Smazat

Proč si nedokážu vážit táty?

Asi toho nenapíšu moc, je mi špatně jen při pomyšlení na to, co se ve mě odehrává. Ale nemůžu to v sobě pořád dusit, musí to ven, aspoň touto cestou. Možná tenhle deníček bude postrádat hlavu a patu, prostě jen spontánně píšu, co mám na srdci.

Bude mi 22 a doteď jsem si k tátovi prostě nedokázala vytvořit nějaký pevný hezký vztah. Moc mě to mrzí a jsem z toho nešťastná. Proto se tu tak nějak potřebuji vyzpovídat.

Velmi stručně řečeno, nevážím si otce, skoro se na něj nedokážu podívat. Na oplacení úsměvu si táta musí počkat, a když už, tak z mé strany je to hodně vynucený úkon.. Nedokážu upřímně ocenit jakoukoli jeho snahu, činnost. Přitom on je chytrý, šikovný, rodinu dokáže zabezpečit.

Hlavní je, že mi NIKDY neudělal nic zlého. A přesto jím často pohrdám, vůbec nedokážu souhlasit s jeho názory. Zvládla bych tu vyjmenovat sto věcí, které mi na něm vadí, ale chci se pokusit vyloženě ho tu nepomlouvat. Nechci mu tímhle psaním nějak přihoršovat. Ale je to těžké, přeci jen to vidím jen z té subjektivní stránky.

Já prostě nevím, co se ve mně odehrává.... Kolikrát si říkám, jestli u mě nejde o nějakou zastydlou pubertu... Komunikace mezi námi dvěma byla vždycky tak nějak napjatá. On ve vztahu se mnou není obzvlášť obratný, stejně tak s mými sourozenci. Někomu to třeba přijde jako malichernost, v podstatě mám co chci (pozor, nikdy mě ale nerozmazloval, učil mě spíš skromnému stylu života), ale mě to uvnitř ničí a užírá.

Absolutně nemám chuť s ním o čemkoliv diskutovat nebo se hádat, naše konverzace je na bodu mrazu. Nemám potřebu se s ním bavit. A co si vyčítám nejvíc je, že nestojím o žádnou nápravu, terapii atd... Prostě se těším, až budu pryč z domova a nebudu se s ním muset stále konfrontovat.

Tímto jsem se chtěla zeptat, jestli jste na tom nějaká z vás podobně, jestli mi alespoň trochu rozumíte. Nehledám ospravedlnění, ani odsuzování. Na druhou stranu, jakákoliv reakce bude pro mě dobrý odrazový můstek k dalšímu jednání a zamyšlení....




 
arrow
Neprodává v Bazaru

Ahoj, já to mám zrovna tak, akorát táta jestli se mu tak dá vůbec říkat snámi nebydlí už od mých 7mi let a už jsem ho asi rok a půl neviděla. A nechybí mi, je to hrozný sobec a na mě i mé sourozence prostě kašle, maximálně mi pošle k narozeninám textovku s nějakým hovínkem a to ještě o tři dny dříve nebo o pět dnů později. Navíc psychicky i fyzicky týral mojí mamku takže už mám kněmu vytvořený určitý ,,vztah,,. Dříve když jsme byli malý, nás brával semtam na dovolenou nebo na houby do lesa, to bylo fajn, ale čím jsme byli starší a rozumnější to přešlo až v úplný ignor. Mamka to s financemi táhla hodně velkou dobu sama, on přispíval minimálně, teď na podzim se půjdeme ještě soudit a požádát o zvýšení výživného dokud jsme studenti. Protože tatínek má 3 děti o které se vůbec nestará, přitom má firmu a jezdí si na 3 měsíce do ameriky jen tak. Takže když to srovnáš zase s mým příběhem, který byl velice stručný, třeba si táty začneš vážit víc, protože tě jen tak nerozsel a neodešel pryč. Stará se o tebe, o Vás jak jsem tak nějak doufám pochopila. Zkus na tom zapracovat a hlavně najít důvod proč si ho tolik nevážíš, tátu máš jen jednoho. Možná až budeš bydlet sama, budeš se domů těšit nebo i na něj když ti nebude pořád na očích. Ale posuď sama jestli si tohle táta zaslouží, nikdo není dokonalý třeba ho jen zbytečně odsuzuješ, těžko poradit, neznám ho ani tebe. Asi jsem ti moc neporadila co ale každopádně víš, že na světě jsou daleko horší tátové než máš ty, nebo co hůř někdo tátu vůbec třeba nemá.

