Nezvladatelné dítě

Reaguji na Tiakia:
Jenže tobě jde jen o tu rodinu, aby měla klid.
Mě jde taky o toho kluka. Zaslouží si šanci na slušný život i když jako dítě se nechová vzorově. Když ho zkrotíš násilím, stejně jednou skončí v kriminále. Ale tak aspoň bude mít "rodina" klid a máma může zapomenout na to, že měla nějaké dítě. A všichni budou spokojení. Co už, vždyť je to jenom smrad, který žere moc jogurtů a se.re nevlastní rodinu..

Reaguji na Tiakia: Děti nejsou tak blbé. Když jeho rodiče řeší problémy agresivitou, docela rychle se naučí takto řešit i své vlastní problémy. Ovšem s tebou se moc diskutovat nedá, tebe jednoduše baví reagovat v diskuzích extrémně a černobíle, ačkoliv (jak věřím) v reálném životě se takhle černobíle nechováš.

Respekt se vymlátit nedá.

Hmmm,tam asi skončí i když ho budou s láskou vodit k odborníkům a hladit ho za odměnu po vláskách.
Víš mně to připomíná chování našich hnědých spoluobčanů.Stále jsou to ti chudáci,jednat je s nimi nutno v rukavičkách a společnosti se odvděčí tím,že kradou a zabíjejí.

Ale do teď tam žádná agrese vůči tomu milému chlapci nebyla tak je asi tedy blbý a možná i retardovaný,když se chová tak jak se chová.

Víš, každé dítě potřebuje lásku a on ji nemá, máma ho nechce. Zkus to pochopit. Pro tebe je to obtížný parazit, kterého je třeba zpacifikovat do té doby, než vyroste a vezme si ho na starost soudní a vězeňský systém. Pro mne je to dítě. Kdybych byla jeho máma, udělala bych maximum proto, aby z něj vyrostl slušný člověk. Jenže jeho matka je krá.va, která si vyrábí děti, které pak dává k ledu.

Reaguji na amelie1111: Ano, jeho máma je *****, ale tato rodina evidentně dělá co může a i jim to drásá nervy. To si fakt myslíš, že to s ním po dobrým nezkoušeli tisíckrát probírat? Evidentně zkoušeli a marně.

Má tátu,sourozence a náhradní mámu

Chápu to budeme ho omlouvat jak má chudáček těžké dětství.
Dětí,které máma či častěji táta nechce jsou tisíce a nejsou to všechno teroristi terorizující ostatní členy rodiny.
Pokud se rodině a foru nezamlouvá nařezat,tak prášky na uklidnění buď pro ně,ale spíš pro to dítě.

A co to dítě zaměstnat. Jak doma, tak kroužky. Já mám prvňáčka a vyjma úklidu pokojíčku, jeho povinností je vyndat a uklidit nádobí z myčky. Chodí na výtvarku, jelikož bojujeme se psaním a 2x týdně chodíme spolu plavat. Možná by to chtělo udělat pánskou jízdu a vyrazit někam na víkend. Nejvice se pozná človíček právě z takových akcí.

Za tým kradnutím sa skrýva jeho sklamanie z toho, čo sa stalo s jeho rodičmi, potreba zvykať si na nové osoby. Zamyslite sa nad tým, ako by ste v jeho veku a v situácii reagovali vy. Nie je ľahké byť odmietnutý, na vedľajšej koľaji, odkázaný na nejakých cudzích ľudí. Kradnutie je symptómom, že sa nevyrovnal so svojou rodinnou situáciou. Je frustrovaný, lebo mu môže chýbať jeho rodina taká aká bola kedysi a častá reakcia na frustráciu je agresia, ktorá sa uňho prejavuje kradnutím, bitkami v škole ako si sama písala... Tým, že mu vyhadzujete na oči, že viete o tom, že kradne poprípade naňho nakričíte alebo neviem čo, tak mu dávate ďalší podnet na jeho agresívne správanie a všetko sa cyklicky opakuje.
K tomu, že psychologička nič nenašla: nemožno očakávať zázrak na prvom sedení. Takýto chlapec pravdepodobne povedal veľmi málo, takže ani nemala z čoho diagnostikovať. Pokiaľ bol na sedení len sám, pokial sa psychologička nerozprávala s oboma jeho rodičmi aj s vami, tak bola ukrátená o informácie. Je jasné, že má poruchu správania. Tie majú pôvod v rodine, v prostredí dieťaťa. Nájdite si odborníka, ktorý sa zaoberá systemickou rodinnou terapiou. Hned sa snaží nájsť riešenie a pristúpiť k adaptívnym formám správania. Podmienkou je, že sa jej zúčastnia všetci.
Kým resp. ak tak urobíte, nájdite si k nemu cestu, trávte s ním viac času, ak má nejaké koníčky, robte ich s ním. Aby si vybil tú agresiu, odporúčam nejaký šport, aby ju zo seba dostal pohybom. A hlavne buďte trpezliví. Konajte rýchlo, lebo sa blíži k tínedžerskému veku, kde je odpor a nerešpektovanie autorít bežným javom, ale vzhľadom na jeho súčasné správanie toto obdobie bude ťažšie ako u iných detí.

