VŠ prezenčně nebo práce?

Ahoj, právě řeším něco podobného. Mám dostudovaného bakaláře, ovšem v oboru, kde se velmi špatně hledá práce, mám zaměstnání, ale není to žádná supr pozice, tak mi pořád vrtá hlavou, jestli ještě nezkusit nějakou VŠ a tentokrát opravdu pečlivě zvážit obor. Ty máš nějakou konkrétní představu, co bys chtěla studovat?

no tak v první řadě je na tobě, co chceš dělat a jestli to opravdu chceš dělat a ne jen pro peníze, pak bych volila dálkově inženýra, mám kamarádky, které studují dálkově a při tom pracují

A proč nejít na kombinované studium a zároveň pracovat? Pak se nemusíš rozhodovat zda to nebo ono. Já letos na VŠ nastupuju ve svých 34 letech, na kombinované studium. Už si nemůžu dovolit být bez práce a jen chodit do školy

Přesně. To jsme na tom dost podobně. V podstatě se rozhoduju mezi ekonomií a právem. Ve svém okolí mám samé lidi s ekonomickým vzděláním (lidi z VŠE a tak) a nikoho s právním vzděláním. Svým způsobem mě zajímají oba tyto obory. Nejde mi jen o to, co z toho by mě víc bavilo studovat a následně dělat, ale jde mi hodně taky o dobré uplatnění v oboru. Známe to - krize, nezaměstnanost, absolventi bez práce atd.

Začni studovat dálkově a máš to 2v1

Reaguji na Audrey1:
Studovat právo kombinovaným studiem lze pouze na soukromých školách. Mám vystudované dvě vysoké školy a chtěla jsem to ještě doplnit tříletým studiem práv. Bohužel to lze jen v soukromém sektoru za 50 litrů, a to se mi dávat nechce. Tak jsem to vzdala, ale stále o tom přemýšlím.

Ať už se rozhodnu pro ekonomii nebo pro práva, tak určitě chci, aby to byla veřejná škola. Ale abyste mě špatně nepochopili, tak já osobně proti soukromým školám jako celku vůbec nic nemám. Jsem přesvědčená, že jsou mezi nimi ty kvalitní (kvalitou srovnatelné nebo i lepší než veřejné) a ty nekvalitní.

Ve společnosti vnímám ten problém, že hodně lidí, a tudíž i HR pracovníků/náborářů/zaměstnavatelů doslova opovrhuje soukromými školami jako celkem. Nesnáším to - nikdy na žádnou nechodili, nic o tom nevědí a hned odsuzují. Vím, o čem mluvím, protože Bc. mám ze soukromé školy.

Takže abych dokončila myšlenku. Sama za sebe bych klidně na kvalitní soukromou s dobrými referencemi nastoupila, ale nestojí mi to za to - pak celý život poslouchat ty kecy jako doposud.

Pro ukázku: "Jé, to je soukromá škola, viď? Tak to nebylo těžký vystudovat, ne?" "Ále, neříkej mi, že tam po vás chtěj, abyste něco dělali, vždyť je ta škola soukromá." "No jo, když na to máš/tvý rodiče maj ty prachy.."

Problém soukromek není pouze výše školného.

Problém soukromek, zejména co do právního vzdělání je uplatnění.
Proč práva? Chceš někdy dělat něco s právem? Podnikový právník? Advokacie? Koncipient? Notář? - jestli byla odpověď alespoň na jednu otázku ano, tak se vykašli na soukromku.
ČAK uznává pouze vzdelání z veřejných vysokých škol, takže by sis neškrtla.
Ať se na mně nikdo nezlobí, ale na lidi, co vystudovali cokoliv s právem na soukromé škole se vždy bude hledět "přes prsty". Není to kvalitní, není to dobré, a když nemáš konexe, je to, co do uplatnění, zcela zbytečné.

Ahoj, mě je 23 a po 4 letech od maturity a pracovního poměru jsem se rozhodla jít na VŠ prezenčně Uvědomila jsem si, že bez titulu díru do světa neudělám a rozhodla jsem se i úplně změnit obor. Takže žádný strachy a hurá do toho

"Zvykla jsem si na pohodlný život s pravidelným příjmem z full-time práce a hlavně jsem si odvykla studijnímu stresu."

Mě to přijde jako protichůdné požadavky, takže je potřeba rozhodnout se, který z nich je podstatný.
Začít studovat prezenčně znamená přijít o pravidelný plný příjem.
Začít studovat kombinovaně nebo dálkově znamená znásobit ten studijní stres, protože na studium bude zbývat jen omezený čas.

Osobně jsem upřednostnila tu první možnost, i když v jiné situaci - po bakaláři jsem šla raději na rok naplno pracovat, abych při navazujícím studiu mohla práci omezit (respektive abych mohla dát bez problémů výpověď, kdyby na mě začali tlačit ať začnu kvůli práci zanedbávat školu) a mohla se víc soustředit na školu. Což je poněkud jiná situace, protože jsem si takříkajíc "nezvykla na peníze", protože jsem už před nástupem do práce počítala s tím, že z toho co vydělám za rok budu žít tři roky.

Díky za podporu Ve tvém věku je to podle mě správné rozhodnutí a udělala jsi dobře. Máš oproti mně velkou výhodu v tom, že ještě cca 3 roky (do 26ti let) budeš mít statut studenta. Ten je super z hlediska slevy na MHD a dalších slev a taky z toho důvodu, že zdrav. a soc. za tebe platí stát.

1. status studenta neexistuje (je to fiktivný pojem, vzniknuvší na internetu)
2. slevy třetích stran záleží na nastavení posyktovatele. Jsou obchodníci, kteři slevy poskytují na základě dokladu o studiu, bez ohledu na věk.
3. platí se pouze odvody na zdravotní (aktuálně 1080,-/měs., od r. 2014 to o něco stoupne).
Sociální se za studenty neodvádí už pár let (2010).

Vědí to, že člověk nevěnoval úsilí dostat se na veřejnou školu ani na toho bakaláře. Výmluvu na obor může použít tak 1% lidí, u zbytku je to fakt tak, že se nedostali.
Jinak s uplatněním po právech to taky není žádná sranda, obzvlášť ve tvém věku. Než se dostaneš k pořádně placené pozici, tak to po škole ještě většinou trvá.
U ekonomie si zas uvědom, že uplatnění je sice široké, ale zas je nejvíc absolventů, tedy velká konkurence a spousta lidí, co u studia kašlala na praxi teď děla práci, na kterou by jim stačila střední.

Tak já bych si v první řadě položila otázku, kde bych brala po dobu 3 (5?) let peníze. Jestli máš našetřeno, podpořili by tě rodiče, přítel, chodila bys na brigády apod.

Pokud by tohle bylo vyřešené, tak bych šla na pořádné prezenční studium na veřejné (ne soukromé) škole.