Cituji Micheella: táta jestli se mu tak dá vůbec říkat snámi nebydlí už od mých 7mi let a už jsem ho asi rok a půl neviděla. A nechybí mi, je to hrozný sobec a na mě i mé sourozence prostě kašle

Njn, ale to je úplně jiný případ, než tu řeší AnyF.

Cituji AnyF: Hlavní je, že mi NIKDY neudělal nic zlého. A přesto jím často pohrdám, vůbec nedokážu souhlasit s jeho názory. Zvládla bych tu vyjmenovat sto věcí, které mi na něm vadí, ale chci se pokusit vyloženě ho tu nepomlouvat. Nechci mu tímhle psaním nějak přihoršovat. Ale je to těžké, přeci jen to vidím jen z té subjektivní stránky.

Možná se kdysi odehrálo něco, co tě hodně ovlivnilo ve tvém vztahu k němu, nebo prostě máte bariéru ve vzájemné komunikaci.

arrow
profile_image
bagqueen
od 29. 12. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Hlavní je, že mi NIKDY neudělal nic zlého. A přesto jím často pohrdám, vůbec nedokážu souhlasit s jeho názory

To je opravdu zvláštní, takhle bezdůvodně...
Já jsem o něco starší, než ty a s otcem to mám hodně podobně... Za celý můj život jsem se s ním snad nikdy nebavilo mimo obvyklý rámec nutných rozhovorů o domácnosti, škole atd. U mě je to dané tím, že jsme ho nikdy absolutně nezajímaly já, segra ani mamka), nikdy se nám nevěnoval, nehrál si s námi ani nepovídal. Prostě jsme jen tak žili vedle sebe v jednom domě. Vždy to bral tak, že nás živí, tzn. poskytuje nám finance a tím má splněno. Zas mu musím přiznat, že jsme se měli/máme dobře, nikdy jsme nějak nemuseli řešit peníze, naši nás obě se segrou podporovali po celou dobu studií, jezdili jsme s mamkou na dovolené... Takže u mě je to dané tím, že vím, že jsem mu naprosto ukradená, nemám se s ním o čam bavit.
Je opravdu zvláštní, že by se nestalo opravdu nic a Váš vztah byl takhle napjatý...

Nechápu, já mám s tátou úžasný vztah. A je mi z tohoto deníčku docela smutno. Chudák taťka.Vychoval tě a ty k němu necítíš úctu, lásku? Nerozumim ti.

arrow
Neprodává v Bazaru

Reaguji na True: Jen jsem reagovala na její příběh, aby si dokázala představit, že je na tom někdo hůř se vztahy v rodině, jasně že řeší úplně něco jinýho, to jsem pochopila

arrow
profile_image
Bejbiss
od 23. 1. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Já s taťkou taky nemám takový ten vztah dceruška a tatínek.. Má takovou povahu, že se neumí moc bavit, lidem se spíš straní a co si pamatuju, tak nikdy nějak neprojevil city jakože ty otcovské.. Stejně ale i přes to cítím že rád mě má, stejně tak jako já jeho, je to prostě táta. Taky ti nerozumím, myslim že by sis měla uvědomit že nejbližší rodina tu nemusí být vždycky..tak abys pak jednou nelitovala.

arrow
profile_image
AnyF
od 15. 8. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Holky všem děkuju za reakce.

Samozřejmě vím, že tátové jsou každý jiný, někdo se s ním absolutně nesnese, někdo si život bez něj nedokáže představit. V tom prvním případě to musí být hodně těžké a vím, že jsem na tom mnohem, mnohem líp. V druhém případě vám holky skoro závidím, přeju vám to, je určitě skvělé si s tátou rozumnět.

Ale jak už tu některá z vás psala, tohle jsou jiné případy a to já tu nehledám. Jen jsem chtěla zjistit, jestli se někdo dokáže s mým příběhem sžít. Jestli si jako nevděčná mrcha připadám sama. Potřebovala jsem to ze sebe nějak dostat a tahle "zpověď" byla další z mnoha pokusů, kterými jsem si tak nějak chtěla ulevit.