Tady jsou prostě dva tábory, který se neshodnou. Ten kluk ještě není ani puberťák, vlastní máma, tedy člověk, který vás má bezvýhradně milovat, o vás nemá nejmenší zájem, připadáte si jako odpad, tak se prostě vzbouříte. Je to vzdor a křik o pomoc, lásku a pozornost. Není dospělý, není ještě ani dospívající, je to malý ustrašený děcko!
Dělá něco jen se svým tátou? Bez vás ostatních?

a ešte jedna vec: neočakávajte, že 10-ročné dieťa bude v pohode vyrovnané potom, čo mu oznámite, že "otecko si našiel novú rodinu a mamička tiež, ale máme ťa všetci radi a bude to fajn." veľa detí tomu nepochopí a nedokážu niečo také akceptovať. Poznám 2 prípady, kedy sa rodičia rozviedli a začali žiť s novými partnermi až potom, čo ich deti dosiahli 18 rokov, lebo vraj to tak lepšie pochopia. Nič také sa nekonalo - nepochopili ani v tomto veku. Boli agresívne voči novým partnerkám ich otcov a nebavia sa s nimi. Dieťa to vníma ako zradu či má 5, 10 alebo 18 rokov.

Reaguji na sachmette:

Jeden 15 kluk napsal: Když se rodiče v mých 10 letech rozvedli, tak jsem doslova fyzicky pociťoval, jako by se mé tělo mělo roztrhnout napůl, ale to by znamenalo moji smrt. Skutečně naživu mohu zůstat jen tehdy, zůstanou-li spolu.
http://zena.centrum.cz/deti/batolata-a-predskolaci /clanek.phtml?id=754310

Já souhlasim celkem s Tiakiou, ale zase bych si na ty fyzické tresty dala pozor, protože pak může psycholožce nebo komukoliv sdělit, že ho doma mlátí a byl by z toho zbytečně problém, každopádně mám příbuzného, který byl na tom jako tvůj bratr, jediné co pomohlo byl nějaký sportovní koníček - fotbal, tam se vyřádil a byl v klidu..., má nějaký takový koníček?

No a jsme u toho. Nejde o kluka, jde o to, aby ta rodina neměla problém

Souhlasím, to funguje. Můj sedmiletý syn má neskutečné množství energie, které je také těžké ukočírovat. Dělá závodně 2 sporty, každý den trenuje, ještě chodí sám na zahradu s míčem nebo běhat, důsledně jsme mu nastavili denní režim a povinnosti, přes které nejede vlak. Sice to znamená, že máme mnohonásobně více rodičovských povinností, protože nám děti nerostou jako dříví v lese, ale neustále se jim věnujeme, ony vědí, že jsme tu pořád pro ně, jako pomoc i jako kontrola. Taky jsme ho mohli nechat růst ladem, téměř stoprocentně by z něj vyrostl hyperaktivní magor.
Nejhorší jsou rodiče, co si myslí, že dětičky se budou vychovávat samy, aby byl čas na kafíčka, na seriály a na hospodu a pokud nastane problém, tak je seřežeme a bude to zase dobré.
Někdy rodiče dělají maximum a to dítě je prostě stejně problémové. Určité genetické dispozice mají prý překvapivě mnohem větší vliv než výchova. Důkazem jsou adoptované děti, které se se svými problematickými biologickými rodiči nikdy nesetkaly a stejně v šestnácti okradou své adoptivní rodiče a zmizí
Pokud hledíme na dítě jako na něco, co by mělo držet hubu a krok a co nejmíň nás prudit, bez ohledu na to, co to dítě cítí, pak ano: tlučme je. A ještě bychom je mohli přivázat k topení, aby nemohly krást peníze a jogurty. Já hledím na dítě jako na člověka, který je mi hrozně blízký a chci pro něj jen to nejlepší. A proto moje děti občas plesknu přes zadek, častokrát dostanou vynadáno za špatné chování, ale nikdy, NIKDY, bych jim nedělala šrámy na duši. Protože ty se třeba už nikdy nemusejí zacelit.
Reaguji na LadyMiss:
Tak mu zlomíme obě ruce, hajzlovi, aby už nemohl ublížit žádnému pejsánkovi
Evidentně nemáš k dětem žádný vztah, ale svůj názor říct můžeš, to zase jo.
Holky, já už k tomu víc neřeknu. Jen doufám v dobrý konec tohohle příběhu

Díky, cítím to úplně stejně.

Nejen nezacelí, ale pravděpodobně si při nejbližší příležitosti začne nasbíranou agresivitu vybíjet na slabších, později stejný vzorec chování předá svým dětem, nedejbože na nich začne uplatňovat tytéž výchovné metody a jsme v začarovaném kruhu.