, tak mě opustí protože mě jenom trápí a ničí mi život.... Kdyby to šlo, tak bych to hned brala aby odešel, ale sám dobrovolně prostě nepůjde, to vím.... Takže jak říkám jediná možnost je, že se prostě zbalím já a odstěhuju se....

Sama dobře víš, že to smysl nemá. Už jen to, že tvůj přítel nemaká, má dluhy o které se nestará, je mu zatěžko se i přihlásit na pracák a evidentně mu vůbec nevadí, že všechny náklady táhne jeho přítelkyně.Co dodat.

Zakládáš deníček aby ti někdo řekl to co ti rodina, přátelé... řekli milonkrát. Asi si potřebuješ pořádně natloct, aby ti svitlo. Sama víš, že to není v pořádku, proč nalháváš sama sobě, že je a snažíš se pro něj hledat omluvy. Ubližuješ nejen sama sobě, ale i tvému okolí. Jak dlouho chceš čekat? Do 30 40? To už bude většina normálních rozebraná, hledej dokud můžeš

Ne zakládám deníček, aby mi holky v mém věku (třeba s podobnýma zkušenostma) poradili, jak dál, dali radu, jak to mám ukončit atd.... Co říkají rodiče, kamarádi prostě ti co mě znají a mají rádi je něco trošku jiného, než to co říkají holky v mém věku, které mě neznají....

"K 31. 8. si najdeš řádnou a legální práci se vším všudy, nebo se sbalíš a vystěhuješ." Co je na tom tak těžkého?

Přítel měl jednu dobu také takovou podivnou práci - pracovní doba žádná, peníze také ne...a nejhorší bylo, že pořád čekal na zázrak, že se to zlepší. Nejdřív jsem si říkala, jestli se o to vůbec mám starat, když se mě to netýká (z jeho peněz nic nemám - nebydlíme spolu, nemáme žádné společné půjčky, hypotéku ani nic podobného). Ale ten pocit, že to takhle bude do budoucna pořád a já bych měla s takovým člověkem žít, nebyl zrovna příjemný.

Naštěstí ho to přešlo, našel si teď super práci, která ho baví a dokáže uživit. Opět z jeho peněz nic nemám a mohlo by mi to být jedno. Ale pokud budeme jednou spolu bydlet, je super vědět, že když nějakým způsobem přijdu o práci já, můžu se o něj opřít a naši domácnost to nepoloží. Ve vztahu by měli být zodpovědní oba, ne jen jeden.

Jen takový dovětek - mnohem víc než finance mi vadilo, že přítel dělá černotu. Jsem vysazená na všechny nepoctivé vychytralé lidi, kteří se živí podivnými obchody a nabízením pochybných produktů. Právě tohle nám v té době komplikovalo vztah mnohem víc, nedokázala jsem překousnout, že můj přítel dělá načerno. Opravdu jsem teď moc ráda, že si našel dobrou, poctivou a lidem prospěšnou práci, za kterou se nemusí stydět. Myslím, že se ani nedá vyčíslit, o kolik víc si ho od té doby vážím. Tím chci jen říct, že tady není jen ta finanční stránka, ale také fakt, že tvému příteli není cizí dělat věci nelegálně a nezákonně. To také určitě neznačí vhodného parťáka do budoucna.