Někdo tu zmiňoval, že k tátovi nemám úctu. Nevím jestli se dá srovnat úcta k otci s tím, zda si ho člověk váží. Já na to nahlížím jako na dva rozdílné přístupy. Otce ctím za to, že byl ke mně vždy v rámci možností milý, snažil se mi dopřát materiálních věcí, po kterých jsem toužila, ale na druhou stranu si ho pro to nedokážu do plné míry vážit. Mám v sobě zafixovanou nějakou bariéru, kterou nezvládám překročit.

Nevím, možná se to zlomilo v pubertě. Kdy si každý hledá své místo ve společnosti a s tím i lidi , kteří mu jsou/nejsou sympatičtí. A táta mi nějak sklouzl do skupiny lidí, s kterými si asi nesednu a nejsem schopná vyjít. To tak máme přece každý, ne? Akorát to se mnou prostě mává, jak je to v rodině.

arrow
profile_image
Tifi
od 15. 8. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Reaguji na AnyF: Já se moc nemohla snést s mámou..jsme jak dva kohouti na smetišti, když jsme spolu. Ale věděla jsem, že to je hlavně v mojí hlavě a prostě jsem ji začala brát jinak a dost se ten vztah změnil. Ze začátku mě to stálo dost přemáhání, ale teď spolu dokážeme alespoň normálně mluvit. Je fakt teda, že já důvod měla...obě máme jiné hodnoty a já ty její nedokázala pochopit. Kolikrát řekla věci bez přemýšlení a mě to fakt ranilo.
Zkus na něm najít něco, co se ti líbí a na tom začni stavět. Hledat společné věci, zážitky..něco co vás zase spojí.
Jinak je na to dobrá metoda http://www.hooponopono.cz/
Miluji Tě…
Omlouvám se…
Prosím, odpusť mi…
Děkuji Ti…

Třeba mu potřebuješ odpustit něco, co jsi ukryla hluboko v mysli..může to být i úplná prkotina..nedodržený slib..cokoliv.

arrow
profile_image
peace
od 4. 8. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Je mi líto, co prožíváš, už tím , ale že si to uvědomuješ tak děláš krok něco změnit, horší by bylo kdyby ti to bylo jedno. No každopádně jak bylo řečeno, třeba až se odtěhuješ tak zjistíš co v něm doopravdy máš a začneš si ho vážit. Já sem to měla podobné s mamou ale trochu jinak to je pravda a bylo to spíš pubertou a musím říct, že jsem se k ní chovala někdy jak spratek. pak jsme se odstěhovala a najednou jsem zjistila jak sem byla hrozně hloupá.

arrow
Neprodává v Bazaru

Není to těmi odlišnými názory? Možná je prostě tak jiný, že si ho nevážíš a nezajímá Tě. Ale i při tom by ses mohla naučit ho respektovat a nějak objektivně si ujasnit, co pro Tebe udělal dobrého, a toho si vážit.

arrow
Neprodává v Bazaru

řekla bych, že nad některými věcmi moc přemýšlíš.
já jsem odešla z domova v 19 a pak se o 3 roky později zase vrátila a pak loni zase odešla.
Jde o to, že během dětství a i později jsem mu spoustu věcí vyčítala (v duchu), ale od té doby co jsem začala pracovat a starat se o svůj život vidím věci jinak.
Vidím, že jeho přístup k životu je jiný, než můj, ale respektuju to.
Vezmi si, že si každý vybíráme jak se chováme a jednáme, a tobě se to sice nelíbí, ale to může říct i někdo o tobě. Uvidíš až odejdeš. Já třeba nemusím být s tatkou denně v kontaktu a spousta věcí mi řekněme nesedí, a ráda bych mu poradila taky z pozice dospělého, ale nic mi do toho není. Hlavně s ním nejednej zpatra, jak mi přijde, že to děláš.
Proč na něj nahlížíš takhle? On pracuje, stará se, je hodný a nemáš proč si ho vážit?
Nejdůležitější je jedno, je to hodný člověk, který tě má rád a to že se mu na tobě něco nelíbí spíš jeho názory se nelíbí tobě, no budiž ale nejsi puberták či dítě, abys musela rebelovat, že jsou špatné. Jsou jiné, a je.
Já beru život tak, že když mi naši poradí, tak to promyslím, a rozhodnu se.

Začni žít svůj život, a vztah přijde sám. Nemáš si s ním co říct? Tak nemluv, prostě bud ráda, že s ním jsi. Kdybys potřebovala tak on ti pomůže, ale z tvého příspěvku je znát, že ty jemu ne. Přitom je to sice táta, ale taky živý člověk který potřebuje znát, že ho máš ráda.

arrow
profile_image
AnyF
od 15. 8. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Děkuju všem za další názory.

A asi jo, moc nad tím dumám... Posledních pár dní se snažím s ním tak nějak vycházet a žíly mi to netrhá. Já už to takhle dělala víckrát, jenže pak přijde nějakej zlomovej bod. Udělám tlustou čáru za vším dobrým a zase všechno do posledního kousíčku zozebírám...

Ale díky vám vím, že to přejde, že nejde o zas tak velkou věc.... On táta je v podstatě fajn a mám ho ráda..

Prostě se musím smířit s tím, že úplně ideální to nikdy nebude (asi jsem moc snila) a že musím žít s jeho odlišnýma názorama stejně, jako on musí žít s těma mýma.

Takže ještě jednou všem děkuju, docela jste mě nakoply/i

Já jsem opačný případ,táta mi loni umřel,dala bych cokoliv abych vrátila ty naše tedy spíš moje pubertální hádky zpět, když mě nikam nechtěl pouštět,ale po pubertě jsem to všechno viděla jinak že rodina je to nejdůležitější co v životě máš a oni tě milují takovou jaká jsi a dokážou ti toho hodně odpustit, a to i ty jim ale to si nejdřív musíš uvědomit. Já si táty vážím dodnes i když tu není hodně na něj myslím,ale i mojí mamky,bráchy a sebe že jsme to všichni zvládli a ustáli. Píšu to pro to že toho můžeš někdy v budoucnu litovat že máte takový vztah.

 

Váš příspěvek

Proč si nedokážu vážit táty?

:-) ;) ;) ;) :-( :-)   text tučně text kurzívou podtržený text pěkný odkaz YouTube video   Přidat obrázky 

Nápověda 

Jak vložit obrázek Vkládání obrázků do příspěvku Klikněte na tlačítko Přidat obrázky a v dialogovém okně si ve svém počítači vyberte obrázek, který chcete poslat. Neměl by být příliš velký, neupravený obrázek z digitálního fotoaparátu se vám odeslat nepodaří. Do jednoho příspěvku můžete najednou odeslat až tři obrázky. Ke každému obrázku připište popis. Nezapomeňte také něco napsat do samotného příspěvku, jenom obrázky bez textu příspěvku odeslat nelze.

Jak vložit video Vkládání videa do příspěvku 1. Nejprve si zjistěte adresu videa 2. Tvar adresy videa pro YouTube je tento:https://www.youtube.com/watch?v=1aVLdeIKZuM 2. Adresu si zkopírujte např. pomocí Ctrl-C a vraťte se do Omlazení.cz 3. Nad formulářem (tím velkým bílým obdélníkem) pro psaní příspěvku klikněte na ikonu YouTube YouTube video a adresu videa vložte do okénka. 4. Kliknutím na OK se vám video vloží do příspěvku.

Jak vytvořit pěkný odkaz Vkládání pěkných odkazů 1. Zatím neklikejte na žádné tlačítko 2. Napište větu, která má obsahovat pěkný odkaz 3. Jděte na cílovou stránku a z adresního řádku prohlížeče si naberte (Ctrl-C) její adresu. 4. Vraťte se ke svému rozepsanému příspěvku a část věty, ze které se má stát odkaz, označte myší. 5. Teprve nyní klikněte na tlačítko pro vkládání pěkných odkazů: pěkný odkaz 6. Otevře se dialogové okénko - vložte do něj adresu cílové stránky (Ctrl-V). 7. Okénko zavřete a je to. 8. Nelekněte se toho dlouhého kódu, který se vám vložil do příspěvku. Poznámka Odkazy můžete také jednoduše napsat (stačí začít www…) a budou funkční (jen nebudu tak "pěkné"…)

Závazná pravidla Omlazení.cz

Pravidla Bazaru

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené